Z výzkumu podzemních vod sloupských
Karel Sklenář
Karel Absolon, největší jeskynní badatel moravský, byl člověk s mimořádným smyslem pro osobní reklamu, které podřizoval i lidské vztahy, ale díky které dokázal sehnat mimořádné finanční částky na speleologický výzkum. Nejvíce ceněny jsou jeho první práce přibližně do roku 1907 11, ve kterých se zabývá zejména biospeleologií a prolongací moravských jeskyň. Pozdější práce jsou víceméně žurnalistického typu a někdy obsahují různá zkreslení i záměrné omyly, i když se zdá, že slavný podvrh nálezu jeskynního macaráta v Moravském krasu byl spíš způsoben ziskuchtivostí nálezců, kteří macaráta Absolonovi prodali a on nález s velkou reklamou publikoval. Absolonovo největší dílo, dvoudílný "Moravský kras" vyšlo až po jeho smrti, s mnohými výpustky literárního, nikoliv věcného, charakteru. Abychom si přiblížili styl i dobu a seznámili se se zajímavou podzemní příhodou zařazujeme do tohoto čísla Spelea původní Absolonův text, který vyšel v 1. sešitu 29. čísla Vesmíru z roku 1899. -wc-
21.srpna byli jsme se vším hotovi. Na rybníku sloupském "pyšně kolébala se" podivná voitura, vzbuzující podiv prostých vesničanů, nedovedoucích si vysvětliti, kde a k čemu bude toho plavidla použito, proč bylo všech 6 tlustých klád tak pečlivě skobami sbito, proč byly fermeží natřeny a pak deskou přepaženy. Byl to vor určený ku plavbě na podzemním jezeře sloupském. Tedy již zítra mi bude dopřáno sledovati dále stopu Wankelovu, uzříti čarovnou hladinu neznámé vody, pozorovati tajemný odtok a slézti protější, v klikatý, převysoký komín se súžující břehy? Od onoho okamžiku, kdy jsem poprvé uzřel tato místa, vždy jsem se ve vzpomínkách k nim vracel a již tehdy plavbu vorem předsevzal.
Časně z rána byl vor rozebrán a ku jeskyním dopraven. Jednotlivé klády byly na lanech až ku propastem smýkány a pak do těchto jednoduše svrženy. Nejtěžší prací však bylo provléknouti těžké klády úzkou, 60 m dlouhou chodbou, kde člověk sám velmi namahavě jen po břehu ve vodě se plaze, v před může proniknouti. Po úsilovné práci, když jeden v předu za skobu táhnul, druzí pak v zadu postrkovali, protáhli jsme klády až k jezeru. Zde znovu skobami byly sbity a vor stál hotov ku plavbě.
Byly to podivné city, když na vor jsem usednul a od břehu odrazil. V předu připevněné svíčky hladinu dostatečně osvětlovaly. Pomalu plul jsem chodbou hodně širokou ale nepříliš vysokou, až po 16 m tato se súžila v nízkou zahnutou úžinu, jíž nebylo možno dále proniknouti. Byl jsem tedy nucen na vor ulehnouti a tak úzkým otvorem na jezero jsem proniknul. (Na fotografii ono tmavé místo za vorem). Na vše strany čnějí do výše šedobílé stěny, odrážející se hluboko v křišťálové hladině, skytajíce pohled pohádkový, nezapomenutelný. Z kraje sbíhají se v kupolovitou klenbu, ale v předu rozevírá se vysoký komín, v němž voda ve velikých krůpějích téměř jedním proudem dolů ztéká. Na pravo pak rozkládá se skupina krápníková, překrásně litá, tajemný odtok zakrývající. Otáčeje veslem vor na levo, narazil jsem pojednou na jakousi překážku, které dříve v přítmí jsem si nevšimnul. Plavaly tu mohutné klády, 6 m dlouhé, silně prohnilé. Nemohl jsem si hned přítomnost jejich vysvětliti, jak se zde octnula tato břevna, která sem nyní nemohla býti úzkým průchodem splavena? Hle! toť zbytky voru Wankelova. Již půl století uplynulo, ten jenž jich kdysi použil, již dávno sní klidný sen na hřbitově olomouckém, a ony tu, nemohouce úzkým otvorem uniknouti, stále na jednom místě setrvávají, až setlejí a úplně se rozpadnou. Hlásil jsem výkřikem soudruhům svým tento nález a provolali jsme pak Wanklovi hlučné sláva. Zda tušil tento veliký badatel, když sám zde za podobných okolností prodléval, že jednou mu zde daleko později sláva bude provolávána?
Ještě pak vícekrát já i soudruhové moji pluli jsme na tomto vodstvu, plna vzrušujících momentů byla plavba poslední. Vniknuvše k jezeru stanuli jsme celí překvapeni. Vor ležel úplně na suchu! Hladina opadla téměř o 3 m. Štěstí, že jsme z opatrnosti každého dne vor silným lanem na stěnu skalní upoutali, jinak by byl jistě na jezero stržen býval. Stáhnuli jsme tedy vor níže. Tam, kde před 16 hodinami ještě stěny hluboko do vody klopily, jeví se široké rozsedliny a poboční chodby, v úzké průlině, kterou jen po břehu možno proniknouti, proplul jsem sedě vzpříma, břevna z voru Wankelova leží na suchu... ale jak jsem byl překvapen, spatřiv, že stěny oné krápníkové kupole tajemný odtok zakrývající, vysoko nad hladinu jsou zdviženy. Rychle jsem k ní vorem zaměřil a pod stěnu podplul. Zde jest konec známého světa, až sem vniknul Wankel r. 1856 a mně prvnímu z lidí opět příznivé okolnosti dopřály sledovati stopu až sem. Co as je dále, kam vede tajemný odtok, přemýšlel jsem, rozprostírají se snad s druhé strany neznámé, velikolepé dutiny, či plyne voda průlinou, stěsnána v úzké okovy skalní? Náhle však dolehl k mému sluchu jakýsi silný hřmot, jakoby dálné zahřmění a hned v zápětí stoupala úprkem voda. Rázem jsem poznal strašlivé nebezpečí, v němž jsem se octnul, bleskurychle ulehnuv na vor prudce jsem se odrazil a rychle pod stěnou proplul. Byl svrchovaný okamžik! Hned na to sklopily se stěny kupole do vody. Opozditi se jen o 2 3 vteřiny a byly mne vody v kupoli uzavřely. Zatím soudruh můj znepokojen jsa rychlým stoupáním vody, výkřiky zpět mne přivolal. Pozorovali jsme nyní mlčky podivný zjev. Voda stále vlnami se přilévala a zřetelně jsme viděli, jak kdesi na pravo hluboko ve skalách mocně se vrhá voda z výše dolů. V pěti minutách stoupnula voda zpět o více než 2 m. Jaké to podivné tajemství! Nemohu si do dnes vysvětliti tento úkaz, jisto bylo, že voda odtekla a zase zpět se přivalila oním tajemným odtokem. Snad s druhé strany se rozprostírá opět veliké vodstvo napájené z jiné strany, jež jest v úzké souvislosti s jezerem Wanklovým. Snad nějak se zatarasil balvanem tento přítok, tak že voda nepřitékala, hladina stále klesala a tím i hladina jezera Wanklova tak hluboce pod normál se snížila. Zdaž neznačilo ono náhlé, dálné zahřmění onen moment, kdy balvan se uvolnil a voda náhlým spádem do neznámého vodstva se vřítila? Zdaž neznačil tajemný šumot a hukot, jemuž jsme úzkostlivě naslouchali, hučení tohoto vodopádu? Komu a kdy as se podaří rozluštiti toto podivné tajemství?
Bohužel letos nastalé deštivé počasi všechny výpravy úplně znemožnilo.
Karel Absolon