Speleologická záchranná služba se školila ve Francii
Ve dnech 28.10.- 4.11.2012 se zúčastnilo 7 členů Speleologické záchranné služby ČSS mezinárodního školení speleologické záchrany ve Francii. Školení, které proběhlo ve francouzkých Pyrenejích, pořádala Francouzská speleozáchranářská organizace SSF. Účastníci z pěti zemí Evropy byli podrobně seznámeni jak s nejrůznějšími technikami pro záchranu osob z podzemí jako je tahání a spouštění nosítek, instalace traverzů, sebezáchrana, tak i se souvisejícími činnostmi jako jsou trhací práce, komunikační technika nebo management záchranné operace. Velice zajímavý byl způsob školení, které bylo rozděleno do několika tematických bloků. Každý blok začínal teoretickou částí, na kterou bezprostředně navazovala praktická část, ve které si účastníci měli možnost okamžitě vše podrobně vyzkoušet. Hlavní důraz byl kladen na přesné pochopení smyslu všech činností a technik. Mezi lektory nechyběly osobnosti jako prezident komise pro speleologickou záchranu UIS Christian Dodelin a náčelník SSF Bernard Tourte.
Koncepce francouzské speleozáchranky je poněkud odlišná od koncepce, na kterou jsme zvyklí v České republice. "Máme hluboké, členité a často obtížně přístupné jeskyně" sdělil B. Tourte. "Záchranář si proto musí vystačit s tím, co má u sebe" obhajuje metodiku SSF, která je založena především na použití standardních pomůcek používaných při SRT a různých uzlů. "Naše metodika vychází nejen z výzkumu a podrobných testů materiálů a záchranářských pomůcek, ale také ze statistik nehod v jeskyni" podotýká Tourte. Proto SSF nepoužívá žádné záložní systémy, jako je jistící lano, speciální kotvení apod. Snahou je vyvinou jednoduchou, ale efektivní a dostupnou techniku s minimem potřebného materiálu. "Jediné, co nejsme schopni ovlivnit, je pevnost skály pro kotvení. Proto je potřeba jej zálohovat" tvrdí Tourte. Ano, toto jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli při cvičné akci v jeskyni Betxanka, kdy jeden z nás v roli protiváhy visel spolu s nosítky na jednom laně a třech ručně vrtaných spitech v 60 metrové studni. Byl to pocit, na který nejsme úplně zvyklí, vše ale fungovalo přesně podle očekávání.
Školení bylo po celou svoji dobu velice intenzivní. V terénu jsme bývali i 12 hodin denně. Jedna ze cvičných akcí proběhla i v proslulé jeskyni Pierre Saint Martin v partii La Verna. Nejnáročnější ovšem byla simulace ostré záchranné akce v jeskynním systému Nébéle, ve které jsme museli využít všechny získané znalosti pro záchranu zraněného. Po akci se mi podařilo ještě ve 2 hodiny ráno prohodit pár slov s Christianem:
P: Dnešní akce byla velice náročná. Je ale vidět, že SSF je na podobné situace velice dobře připravená. Jaký je vlastně současný trend francouzské speleozáchranky?
CH: Dříve jsme se snažili především dostat zraněného co nejrychleji ven z jeskyně, kde mu mohla být poskytnuta řádná první pomoc. Více jsme se soustředili na techniku. Ne vždy však ale byla rychlost vyproštění pro raněného přínosem. Dnes se soustředíme spíše na stabilizaci raněného a poskytnutí první pomoci přímo v jeskyni. Transport zahajujeme, až když je zraněný k tomu dostatečně způsobilý a je jistota, že transport zvládne. Velký důraz klademe také na komunikaci s podzemím, aby velitelské stanoviště mohlo být nepřetržitě informováno o situaci v jeskyni. To nám pomáhá efektivněji nasazovat záchranné týmy.
P: S tím rozhodně nelze jinak než souhlasit. Z toho, co jsem v tomto týdnu zažil vidím, že máte vše opravdu zvládnuté na vysoké úrovni. V jaké oblasti vidíš další perspektivu posunu speleozáchrany?
CH: Snažíme se o co nejvyšší efektivitu každého zásahu, proto stále zkoumáme způsoby, materiály a techniky, které nám k tomu dopomůžou. V minulosti jsme třeba prodělali množství testů materiálu a ty, které se osvědčily, se dnes normálně používají jak při podzemních výzkumech, tak i v příbuzných sportovních aktivitách. I dnes testujeme nové materiály a výsledky testů budeme postupně zveřejňovat. Velkou perspektivu vidím především ve speleopotápěčské záchraně, a to vzhledem k narůstajícímu počtu potápěčských nehod v jeskyni. Byla vyvinuta druhá generace speleopotápěčských nosítek, které jsou více přizpůsobeny k suchozemnskému transportu mezi sifony. Pozornost je také zaměřena na použití konkrétních směsí při záchraně a rebreatherů.
P: Jak bys ohodnotil nebo porovnal český tým, který se zúčastnil tohoto školení ;-)?
CH: Nemám žádné vážné připomínky. Máte svoji metodiku záchrany a té naší jste se dokázali přizpůsobit, takže jak technickou, tak i fyzickou zdatnost českého týmu hodnotím pozitivně.
P: Díky, to vnímám jako vysoké ocenění. Doufám tedy, že se uvidíme příští rok na kongresu v Brně?
CH: Určitě ano. Už kvůli mému záměru organizace takového menšího speleozáchranářského školení, takže se budu těšit.
Na závěr školení všichni členové českého týmu obrželi "certifikát" způsobilosti vedení samostaných záchranných týmu v rámci akcí SSF. Školení se zúčastnili: J. Augustýnek, J. Buček, Z. Chvátal, I. Jadvižák, S. Kovačič, J. Pernica, P. Polák, O. Štos - kompletní report z akce.
Petr Polák, SZS ČSS
