Úvod
V letošním roce uplyne již 12 let od založení naší České speleologické společnosti. To je doba, za kterou se již dostatečně vyhranil profil naší organizace, během které jsme si vydobyli své místo na poli průzkumu, výzkumu a ochrany krasu a zařadili se do mezinárodního speleologického hnutí mezi organizace, které mají i v Mezinárodní speleologické unii uznání. Úkoly pro období, za kterým se dnes ohlížíme, jsme si stanovili na našem 2. sjezdu v Čelákovicích na začátku roku 1986. Můžeme konstatovat, že všemi jsme se vážně zabývali a s většími či menšími úspěchy je plnili. Pochopitelně, jsme dobrovolná společenská organizace, těžiště činnosti je v základních organizacích a v zájmu či osobní iniciativě členů. Proto úkoly, s nimiž se členská základna neztotožní, nelze nikomu vnucovat. Naše dosavadní organizace, řízení i způsob práce ústředních orgánů byl plně poplatný minulému centralistickému pojetí i ideologii. S ní jsme více či méně museli korespondovat, abychom jako organizace vůbec existovali, abychom zachovali či rozvíjeli i takové činnosti, které minulým vládcům do oka zrovna nepadly, abychom například rozvinuli na tehdejší poměry nezvykle rozsáhlou spolupráci se západními organizacemi, či umožnili hospodářskou činnost základních organizací, i když byla často na samé hranici zákonů. Požadavkům minulého systému pochopitelně odpovídalo také výrazně centralistické pojetí našich prvních i druhých stanov. Politické změny posledního roku však i v naší společnosti umožnily širokou diskusi o dalším uspořádání speleologie a budoucnosti naší organizace. Lednový aktiv zástupců všech složek naší společnosti vytvořil podmínky pro přípravu nových stanov, jejichž návrh je našemu sjezdu předkládán. Mají to být stanovy demokratické společenské organizace samostatných, za svoji činnost plně odpovědných základních organizací či klubů, spojených a koordinovaných demokratickým vrcholným orgánem, jehož hlavní starostí bude udržet odbornou i morální úroveň, napomáhat bezpečnosti, koordinovat národní i mezinárodní spolupráci. Se změnami po listopadové revoluci loňského roku přišla i základní změna v naší resortní gesci: v návaznosti na vznik ministerstva životního prostředí ČR a přechod všech složek státní ochrany přírody do jeho rezortu, přešla 1. ledna 1990 pod jeho gesci i naše společnost.
Od l. července 1990 se prostřednictvím resortní gesce namísto zrušeného Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody stal jeho nástupce - Český ústav ochrany přírody v Praze. Také v uplynulém období byla těžištěm speleologické činnosti většiny našich organizačních složek zejména systematická a trpělivá průzkumná a prolongační práce na svěřených lokalitách, namáhavé často nebezpečné výkopy a ražby, náročné potápěčské průzkumy, špičkové speleoalpinistické výkony. K nejvýznačnějším objevům v Českém krasu v uplynulém období patří zejména objev jeskyně BUML (délka více jak 300 m), objev jeskyně Marie (délka více jak 200m) a objev jeskynního systému tvořeného jeskyněmi Dynamitka a Severní s délkou přesahující 300 m chodeb. V Moravském krasu došlo po vice jak 100 letech výzkumu k propojení Býčí skály a Rudického propadání. Nové rozsáhlé chodby byly objeveny i v Amatérské jeskyni. Drobnější objevy byly uskutečněny na desítkách dalších krasových lokalit ČSFR - jmenujme alespoň namáhavý a nebezpečný průstup sifony Silické Ľadnice. Na tyto práce navazovalo podle možnosti organizací mapováni , dokumentace, na řadě lokalit i výzkum geologický, paleontologický, mikroklimatologický a další specializované práce. Oproti předchozím létům se rozšířil speleologický průzkum historických podzemních prostor, převážně podzemí měst a památkových objektů, ale i starých důlních děl. Řada organizaci je prováděla na vysoké odborné úrovni i v rámci hospodářské činnosti. Oproti minulosti byla větší pozornost věnována výchově a vzdělávání, narozdíl od špatně vydávaného ústředního zpravodaje se dobře rozběhlo i vydáváni odborových příruček a metodik. Za to patři dík zejména ÚOK pro výchovu a jejím spolupracovníkům. Významných výsledků i na poli mezinárodním dosáhla naše speleoterapie, dobré jméno a postaveni doma i ve světě (i přes problémy s technickým vybavením) mají naši speleopotápěči. O dodrženi kroku se světem v technice a speleoalpinismu se snažila ÚOK technická, nad bezpečnosti bděla ÚOK pro bezpečnost a speleozáchranná služba. Oproti předchozímu období se výrazně rozvinula naše mezinárodní spolupráce. Vedle aktivní a nezvykle početné účasti členů ČSS na 9. i 10. mezinárodním speleologickém kongresu v Barceloně i v Budapešti, byla obeslána řada významnějších akcí Mezinárodní speleologické unie, základními organizacemi byla uspořádána celá řada zahraničních expedic, z nichž např. objev jednoho z nevětších jeskynních dómů na Novém Zélandu a výzkumy ledovcového krasu na Špicberkách se svými výsledky zapsaly do análů světové speleologie. Bohužel, úspěchy byly vykoupeny i tím nejdražším, lidskými životy. Nesmíme zapomenout na oběti Pavla Glozara, Jaromíra Musila, Zdeňka Nigrína a Miroslava Peška. Podívejme se nyní blíže na výsledky práce ČSS v letech 1986-1990 podle jednotlivých okruhů činnosti.