Jeskyně tam a zase zpátky

4306Pod tímto názvem vyšla v roce 2014 publikace kolektivu českých a slovenských speleologů (editoři I. Balák, L. Vlček a B. Appelová). V úvodu se můžeme dočíst, že příručka je určena pro začínající speleology nebo zájemce, kteří teprve zvažují, zda pro ně bude podzemí to pravé. Můžeme v ní najít průřez základními obory, které by speleolog měl ovládat. Jde o geologii a hydrogeologii krasu, poznámky ke vzniku jeskyní a jejich výplní, biospeleologii, vybavení do podzemí a bezpečný pohyb v jeskyních včetně základů jednolanové techniky a první pomoci v jeskyních, ochranu krasu a mapování jeskyní. Našlo se místo i pro kapitoly o historii české a slovenské speleologie, databázi JESO, zákonech o ochraně přírody a dokonce pro praktický devítijazyčný slovníček pojmů. Kniha zaměřením na cílovou skupinu čtenářů a komplexností přístupu připomíná klasický spis „Jeskyňářství v teorii a praxi“. Je to, nepočítáme-li kapitoly o speleologii či speleoalpinismu v různých jiných příručkách, první pokus o inovaci této slavné, ale přece jen už překonané publikace z roku 1988.

Je jasné, že tak široký záběr témat musel zpracovávat poměrně velký kolektiv autorů. Jednotlivé kapitoly jsou proto pochopitelně trochu různorodé, některé kratší dokonce byly přeloženy ze slovinštiny. Většina kapitol své téma docela vyčerpává a obsažené informace jsou věcné a užitečné. Nemá cenu tu vyjmenovávat, co vše bylo napsáno dobře, raději se zaměřím na přehled nedostatků. Na některých kapitolách je vidět, že autoři chtěli vytvořit původní text i za cenu toho, že znova řešili problémy, u kterých by se vyplatilo spíš navázat na předchozí práce. Typickou ukázkou je speloalpinismus. Autoři tu popisují základní techniky nutné zhruba na přelezení jednodušší jeskyně vystrojené někým jiným. Text doprovázejí názorné ilustrace. 4307To je zcela přiměřené poslání knihy. Je ale škoda, že se nejspíš neinspirovali žádnou ze zavedených metodik výuky lezení a popisují vlastní přístup, který zhruba odpovídá návodům z katalogu firmy Petzl. Tento styl však v řadě případů není dost univerzální a tolerantní k neobratnému provedení. V návodu na slanění přes uzel a mezikotvení se navíc liší způsob v popsaný textu a na ilustracích. Podstatné to je hlavně v případě lezení přes uzel, kde obrázky radí při závěrečném odšlapu do ručního blokantu odepnout smyčku, která jej spojuje se úvazkem, odsednout do slaňovací brzdy a pak manipulovat s volným blokantem. O život tu nejde, ale o blokant ano. Začátečníkovi, jenž obvykle musí na přelézání překážky na laně vynaložit velké soustředění, bychom se snad ani nemohli divit, kdyby ho upustil. Přitom existuje propracovanější a bezpečnější metodika výuky lezení se dvěma různě dlouhými jistícími smyčkami, z nichž ta delší se používá jen jako jištění, díky němuž je ale lezec svobodnější při přenášení váhy pomocí kratší smyčky a blokantů. Kapitoly o lezeckém materiálu, uzlech a kotvení trochu budí dojem, jako kdyby zůstaly na půl cesty mezi manuálem a ilustračním textem, který neslouží k výuce. Předpokládám, že cílem bylo napsat spíše ilustrační text, v němž je pár informací navíc jako bonus. To lze pochopit, stejně si však myslím, že některá „nakousnutá“ témata mohla být vynechána a jiná více rozvedena. 4308

Velice mne zajímalo, jakým způsobem autoři pojmou kapitoly o karsologii a krasové hydrogeologii. Tyto stati se také poněkud liší od zavedeného způsobu výkladu, což ale v případě vědeckých témat není na škodu, ba naopak to leckdy je dobře. Různých verzí obvyklého příběhu o formování jeskyní pomocí aktivního toku je k dispozici dost, proto nevadí, že autoři žádnou nepřidali. Na druhou stranu se ale při výkladu vyhýbali syntéze až moc. Jsou tu vysvětlené strukturní podmínky krasovění, chemické děje v krasu a oběh krasových vod, ale nepodařilo se mi najít příběh o tom, jak se díky kombinaci výše uvedených činitelů vytvoří jeskyně. Přitom by určitě bylo co psát. V uplynulých desetiletích věda velmi pokročila v chápání speleogeneze a existuje spousta procesů, které ještě nebyly v češtině ani slovenštině zpracovány populárním způsobem. Mnohdy přitom jde o děje, které stály u vzniku velkých podzemních systémů. Jejich výklad by mohl z kapitoly o speleogenezi udělat strhující čtení. To by bylo velice žádoucí vzhledem k tomu, že zájem o takovéto odbornější otázky mezi běžnými speleology celkem upadá. Kdo někdy zkusil vyvolat diskusi o původu nějaké jeskyně, asi ví, jak obtížné občas je zaujmout dokonce i členy spolku, o jehož domovské lokalitě je řeč. Nemyslím si, že by za to mohl nějaký obecný úpadek speleologie, spíše to je právě nedostatkem snadno dostupných informací, které by i laikům umožnily o jeskyních zajímavě uvažovat (to, že jeskyně vznikly rozpouštěním horniny, sice ví každý, ale teprve „bestiář“ jevů, které při tom můžou nastat, je ta pravá inspirace pro přemýšlení o konkrétní jeskyni). Zde se už ale dostáváme skutečně k problémům, které jsou nad rámec recenzované knihy.

4309Je dobře, že po 26 letech opět vyšla publikace pro začínající speleology. Ačkoliv tu rozebírám hlavně některé nedostatky, celkově to je určitě povedené dílo, kterou by si upřímní zájemci o podzemí měli přečíst. Při srovnávání současné knihy s předchozím spisem z osmdesátých let je nutné mít na paměti, že současní autoři měli v některých ohledech složitější úkol. Dnes jsou informace mnohem dostupnější než dříve, na druhou je obtížnější se v nich vyznat. Pokud si tu stěžuju na rozvádění témat víc do šířky než do hloubky, možná jde jen o logický důsledek tohoto trendu. Přemýšlivého čtenáře přece stačí nasměrovat, říct mu, že něco existuje, a on už si podrobnější informace najde. Trefit správně úroveň odbornosti přehledové publikace, tedy rozpoznat, co ještě je nutné, aby byl výklad srozumitelný a přátelský ke čtenáři, a co už je zbytečné kopírování odborných článků, je ale díky tomu stále těžší. A kniha Jeskyně tam a zase zpátky to docela zvládla. Pokud by autoři nechali některá témata ještě trochu zrát a časem by se jim podařilo připravit nové vydání, mohlo by to být výborné. Určitě držím palce.


Lukáš Falteisek