10. Zahraniční styky české speleologické společnosti 1986-1990
Významným okruhem činnosti ČSS je spolupráce s Mezinárodní speleologickou unií, národními zahraničními speleologickými organizacemi a vlastní speleologická činnost v zahraničí. V letech 1986- 1990 uspořádala společnost řadu akcí s mezinárodní účastí v ČSFR včetně několika akcí organizovaných přímo komisemi MSU a velký počet zahraničních akcí zaměřených na účast na specializovaných konferencích, symposiích, táborech, na průzkumné, výzkumné a dokumentační práce pořádané v rámci speleologických expedic do zahraničí a na studijní cesty a exkurze po zahraničních krasových oblastech. V rámci spolupráce se zahraničními speleologickými organizacemi bylo do ČSFR pozváno velké množství jeskyňářů ze zahraničí, kteří se během svého pobytu seznamovali s činností ČSS a s krasovými oblastmi a jeskyněmi v ČSFR. Cesty do zahraničí, jakož i přijímání zahraničních hostů bylo až do roku 1989 po formální stránce zajišťováno prostřednictvím ministerstva kultury ČSR, které vycházelo požadavkům společnosti všemožně vstříc. Na IX. mezinárodním speleologickém kongresu v Barceloně byl do funkce viceprezidenta MSU opětovně zvolen doc. Panoš, který do roku 1989 zastával v byru unie i funkci spojenou se stykem MSU s centrálou UNESCO. Dále pracuje dr. Pavel Bosák ve funkci předsedy komise pro paleokras a speleochronologii a ing. František Tomáš Piškula ve funkci předsedy komise pro jeskynní potápění. Mimo to spolupracují čeští speleologové téměř se všemi komisemi MSU jako jejich aktivní členové. Proto také byly v ČSR uspořádány v uplynulém období čtyři významné akce MSU. V roce 1986 to bylo Mezinárodní symposium o speleoterapii a zasedání příslušné komise, v roce 1988 zasedání komise pro jeskynní potápění a symposium Nové směry ve speleologii spojené se zasedáním komise pro paleokras a speleochronologii a v roce 1989 předkongresová exkurze X. mezinárodního spelologického kongresu. Kromě těchto akcí pořádaných přímo z popudu orgánu MSU zorganizovala ČSS významná symposia, semináře a setkání s hojnou mezinárodní účastí. Jsou to především akce jako již tradičně Setkání speleologů v Českém krasu, Symposia o historickém podzemí, pseudokrasu, Krkonošsko jesenické soustavě a každoročně pořádaná akce "Speleofórum", zaměřená vždy na přehled činnosti ČSS v uplynulém roce. Odhlédneme-li od účasti funkcionářů MSU na zasedání příslušných orgánů, zúčastnili se čeští speleologové následujících významných akcí: 1986: - IX. mezinárodní speleologický kongres v Barceloně 1987: - 7. mezinárodní tábor jeskynního potápění v Itálii - 7. mezinárodní konference o speleozáchraně v Itálii - IV. mezinárodní speleologická škola spojená se zasedáním komise MSU pro fyziku, chemii a hydrologii krasu v Bulharsku - mezinárodní symposium "Krasové systémy atlantského okraje" v Portugalsku - mezinárodní symposium Problémy komplexního studia krasu horských oblastí a zasedání komisí a předsednictva MSU v Tbilisi (SSSR) -14. mezinárodní festival podvodní fotografie a filmu ve Francii 1988: - symposium "Sto let francouzské speleologie" v Millsu - mezinárodní symposium o fyzikálněchemickém, chemickém a hydrologickém průzkumu krasu v Košicích (Slovensko ČSFR) - porada s mezinárodní účastí o speleologických výzkumech, racionálního využití a ochrany krasových území a jeskyní Západního Kavkazu v Soči (SSSR) 1989: - účast na 2. symposiu o umělých podzemních prostorách v Paříži - X. mezinárodní speleologický kongres v Budapešti 1990: - účast na zasedání komise pro ledovcové jeskyně v Madridu spojeným se symposiem - oslavy výročí Postojenských jeskyní spojené se zasedáním komise pro turisticky zpřístupněné jeskyně v Jugoslávii. Vlastní speleologická činnost základních organizací ČSS v zahraničí byla realizována převážně v úzké spolupráci se zahraničními partnerskými organizacemi obvykle na přímé pozvání těchto organizací. Podařilo se tak zrealizovat expediční i studijní cesty do významných krasových oblastí téměř všech evropských zemí, Spojených států, Turecka, Kub Mexika, Austrálie a Nového Zélandu. Následující přehled uvádí výsledky, kterých bylo při uvedených cestách dosaženo:
AUSTRÁLIE: V roce 1987 zorganizovala základní organizace 5-02 Albeřice na základě pozvání The Sydney Speleological Society a v přímé spolupráci s Tasmanian Caverneering Club expedici 'Tasmania 87", jejiž průzkumná, výzkumná a dokumentační činnost byla zaměřena na severní výběžek krasové planiny pod horou Mr. Anne v Jihozápadní Tasmánii. V zájmové oblasti nebyl doposud prováděn speleologický ani důkladný geologický průzkum. Sedmičlenná expedice vybudovala základní tábor ve vstupním dómu dnes už druhé nejhlubší australské jeskyně Anne-a-Kananda, odkud byly organizovány jednodenní pracovní akce do zájmového území. Bylo objeveno více než dvacet jeskyní, z nichž 11 významných bylo dokumentováno. Největší objevenou jeskyní je jeskyně "Goggled Eyes" s celkovou délkou 575 m a hloubkou 76 m. Má dva vchody a její spodní partie jsou tvořeny obřími tektonicky silně postiženými dómy. Přítomnost sedimentů v této i v jiných jeskyních a modelace chodeb svědčí o polycyklickém vývoji. Vznik jeskyní spadá pravděpodobně do období, kdy území nemělo svůj horský charakter. Horizontální úseky se vyvinuly v mělké freatické zóně a aktivní vývoj pokračoval později v zóně vadózní. Vertikální úseky jsou poměrně mladé, staré části jsou částečně vyplněny sedimenty (jíly, písky), které jsou nyní transportovány do spodních, dosud neznámých části. Expedice působila v oblasti jeden měsíc, zbývající měsíc byl věnován poznání důležitých jeskyní a krasových oblastí Tasmanie (Hastings, Mole, Creek, Pseudokras na Mt. Wellington, abrazní jeskyně Tasmanova poloostrova). O expedici byla vydána samostatná zpráva, ve které jsou obsaženy všechny důležité údaje. Informace o vlastních výsledcích výpravy jsou přeloženy do angličtiny. Podruhé navštívili jeskyňáři ze ZO 5-02 Austrálii v roce 1990 při návratu z expedice na Nový Zéland. Při této návštěvě působili v četných jeskyních oblasti Wombeyan.
BELGIE: Výměnné styky s Belgickou i Vlámskou speleologickou federací patří mezi již tradiční zahraniční kontakty ČSS. Členové obou federací pobývali na pozvání ČSS v Československu, belgické krasové oblasti zase vícekrát navštívili skupiny speleologů ze zákl. organizací 6-12, 6-05 a 6-05.
BULHARSKO: Také Bulharsko patří svým krasovým potenciálem k zemím často navštěvovaným našimi speleology. Také se zde často odehrávají významné mezinárodní akce. Kromě IV. mzn. spel. školy, zmíněné již v úvodu, je třeba připomenout Mezinár. jeskyňářský sraz "Peštěra 87", kterého se zúčastnilo i několik členů ČSS. Další skupiny ze základních organizací ČSS navštívily Rilskorodopskou oblast, Vračanskou planinu i známou jeskyni Duchlata. Akce měly exkurzní charakter, značnou hodnotou je dovezený fotodokument. materiál z jesk. Duchlata.
FRANCIE: V roce 1986 byla Francie několikrát navštívena českými speleology u příležitosti jejich cesty na IX. mezinár. speleologický kongres do Španělska. Tyto cesty měly vesměs exkurzní, sportovní či speleopotápěčský charakter. Zájem o francouzské krasové oblasti pokračoval i v dalších letech, byl však zaměřený spíše na průzkumné práce ve spolupráci s franc. partnerskými organizacemi. Ty byly prováděny např. v oblasti franc. Jury včetně zoospeleologického výzkumu v j. Grotte des Cavotes. Celkem uspořádala ČSS v letech 1986-1990 alespoň 10 výprav, při kterých byly mj. sportovním způsobem slezeny jeskyně Gaouffre Berger, vertikála Pot II a řada dalších.
ITÁLIE: Itálie patřila ve sledovaném údobí mezi země, které byly českými jeskyňáři nejvíce navštěvovány. Výprava ZO 7-01 Orcus působila v jeskyni Spluga della Preta v r.1986, pražští speleopotápěči dosáhli významných výsledků při průzkumu podmořských vývěrů na Sardinii a v sifonech systému Su Ventu a Sa Onche v letech 1987 a 1989. V r. 1987 také navštívil Itálii rekordní počet českých speleologů u příležitosti 7. mezinárodní konference o speleozáchraně a 7. mezinárodního tábora jeskynního potápění. V témže roce však také došlo k tragické nehodě v jeskyni Michele Gortani, při které zahynuli tři čeští speleologové, Jaromír Musil, Miroslav Pešek a Zdeněk Nigrín. I přes tragickou nehodu můžeme hovořit o velmi dobrých vztazích mezi ČSS a speleologickou sekcí CAI, které se rozvíjejí nejen na poli terénních výzkumů, ale i v oblasti kulturně propagační. V dubnu 1988 uspořádala ZO 7-01 Orcus v Terstu výstavu fotografií tematicky zaměřenou na výzkum krasu v SSSR českými speleology. Výstava vzbudila široký ohlas a byla hojně navštívena.
JUGOSLÁVIE: V letech 1983-1990 uskutečnili členové ČSS ZO 5-02 Albeřice celkem 7 expedic na planinu pod Krn na jihu Julských Alp. Podrobně byl studován terén především v okolí kóty Skutniku a Grivy (nadm. výška 1850-2100 m). Území je budováno svrchnotriasovými vápenci s úklonem vrstevnatosti 30-60 oC k SV. Z ohromného množství drobných šachet a různých dutin byly dokumentovány jen hlubší 50 m, nebo ty, které byly zajímavé z jiného hlediska. Ze 23 dokumentovaných propastí a jeskyní jsou 4 hlubší než 100 m. Brezno pod Skutnikem je 234 m hluboké (-214, +20). Bylo objeveno ještě před r. 1986 a je popsáno v brožuře vydané u příležitosti 9. mezinár. kongresu v Barceloně. Otaznílc je hluboký 229 m. Také tato propast byla objevena už v roce 1985, avšak jen do hloubky 120 m. Členové DZRJ Ljubljana ji v roce 1986 prohloubili až do 229 m. Zbrojnice je 108 m hluboká a byla objevena při expedici v r.1988. Jde o soustavu převážně puklinových šachet se sněhovými mosty. Na dně vstupní šachty pod sněhem leží množství patron a jiné munice z l. světové války. Věčná Labuž má současnou hloubku 493 m. Ústí bylo objeveno v r.1984, ale z časových důvodů nebyl průzkum proveden. V r.1985 průzkum znemožnila několikametrová vrstva sněhu a teprve v r.1986 byla dosažena hloubka 265 m. V roce 1988 průzkum pokračoval až do rozměrného dómu v hloubce 452 m s možností pokračování. Celý propasťový systém Věčné Labuže představuje pravděpodobně hlavní podzemní odvodňování okolí Grivy a Skutniku. V horní a střední části jsou především fosilní prostory prořezávané mladými úzkými meandry a četnými drobnými přítoky z komínů a strmých trativodů. Ve spodní části je kaskádovitě klesající meandrovitý kaňon o neznámé výšce s aktivním tokem (v době průzkumu vydatnost cca 5 1/s) a několika přítoky. V r. 1989 bylo dosaženo hloubky 490 m, naděje na další pokračování však nejsou velké. Dále byla objevena 139 m hluboká propast ADZ a jeskyně nazvaná Ledové šílenství, jejíž průzkum intenzívně pokračuje. Skupina ZO ČSS 6-14 působila od r.1983 v oblasti Orjenu a Boky Kotorské. Prvních významnějších úspěchů bylo dosaženo v r. 1984 objevem propasti Za meandrem (170 m hlub.) a Ferda (110 m hl.). V roce 1987 se podařilo objevit a částečně zdokumentovat propast Pema. Expedice z r.1988 prolongovala propast až do hloubky 240 m při délce přes 500 m. Pema se tak stala nejhlubší a nejdelší jeskyní v oblasti Dragaljského polje. V propasti byl objeven malý potůček, který v hloubce 240 m pokračuje meandrem. Cílem průzkumů v této oblasti je průnik do systému odvodňujícího Grahovské a Dragaljské polje do vývěrů Sopot a Spila v Risanském zálivu. K uvedenému přehledu, který dostatečně charakterizuje činnost a úspěchy českých speleologů v zahraničí je snad třeba ještě dodat, že každoročně vyjíždí do zahraničí téměř 300 speleologů a přibližně stejný počet cizinců je Českou speleolog. společností přijímán.
MAĎARSKO: Mimo X. Mzn. speleol. kongresu můžeme hovořit o konkrétní spolupráci mezi ČSS a MKBT v krasových pohraničních oblastech. Jde zejména o území Dolného Vrchu, který leží sice na slovenskomaďarské hranici, ale na jehož průzkumu se významně podílí Speleologický klub Praha, který v r.1988 uspořádal do této oblasti dvě výpravy. Činnost byla zaměřena zejména na dokumentační práce na lokalitách objevených v r.1985. Kromě toho uspořádalo několik ZO ČSS exkurzně poznávací akce do různých oblasti Maďarska. Jde v tomto případě zejména o hydrotermální jeskyně v Budapešti, pseudokras Mátry a oblast Bükk plateau s nejhlubší maďarskou jeskyní István Lápa.
BÝVALÁ NĚMECKÁ DEM. REPUBLIKA: Bývalá NDR byla pro české speleology zajímavá nejen z hlediska krasového, ale spolupráce mezi ZO ČSS a německými kluby probíhá často na zcela konkrétní bázi průzkumu a dokumentace pseudokrasových pohraničních oblastí Labských pískovců. Vždyť i "3. Symposium o pseudokrasu" se konalo v r.1988 v býv. NDR. Pokud jde o další akce pořádané na území býv. NDR, kterých se čeští speleologové hojně zúčastnili, lze vybrat např. Slavnostní týden a speleologic. tábor v Robelandu u příležitosti 450 let od objevu Baumanshöhle a 120 let od objevu Herrmannshöhle. Dalším okruhem činnosti, který se ve spolupráci s býv. NDR čile rozvoji, jsou dokumentační a průzkumové práce v hist. podzemí. ZO ČSS 5-03 Broumov se podle dohody stala garantem výzkumu a dokumentace kořenových tvarů i v území bývalé NDR, kde v pseudokrasových terénech Elbsaudsteingebirge a Zittanergebirge zaškolila místní jeskyňáře (z Dráždan a Zittau) v programu sledování a dokumentace kořenových tvarů. Celá tato biospeleologická problematika z území ČSFR i SRN je zpracovávána v garanci ZO ČSS Broumov a BÚ ČSAV Třeboň.
NORSKO: Česká speleologická společnost uspořádala na území Norska celkem čtyři výpravy v letech 1986 a 1988. Dvě z nich se uskutečnily na Špicberky formou účasti na polských polárních výpravách. V r. 1986 byla pozornost zaměřena na ledovec Werenskiolbreen, kde byl prováděn hydrologický, hydrochemický, glaciologický a speleoglaciologický průzkum na povrchu i uvnitř ledovce a na vápencové území pod Gnalem v pohoří Sofiekammen. Při těchto výzkumech byla objevena a zdokumentována dosud největší ledovcová jeskyně Špicberků, 640 m dlouhá, podařilo se sestoupit 71 m hlubokou ledovcovou studnou a objevit a zdokumentovat 430 m inglaciálnlch kanálů a dokumentovat styčné plochy ledovce a jeho skalního podloži. Přitom se potvrdil předpoklad relativně vysoké teploty pod ledovcem (+0,8 oC), když všude v okolí je zem promrzlá až do hloubky 300 m. Výsledky glaciologické expedice z r. 1988 byly ještě významnější. Výprava pracovala na ledovcích Werenskiold, Troell a Hans, kde objevila a zdokumentovala 10 rozsáhlých ledovcových jeskyní a sestoupila ledovcovými studnami na podloží do hloubek přes 100 m. Třetí výprava České speleologické společnosti na území Norska zvolila oblast západního pobřeží Norska mezi městy Trondheim a Paulske ke studiu abrazních jeskyní a dále pak rajón Bones v oblasti Troms ležící na norsko-švédské hranici na 68o30, sev. šířky a 18o05, vých. délky v okolí ledovcového jezera Isvatnet mezi hřebeny Istind a Noevertind. Celkově bylo objeveno a zdokumentováno 9 jeskyní o celkové délce 2240 m. Také v roce 1990 pobývala v Norsku výprava jeskyňářů ZO 5-02.
NOVÝ ZÉLAND: V únoru až květnu 1990 zorganizovala ZO 5-02 expedici do oblasti Mt. Owen, která leží v severozápadním Nelsonu na severu Jižního ostrova. V zalesněném území o rozloze cca 6 km2, ležícím v nadmořské výšce okolo 1200 m, bylo zdokumentováno celkem 7 jeskyní o celkové délce přes 5 km, z nichž dvě byly skutečně významné. Jeskyně Achernar je více než 1,5 km dlouhá s hloubkou přes 250 m a představuje systém ve své horní části značně spletitý ukončený velkým dómem s unikátní aragonitovou výzdobou. Dalším a nejvýznamnějším objevem je jeskyně Bohemia. Její zmapovaná část představuje systém přes 3 km dlouhý a téměř 400 m hluboký, v jehož spodní části leží obrovské dómy o celkové délce 810 m, šířce 20-110 m a výšce 10-30 m. Budeme-li tyto v sebe přecházející dómy považovat za jednu prostoru, bude její objem činit cca 1000 000 m. S jistotou však můžeme říci, že se jedná o dosud největší prostory, které byly na NZ objeveny.
POLSKO: Za nejužitečnější spolupráci s polskými partnery je možné považovat účast českých speleologů na dvou polských polárních výpravách na Špicberky, které byly zmíněny v odstavci Norsko. Mimo to se podílela Česká speleologická společnost na společném průzkumu pohraničních krasových a pseudokrasových oblastí (Kralický Sněžník, Beskydy). ZO ČSS 5-03 Broumov ve spolupráci s AR Wroclaw zřídila a již 3x přeměřovala geodetickou síť na Ostaši, pro polského partnera provedla základní výzkum a mapování pseudokrasových jeskyní na lokalitě Szezelinice Wielki ve Stolových horách (Góry Stolowe). Započatý speleologický registr Stolových hor již činí 21 jeskyni vč. nových lokalit kořenových tvarů. ZO 7-04 a 7-08 navštívily několikrát Medvědí jeskyni v Kletně, ZO 5-04 sestoupila sportovním způsobem do Bandziochu Kominarskiego, byla navštívena jesk. Czarna a čeští speleologové se zúčastnili Mezinárodní speleologické školy v Mezihoří.
PORTUGALSKO: S výjimkou účasti doc. Panoše na Mezinárodním sympoziu "Krasové systémy atlantského okraje" neuskutečnila ČSS žádnou další cestu do Portugalska.
RAKOUSKO: V roce 1987 navštívili Rakousko dva členové ústřední odborné komise technické ČSS, kteří se kromě otázek technického rázu zabývali společně s rakouským partnerem průzkumnými a dokumentačními pracemi v propasti Hochlecken Grosshöhle, a v jeskyni Unterwelt, kde bylo objeveno více než 600 m nových prostor. Povrchový průzkum byl prováděn na planině pod vrcholem Raucher v pohoří Totem Gebirge, při kterém bylo objeveno několik nových propastí. V roce 1988 pobývala v Rakousku skupina českých odborníků na otázky mapování a fotografování v jeskyních. Konzultace s rakouskými partnery byly všestranně užitečné.
RUMUNSKO: V Rumunsku pokračovala ve speleopotápěčských výzkumech ZO ČSS 6-09 v roce 1987 a 1988, ZO 1-03 působila v pohoří Rodna, 6-17 na Padiši. Významným objevem byl postup o 650 m v jeskyni Zgurasti provedený ZO 5-04 Osiris. V březnu roku 1988 byla spolupráce mezi Českou speleologickou společností a Speleologickým institutem E. Rakovicy v Bukurešti konkretizována ve zvláštní dohodě uzavřené mezi oběma organizacemi. Dohoda byla obnovena v roce 1990, u příležitosti zasedání Rumunské speleologické a karsologické společnosti, kterého se zúčastnili dva zástupci ČSS.
ŘECKO: Do Řecka směřovaly v roce 1988 tři významné výpravy ČSS. Jedna z nich sestávala z lékařů - odborníků na speleoterapü. Po Mezinárodním symposiu o speleoterapii, které se konalo v Československu v roce 1986 světový zájem o českou speleoterapü značně vzrostl. Přímým důsledkem tohoto zájmu bylo i pozvání českých lékařů do Řecka. V roce 1989 uspořádala ZO 6-09 do Řecka speleopotápěčskou expedici.
SOVĚTSKÝ SVAZ: ZO ČSS 7-01 Orcus uspořádala ve sledovaném období tři výpravy, dvě z nich směřovaly do krasu Krymského poloostrova. První z nich v roce 1987, působila na vrchním platu Čatyr Dag a objevila zde téměř 10 nových jeskyní a propastí. Druhá výprava na její výsledky navázala v roce 1988 a pokračovala v průzkumu zejména v jeskyni Mramornaja. Do oblasti Lagaraki v severním Kavkazu směřovala výprava v roce 1989. Při ní bylo objeveno několik propastí s hloub. do 60 m.
SPOJENÉ STÁTY: Expedice organizovaná ZO 1-04 navštívila při své cestě po třiceti severoamerických státech celkem 29 jeskyní, tři továrny na výrobu speleoalpinistické techniky, zúčastnila se celoamerického setkání Convention '89. Ve spolupráci s profesorem hydrologie z Cookevile ve státě Tennessee objevila expedice jeskyni nazvanou Czech Hole s délkou 2 km a denivelací 55 m.
SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO: V SRN byly exkurzním způsobem navštíveny zejména oblasti Schwabische Alp, kam zavítala i skupina jeskynních potápěčů a pražského klubu Speleoaquanaut a dále pak oblast Laubenstein v Horním Bavorsku. Akce měly vesměs poznávací charakter. Speleologové z SRN jsou též častými hosty klubů ČSS a zúčastní se pravidelně několika centrálních akcí pořádaných spolčeností během každého kalendářního roku.
ŠPANĚLSKO: Kromě výše zmíněného zasedání komise pro ledovcové jeskyně byly oblasti Španělska hojně navštíveny českými speleology v roce 1986, kdy se konal v Barceloně 9. mezinárodní speleologický kongres. Převážně exkurzním způsobem byly navštíveny oblasti u města Villanova a v pohoří Picos de Europa. V roce 1987 uspořádali speleopotápěči ze ZO 7-02 výzkumnou výpravu na Baleáry, kde působili zejména na Mallorce a na ostrovy Islas Medas u městečka L'Estartit. Na Baleárech pracovala výprava v jeskyni Cueva de los Estudiantex v Solleru. Závěrem se podařilo dokončit průzkum hlubokého a obtížného třetího sifonu.
ŠVÉDSKO: Se Švédskou speleologickou federací spolupracovala ZO ČSS 7-01 Orcus v souvislosti s výpravou do krasových oblastí ležících na norskošvédských hranicích, která je podrobněji zmíněna v odstavci Norsko. Během výpravy byly též exkurzním způsobem navštíveny švédské oblasti národního parku Hamra a kaňonu Hállingsafallet.
ŠVÝCARSKO: Švýcarsko bylo navštíveno v roce 1988 dvěma skupinami českých speleologů. Exkurzním způsobem byly navštíveny systémy Sieben Hengate-Innerbergli-Faustloch, Háliloch, Bárenschacht, Beatushöhle a další. Prolongační výkopové práce v sedimentech byly prováděny v jeskyni Laubloch, nepřinesly však očekávaný úspěch.
TURECKO: Jedním z cílů expedice do oblasti Tauru zorganizované ZO 1-05 bylo pokusit se o propojení jeskyní Kembos a Altinbesik. Výsledky průzkumů však nepotvrdily možnost takového spojení. Skupina dále pracovala na spojení jeskyní Tinas Tepe Dtiden a Guvercin Tasi Deligi. Ve spolupráci s britskými potápěči se podařilo překonat v prvé výše zmíněné jeskyni koncový sifon dlouhý 125 m a objevit volné pokračování 380 m dlouhé, ukončené dalším sifonem.