Gigantický dóm Big Brother aneb jeskyně Dalovica pecina pokračuje

Expedice Medůza 2005, Jan Sirotek
Foto: Zdeněk Motyčka, Jan Sirotek

Ve dnech 26.8. až 4.9. proběhla expedice Medůza 2005. Již třetí rok byla ohniskem jejího zájmu planina Dalovica a stejnojmenná jeskyně Dalovica pecina resp. Pecina nad Vrazimi Firovimi. Expediční družstvo bylo postaveno na silném základu z let minulých a doplněno o nové členy. Expedice se zúčastnilo celkem 15 členů ČSS z jejich 6 ZO: 6-25 Pustý žleb, 6-15 Holštejnská, 6-13 Mikulov, 6-17 Topas, ZO 6-16 Tartaros a 1-10 Speleoaquanaut.

Prioritním cílem bylo i letos pokračování průzkumu jeskyně Dalovica za 1.sifonem. Kromě toho byl v plánu i další průzkum jeskyně Brno. V sobotu po krátké poradě s našimi černohorskými přáteli v Bielo polje vyrážíme na planinu a rozbíjíme tábor. Transport materiálu trošku komplikují rozbahněné cesty a tak posledních několik stovek metrů musíme všechno nosit na hrbu. Rozbíjíme tábor a dolaďujeme plán na další dny.
V neděli vyráží dvojice Kaman, Celý do jeskyně Dalovica. Berou s sebou lana na přestrojení exponovaných úseků a člun pro případ podobných problémů s jezery jako loni. Zbytek se věnuje balení materiálu pro hlavní transport. Domlouváme dva koně a transportujeme vše dolů do kaňonu. Část týmu vyráží na rekognoskaci jeskyně Brno a Mikulováci jdou obhlédnout vstupní partie jeskyně Dalovica. Selim s Kajmanem se vrací večer a hlásí příznivé vodní stavy. Večer se ještě potkáváme se srbským družstvem, které má letošní expedici naplánovanou na stejný termín. Jejím vedoucím je Vučko, geofyzik z Bělehradu.

V pondělí vyráží do jeskyně celý tým v čele s dvojicí potápěčů Honeš, Sirotek. Ti jdou napřed a v suché chodbě před 1. sifonem budují poměrně komfortní bivak a ulehají ke spánku. Všichni shodně konstatují, že oproti minulým dvou letem se podařilo výrazně zkrátit transportní časy, což svědčí o vynikající fyzické kondici transportního týmu. Ve večerních hodinách pak vyráží do jeskyně nalehko dvojice potápěčů Motyčka, Kaman, která bude v bivaku střídat první dvojici. Zhruba kolem 2. hodiny ranní po vydatné snídani vyráží první dvojka k sifonu. Cíl je jasný: proplavat 2. sifon. Po nastrojení potápěčské výstroje, sbalení mapování a focení do suchých obleků se konečně zanořujeme do 1. sifonu. Bez problémů jej překonáváme a sápeme se přes jezero do dómu, za kterým tušíme druhý sifon. Bohužel lidská paměť je krátká a tak zanedlouho zjišťujeme, že jsme v nesprávném dómu, takže se s flaškami na zádech sápeme zase dolů. Těsně nad vodou však Martin trhá suchý oblek. Odkládáme flašky u vody a jdeme se poučeni předchozím nezdarem podívat ke 2. sifonu jen nalehko. Druhý pokus je úspěšný. Cestou zpět ještě zaměřujeme celý úsek od 2. sifonu až k jezeru za 1. sifonem.

Oblíkáme flašky a klopýtáme se přes mohutný svah k 2. sifonu - později tento úsek dostává název "Evženův omyl". S úlevou se vrháme do chladivé vody druhého sifonu a plaveme směrem ke konci jezera. Cestou Martin zjišťuje skutečný rozsah díry v sucháči a konstatuje, že je mu strašná zima a že raději počká na břehu. Dáváme si limit 1,5 hodiny a já se zanořuji do křišťálové vody 2. sifonu.

Plavu poměrně rozměrnou chodbou cca 4 x 8 m v maximální hloubce 8 m. Po 50 metrech se konečně dno začíná zvedat a já se napjatě vynořuji na hladině jezera podobného charakteru jako za 1. sifonem. Vyvazuji šňůru a plavu jedinou možnou cestou po jezeru. Po cca 100 m "přistávám" na písečné pláži u ústí chodby slibných rozměrů. Odkládám flašky a pouze s ledkovou baterkou vyrážím explorovat. Písčitá říční chodba začíná pozvolna měnit charakter a přes skalnaté bloky stále stoupám. V první větší prostoře nalézám aktivní vodní tok s vydatností cca 1 - 2 l/s. Musí se jednat o jiný aktiv než za prvním sifonem. Sleduji tento aktiv proti proudu a na kompasu orientačně kontroluji směr - je to dobré: SV přesně dle geologické dispozice, kterou nám v pondělí ráno nastínil Vučko, jeden z objevitelů jeskyně. Jeskyně mění svůj charakter a já si připadám jak v nějaké vysokohorské díře. Ani památka po sedimentech, jen čistě vyprané bílé stěny. Chodba je na několika místech přerušena jezery, z nichž ve dvou je nutno plavat - později dostává název "Chodba Zelených jezer". Pokračuji stále dál a na každém rohu očekávám, že to nějak skončí. Nekončí to však nikde a já musím točit kvůli časovému limitu. Cestou zpět si s využitím kompasu a odhadu délek kreslím alespoň orientační náčrt objevených prostor. Ke druhému sifonu mi vychází cca 500 m chodeb. Navlíkám se do flašek a pospíchám zpátky za Martinem.

Ten zatím mrzne a ze zoufalství běhá s flaškama zmíněný pahorek v dómu tam a zpět, aby se alespoň trochu zahřál. Ve stručnosti mu líčím objevy a společně se vracíme před 1. sifon. Necháváme tu celou výstroj pro kluky a spěcháme do bivaku na teplé pití. Budíme kluky a předáváme jim informace. Je jasné, že z plánu lézt komín mezi 1. a 2. sifonem sejde a že od teď je jasný jediný cíl expedice - objevit a zmapovat co nejdelší úsek za 2. sifonem. Po domluvě se shodujeme, že Kajman vybavený thinsulatovým podoblekem zimu v roztrhaném sucháči po Martinovi nějak přečká a že se dostanou oba za druhý sifon. Úkol Zdeňka a Kajmana je jasný - zmapovat a vyfotit úsek, který se prošel. My z Martinem mezitím vyrazíme na povrch a zorganizujeme další akci. Vaříme spousty teplých tekutin a vypravujeme kluky k sifonu, potom sami vyrážíme zpět na povrch. Venku jsme cca v 16:00. Zpráva o objevech burcuje celý tým. Domlouváme se, že spět do jeskyně vyrazíme ve středu po obědě a s sebou vezmeme dvě nové flašky a náhradní oblek. Vzhledem k únavě je večerní zapíjení objevů spíše symbolické.

Středu dopoledne trávíme regenerací a spekulacemi, jak bude asi jeskyně pokračovat. Zbytek týmu mezitím vyráží do jeskyně Brno. Petr se pokusí překonat přítokový sifon a dvojice Selim, Merkaptan o průnik ve vytipovaném komínu. Vaříme oběd a pak už nic nemůže oddálit náš návrat do jeskyně. S asi dvouhodinovým náskokem před námi vyráží dvojice nosičů s materiálem k sifonu. Zdeňka s Kajmanem potkáváme na hraně kaňonu. Podařilo se jim dostat ještě o cca 150 m dále a objevili gigantický dóm - na počest transportního týmu dostává název "Dóm Nosičů - Sala Nosača". Jeskyně dále pokračuje. Kluci zmapovali celý úsek mezi 2. sifonem a dómem Nosičů a pořídili fotodokumentaci. Cestou zpět ještě změřili polygon 1. sifonem. Po akci strávili ještě cca 10 hodin v bivaku. Měníme ještě strategii transportu a dozadu tak neseme jen dva transporťáky s pouze jednou flaškou a oblekem - nosiči se tím pádem vracejí ven a my jdeme dozadu jen ve dvou. Uvaření večeře a zalehnutí v bivaku je pro nás již rutinou druhou noc se nám dokonce daří i spát. Dokonce tak, že nás budík nevzbudí a proti plánu vstáváme o dvě hodiny později.

Překonáváme odpor ke glutamanu a rozpustným potravinám a snídáme. U sifonu pak ještě vyměňujeme novou láhev v jednom z dvojčat. Pod suché obleky balíme mapování a digitální foťák a pospícháme za druhý sifon. Cesta přes sifony nám trvá necelou hodinu. Odkládáme výstroj a vyrážíme "vstříc novým dobrodružstvím". Na místo, kde skončili kluci, jdeme skoro třičtvrtěhodiny. Po předchozí domluvě pokračujeme dál hlavní chodbou. Ta mění charakter na vysokou puklinu. Dno je stále pokryté skalními bloky. Pokračujeme cca 200 m dále až do místa, kde se chodba najednou rozevře do obrovského dómu. Dóm Nosičů nám ve srovnání s touto prostorou najednou připadá malý. Později při diskuzi v táboře pojmenováváme tuto prostoru "Big Brother - Velki Brat". Inspirací nám je George Orwell nikoliv poblázněná televizní show, jak by se mohlo zdát. Po 100 m konečně přicházíme na konec dómu a pokračujeme pořád hlavní chodbou. Směr je pořád přibližně SV. Na křižovatce volíme pravou chodbu, která přechází do dlouhého jezera. Střídavě plaveme a střídavě se brodíme proti tušenému proudu. Je nám stále větší zima a pociťujeme únavu. Vzhledem k tomu, že jsme si předsevzali zmapování dalších prostor, se rozhodujeme otočit. Na malé pláži pořizujeme ještě "vrcholové foto" a chvíli diskutujeme kam až vlastně jeskyně pokračuje. Čas i únava je však neúprosná a tak budeme muset další objevování nechat na příště. Točíme zpět. Cestou zpátky ještě zkoumáme levou chodbu vedoucí vzhůru do další velké prostory. Po překonání mohutného svahu se však galerie stáčí spět do hlavní chodby. To však zjišťujeme až při návratu zpět, kdy jdeme kolem zde zanechaného mužíka.

V Big Brother začínáme s mapováním. Již první záměry potvrzují, že se jedná o zatím největší prostoru v celé jeskyni - 100 x 30 x 50 m. Dotahujeme polygon až do Dómu Nosičů, kde skončili kluci před námi. Vyrážíme ještě alespoň orientačně prozkoumat jednu z galerií, které se rýsují v horní části dómu. Jednoznačně se jedná o stejné fosilní patro, které tvoří gigantické chodby v části před 1. sifonem. Je zde přítomna i krápníková výzdoba. Galerie pokračuje stále dál a nás už tlačí čas. takže definitivně balíme a uháníme ke druhému sifonu. Cestou zpět přemýšlíme, jak budeme příští rok pokračovat a že bez bivaku za 2. sifonem to asi nepůjde. Manžety suchých obleků nás nesnesitelně škrtí a přehřátí střídá chlad na nutných zastávkách. Cestou zpět nás ještě čeká mapování druhého sifonu.

Pak už jen ten hrozný pahorek a zhruba v 15.30 se vynořujeme před 1. sifonem. Balíme věci do pytlů na transport z jeskyně a přesouváme se do bivaku. Radujeme se ze suchých věcí a teplého šumáku. Asi po hodině se začínají trousit první nosiči. Nedočkavě se vyptávají jak bylo tam vzadu a společně se radujeme z dobře odvedené práce. Balíme bivak a postupně vyrážíme ven z jeskyně. Kompletní materiál necháváme v kaňonu, kam pro něj druhý den přijdou koně.

V táboře se dozvídáme, že průzkum v jeskyni Brno nepřinesl očekávaný úspěch. Sifon po 30 metrech končí v závalu a ani komín nevypadá slibně. Vzhledem k tomu, že všichni jsou dost unavení přesouváme oslavu objevů na neurčito a postupně se zavrtáváme do příjemných spacích pytlů. Ráno v pátek začínáme s balením tábora. Tomáš s Martinem jdou s Mitem Dalovicem a dvěma koni pro transporťáky do kaňonu. V jednu hodinu přijíždí Medůza junior s dodávkou pro věci. Loučíme se s Dalovici a vyrážíme zpět do civilizace.

Odpoledne v Bjeljo Polje probíhá tradičně. Pan Jezdimir alias Medůza nás hostí u sebe doma. Líčíme mu společně s Izem průběh zelé expedice a kreslíme první orientační mapky. Domlouváme se, že večer bude u Iza v hotelu tisková konference. My se zatím přesouváme do hotelu a trošku se zkulturňujeme. Tisková konference je ve velkém stylu. V čele stolu stojí sám starosta Bjeljo Polje a přítomno je asi 5 místních novinářů. Pan Jezdimir Vujcic líčí naše objevy a my odpovídáme na pár dotazů. Celá událost končí projevem starosty, ve kterém nám mimo spoustu dalších věcí slíbí novou silnici na planinu a pořízení satelitních snímků oblasti - Budeme se těšit na příští rok. Pak už v klidu večeříme a pod vedením Iza vyrážíme na místní diskotéku, kde až do pozdních hodin paříme.

Sobota je ve znamení odjezdu. Cestou se ještě zastavujeme v nové továrně pana Vujcice - ECO-MEDUZA, kde jsme na cestu vybaveni domácími marmeládami a sirupy. Pak už uháníme k domovům. Co říci na závěr? Určitě se podařil ohromný kus práce. Objevili jsme zhruba 1.5 km nových chodeb značných rozměrů, z nichž 1000 m bylo zmapováno a fotograficky zdokumentováno. Podařila se prokázat teorie pokračování jeskyně směrem na SV. Takže je před námi výzva minimálně na několik dalších let.

Celá akce probíhala mimořádně dobře především díky skvělému týmu. Svůj podíl na objevech nesou všichni: Jiří Brestovský, Petr Celý, David Čápek, Jiří Čermák, Tomáš Havelka, Radek Hejl, Martin Honeš, Petr Chmel, Vít Kaman, Petr Kapusta, Zdeněk Motyčka, Jana Pazderková, Jan Sirotek, Tomáš Svoboda a Martin Škrobák, za což jim patří můj dík.


Zpět

Vstup pro členy




RSS