Objev jeskyně Mraznica (Moravskoslezské Beskydy)

Před 4 lety dostali členové ZO ČSS 7–01 Orcus tip na skalnaté příkopy pod bezejmenným vrcholem ve střední části Moravskoslezských Beskyd. Tomuto místu se prý říká Mraznica. Při zimní obhlídce jsme nalezli místo, kde zcela chyběla sněhová pokrývka a suťový povrch byl pokryt mechy. Již tehdy padla myšlenka, že pod suťovou vrstvou musejí být podzemní prostory. Kopání začalo v létě 2011. Vybráno bylo místo v závěru zasucené trhliny, které slibovalo možnost průniku do dosud neporušených chodeb. Zpočátku šlo vše hladce, šlo o vytahování kamenných bloků ze vznikající jámy, postupně pak o kyblíkování jemnějších sedimentů. Práce pak musely být několikrát přerušeny, neboť bylo potřeba na místo dopravit další materiál na vytahování kamenných bloků: lana, karabiny a postupně i hupcuk k vytažení těch největších kusů pískovce. V roce 2012 proběhly na lokalitě 2 akce, v roce 2013 pak jedna akce. V roce 2014 jsme za pomocí hupcuku na dvou akcích vytahovali těžké zaklíněné balvany. Poslední akce se uskutečnila v červnu 2014. Do vytvořené spáry se nahrnuly padající sedimenty a s ozvěnou mizely v neznámé chodbě, do které zanedlouho šlo i posvítit mezerami mezi bloky. Zbýval poslední krok: část pískovcové lavice, která bránila v průniku do již volných chodeb. Problém vyřešilo kladivo a sekáč, pomocí nichž jsme lavici obnažili a očistili od jílovců ze všech stran. Kamenný blok se uvolnil a s rachotem zmizel v propasti. Vstup byl volný.

Popis jeskyně

Vchod do jeskyně Mraznica byl otevřen v nadmořské výšce 908 m n. m. v sv. svahu bezejmenného vrcholu ve střední části Moravskoslezských Beskyd.

Svah je zde velmi výrazně narušen svahovými pochody, které zde vytvářejí až učebnicové morfologické tvary: skalnaté odlučné hrany, příkopy, zející trhliny, sesunuté skalní bloky. Právě v pokleslém skalním bloku byl otevřen vchod 0,6 × 0,6 m. Jeskyně Mraznica je kombinovaná, rozsedlinovo-suťová jeskyně. Její průlezné prostory lze rozdělit na 2 morfologicky odlišné části. Severozápaní část je převážně suťového charakteru, zatímco jv. část je typicky rozsedlinová. Ihned za vstupem se nachází jedna z největších prostor jeskyně s výškou až 7 m. Prostor však je členěn posunutými lavicemi na několik úrovní, které jsou pospojované úzkými průlezy. V severním zakončení rozsedlinové prostory se nachází průlez 0,9 × 0,4 m do suťových částí jeskyně, pojmenovaných po jedné z objevitelek Terezin dóm. Tyto prostory jsou velmi členité a složitě pospojované puklinami a neprůleznými okny. V severním zakončení dómu byl odhrabán průlez, vedoucí do velmi úzkých prostor skrz zával, který představuje nejsevernější zakončení jeskynního prostoru a jeho prolézání je značně náročné. Jihovýchodní část jeskyně má charakter typicky rozsedlinový a skládá se ze dvou paralelních chodeb, které jsou vzájemně propojeny dvěma průlezy 0,7 × 0,3 m a 0,4 × 0,6 m. Tato část jeskyně byla pojmenována Svatoplukovy chodby. Největší prostora celé jeskyně se nachází v jv. ukončení chodeb. Zde šířka chodeb dosahuje až 1,2 m. V závěru Svatoplukových chodeb se nachází také dno jeskyně, dosahující hloubky 11 m.

Chodby ve Svatoplukových chodbách mají pravidelnou geometrii, stropy jsou tvořeny zaklíněnými bloky, stěny jsou tvořeny různě ukloněnými lavicemi hrubozrnných pískovců. Tyto jsou v jeskyni Mraznica nejrůzněji, až chaoticky uspořádány, podle toho, jak se celý svah při svahovém pohybu rozvolňoval. V jeskyni se projevují různé vertikální i horizontální rotace bloků, což se projevuje ve výsledných tvarech chodeb a také ve vysoké variabilitě uspořádání vrstev, jejichž sklon kolísá od 20° do 34° a směr sklonu od 105° do 143°. Dna chodeb jsou vyplněny spadlými bloky, sutí a sedimenty hrubozrnných pískovců až slepenců. Hojně se v jeskyni vyskytují křemenné valouny až cm rozměrů, které ale pocházejí z vrstev položených výše po svahu. Ve Svatoplukových chodbách je zajímavý rozsáhlý hliněný kužel.

Jeskyně je hluboká 11 m a dosahuje délky 74 m, což ji řadí na 6. místo mezi rozsedlinovými jeskyněmi české části Vnějších Západních Karpat a jedná se tedy po mnoha letech o dosti zajímavý objev.

Poděkování patří členům ZO ČSS 7–01 Orcus a studentům Katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity.