Montanyho speleosyndrom

Vážený pane Jakube, ze snímků, které jste mi ráčil zaslati dne 4. dubna (letos), jsem ihned vypozorovala, že jste velmi vážně nemocen. Trpíte tzv. Montanyho speleosyndromem. Je to choroba těžká, vleklá a dost obtížně léčitelná. Nemusíte se však obávat, sama o sobě není smrtelná. Často však přivádí pacienty do krizových situací, kdy si mohou způsobit i vážná poranění a umírají např. na zlomenou páteř, proraženou lebku, utopení, udušení, oběšení na laně aj. (Podobně jako když pacient s AIDS zemře na zápal plic.) Montanyho speleosyndrom se projevuje především nutkavou potřebou zalézat jakýmkoliv způsobem do děr, sklepů, dolů, jeskyní, ba i do opuštěných podzemních továren za účelem ukájení nezřízené zvědavosti pacienta. Pro postižené je většinou typická snaha sdružovat se do menších skupin, což sice nemá příznivý vliv na léčbu, dlužno ovšem přiznat, že se poněkud zmírňuje nebezpečí úmrtí v důsledku sekundárních jevů provázejících onemocnění. Choroba postihuje bohužel nejčastěji mladé lidi, nejvíce ve věku 15-35 let, a to především muže. U každého postiženého musí lékař individuálně určit, zda má smysl pokusit se o vyléčení, či zda nechat nemoc poněkud rozvinout (moc malý plevel se špatně pleje). Obvykle se nedoporučuje začínat s drastickou léčbou předčasně, tj. do 25. roku pacientova věku. Jedinci léčení příliš brzy v raných stadiích onemocnění se totiž mohou stát nezvladatelnými, agresivními a mohou ohrožovat sebe i své okolí. Proto se podle nejnovějších vědeckých výzkumů doporučuje ponechati Montanyho speleosyndromu volný průběh, ale volit přitom vhodné prostředí, např. silně zavodnělé plazivky, doly s kyselým bahnem (např. Kaňk u Kutné Hory) nebo doly s jemným křemenným prachem. Tím se totiž pacientovi umožní l. získat jistý odpor k předmětu jeho zájmu a 2. obstarat si jiné vleklé choroby, které by Montanyho speleosyndrom odsunuly poněkud do pozadí, např. reumatismus, ekzémy, silikózu a další. U mnoha pacientů (i když zdaleka ne u všech) došlo k vyléčení či ke zlepšení stavu po svatbě. Dále byla objevena výrazná závislost zlepšování stavu na počtu dětí v rodině (myšleno počtu dětí pacienta). Často se také stává, že nemoc ustoupí se zvyšujícím se věkem pacienta do pozadí i bez lékařského zásahu, ale ani na to se nelze zcela spoléhat. I zde jsou známy výjimky, jako např. jistý pan V. Kuttan z Plzně a jeho pes. Avšak i zde, jako na mnoha jiných místech, nalezlo naše vyspělé zdravotnictví alespoň částečné východicko ze svízelné situace. Z podnětu našich předních lékařů psychiatrů byla založena společnost sdružující pacienty trpící Montanyho speleosyndromem, tzv. Česká speleologická společnost (dále jen ČSS). Přesná evidence pacientů, stálé sledování jejich zdravotního stavu a pečlivé vedení chorobopisů jednak významně pomáhá při léčbě, ale navíc se tak získává mnoho důležitých vědeckých poznatků o této psychické poruše. Naši lékaři naštěstí včas pochopili, že postiženým nelze jejich chorobu zakázat, podobně jako nelze nemocnému zakázat žloutenku nebo chřipku. Pochopili, že léčit můžeme jen choroby dokonale poznané, a proto se plně věnují tomuto výzkumnému úkolu. Výše zmíněná organizace pacientů ČSS má ještě jeden velký a těžký úkol: seznamovat širokou veřejnost s projevy této zvláštní nemoci a zvykat normální lidi na to, že mezi nimi žijí takto postižení občané, kteří potřebují jejich lásku a porozumění. ČSS musí přesvědčit naši veřejnost, aby se našich pacientů neštítila a nevykazovala jim místo pouze na okraji společnosti. Vážený pane Jakube, jsem velmi ráda, že jste mne prostřednictvím zaslaných snímků seznámil se svými problémy a doufám, že s námi budete nadále spolupracovat prostřednictvím ČSS. Vaše snímky si s dovolením ponechám a použiju je jako vědecký dokladový materiál ve velké připravované monografii o Montanyho speleosyndromu, která by měla vyjít v nejbližších 10-15 letech v našem ústavu.

S veškerou úctou a srdečnými pozdravy

RNDr. Jana Myš Pechočová

Přechodný pobyt katakomby

Kamarád Jirky Prokopa, Mirek S. ze Sedlejova, byl v Jihlavě v učení na automechanika. Dokud byl doma, býval volný jako pták a nyní režim na internátě. A tak se jednoho dne sbalil a zvonil u Jirky, jestli neví o nějakém podnájmu, že na intru nebude. "No," zapřemýšlel Jirka, "o něčem bych, Míro, věděl a nebude to drahé. Budeš bydlet v katakombách!!" Mirek vykulil oči a zůstal na Jirku zírat. "No, co se divíš," ozval se Jirka, "vždyť víš, že to tam dobře znám. Vybereme ti s naší skupinou místo, kde je sucho a teplo a tam budeš jako v bavlnce. Nebo snad víš o něčem lepším?" "No, to zrovna nevím," vysoukal ze sebe Mirek, "tak já se tam teda nastěhuju." A tak Jirka zavolal Martina Plešingra a Frantu Votavu, oba jsou členy jihlavské skupiny, která se již třetí rok zabývá průzkumem katakomb a historických štol v okolí a zahájil poradu. Netrvala dlouho a bylo rozhodnuto, že Mirka ubytují v podzemní základně skupiny s názvem H 1. "Teda, jestli tam Míra vydrží," řekl Martin, "tak ho začnu uznávat!" "To je fakt", řekl Jirka spokojeně, "jestli vydrží alespoň měsíc, tak ho přijmeme do skupiny a to bez nováčkovské zkoušky." A tak již zanedlouho vedli všichni tři nového nájemníka bludištěm chodeb do podzemní místnosti H 1. (Tato místnost se asi o deset let později stala pro mnoho jihlaváků legendární, ocitla se i v telebvizi, ale v této době ještě byla neznámou ponurou kobkou kdesi v hloubi labyrintu). "Tak jsme tu, Míro," oznámil Jirka, "zařiď se tu jako doma." Mirek začal vybalovat. Přes místnost pověsil prádelní šňůru a na ní připnul několikeré vyprané ponožky ještě z internátu. Potom srazil dvě lavice a položil na ně spacák. Po zařízení následovala malá oslava, při které Franta Míru uklidňoval, že do místnosti nikdo cizí netrefí a že i potkani tam chodí jen výjimečně (místnost má totiž dva vchody, které nejdou do dalších chodeb uzavřít). A tak se po oslavě členové se svým nájemníkem rozloučili a měli se k odchodu "A poslechni," zeptal se Jirka pro jistotu, "pamatuješ si cestu ven?" "No, já nevím," řekl Mirek zkroušeně, "asi už né!" A tak začalo několikahodinové učení Míry najít cestu k východu. Šlo to špatně a Míra naříkal, že přijde zítra pozdě do práce. Nakonec mu museli členové z duše neradi nadělat po stěnách značky až ven do Palackého ulice. Tam také zavěsili v domě u východu provizorní schránku na dopisy. Potom se s Mírou v H 1 definitivně rozloučili a odcházeli ven. Nebyli ještě daleko, když se chodbami ozval jekot: "Pomóóc vraťte se!" Všichni tři rychle vběhli do místnosti, kde Míra seděl v koutě a klepal se strachy. "Víte kluci, já tady asi nebudu, jak jste odešli, začaly se tu ozývat divné zvuky, praskání a voda někde kape, já balím!" Ven vyvedli kluci Míru bledého, ale šťastného, že z té hrůzy utekl. Papírovou schránku hodil před domem do popelnice. Jeho bytovou nesnáz jsme ale vyřešili. Ubytovali jsme Míru v jednom činžáku v Kollárově ulici za schody pod výtahem. Nemohl se tam sice postavit, protože tam byl strop velmi nízký a neměl klíče od domu, takže musel skákat oknem v chodbě, ale vydržel tam bydlet týden, než si našel něco lepšího.

J.Prokop, 1978

Strach má velké oči

Franta Votava, Jirka Prokop a Luděk Švengr končili akci v katakombách, akci plnou napětí, kde poslouchali různé zvuky a pazvuky až se strachy rozhodli k návratu z katakomb ven. Však se jim rodiče něco navykládali, kdo všechno se v katakonbách může skrývat a co vše tam může číhat za nebezpečí.Činili tak v bláhové naději, že ani ne patnáctiletí kluci tam přestanou chodit. Jirka Prokop byl o rok starší, ale byl zde úplným nováčkem. Proto se nyní kluci rozhodli asi po dvouhodinové akci k návratu ven. Bez bloudění došli až na křižovatku dvou hlavních tahů, které si byly podobné jako vejce vejci, z nichž jeden vedl doleva na úsek nazvaný Elektra a druhý doprava k H 1, kudy sem kluci přišli. Nyní se ale při návratu spletli a omylem vešli do druhé chodby. Smůla byla v tom, že touto chodbou se již dlouho dobu táhla po zemi bílá stuha, kterou si někdo kdysi dávno značil cestu. Kluci to ale nevěděli a mysleli si, že se vrací správnou cestou k H 1. Když došli až ke struze, vlasy se jim zježili hrůzou. Franta němě ukazoval na stuhu a Luďa zakňoural, že ta tady před tím určitě nebyla! "Já dál nejdu," řekl Franta, "tam na nás určitě nikdo číhá!" "Zkusíme se vrátit na Železářství zpátky a třeba najdeme východ z katakomb někde tam!" navrhl Luďa. "Já nepudu poslední," pravil Franta, nejmladší člen skupiny. Los postavil dozadu Luďu Švengra. Došli na Železářství, ale tam jako z udělání všechny vchody do sklepů byly uzamčeny. S chutí jako na popravu se trojice vracela zpátky na křižovatku hlavních tahů. Cestou se vyzbrojili na smetišti tyčemi a dvířky od kamen a plížili se jako pěny na křižovatku. Zlomyslnost osudu ale dopustila další omyl. Vystrašená trojice, zmatená spoustou předchozích křižovatek se na hlavní křižovatce tentokrát, aniž to chtěla a tušila, vydala doprava k H 1, kde pochopitelně žádná stuha nebyla. Ale zděšení, které následovalo, když kluci zjistili, že stuha je pryč nelze popsat. "Už jí smotali," zakvílel Franta, "už o nás ví!" S vytřeštěnýma očima postupovali kluci píď po pídi a nikdo se neodvážil hlasitě vydechnout. Nakonec se doštrachali až do H 1, kde to už dobře znali a rychle odtud pádili z té hrůzy z katakomb ven. Venku si připadali jako znovu na světě.

Jiří Prokop, r. 1976-77

Podzemní vápencové lomy u Třebonína na Čáslavsku

Podzemní dobývání vápence bylo donedávna u nás téměř neznámé, protože hornická činnost se téměř výhradně spojovala s dobýváním rud či uhlí. V současné době známe v Českém masivu nejméně deset lokalit, kde byl asi ve 30 lomech lámán podzemním způsobem mramor. Z nejznámějších jsou to lomy Boněnovského vrchu u Mariánských Lázní, Loreta u Klatov, vápencová šachta v Kožlí, lom v Albeřicích v Krkonoších a další místa. Nově byli jeskyňáři zabývající se historickým podzemím upozorněni na dva podzemní lomy ve vápenci v údolí pod Třebonínem na Čáslavsku. Spodní lom je tvořen dvěma zatopenými komorami o délce asi 30 m. Horní lom ležící asi 400 m od středu obce je vlastně rozsáhlý zařícený převis kopírující okraj starého lomu, o němž máme první zprávu z roku 1843. Celková délka podzemní chodby je 60 m při průměrné šířce 10 m a výšce 1 4 m. Chodba je podepřena skalními pilíři. Na levém břehu potoka asi 300 m nad horním lomem nalézáme drobnou krasovou dutinu obývanou jezevcem. Představuje jediný nalezený krasový jev v této oblasti. S podzemním dobýváním mramoru, který sloužil buď jako stavební či ozdobný kámen anebo ještě častěji na pálení vápna se setkáváme v oblastech chudých na vápenec. Lomy obvykle sledují vápencovou polohu, která se noří do rul či amfibolitů. Lomy jsou zajímavým dokladem místní "selské" těžby surovin a velmi často zimovišti netopýrů proto zasluhují ochrany.

V.Cílek

Pseudokrasová kaverna na ložisku Křižanovice v Železných horách

Na podzim r.1990 byla na sfalerito barytovém ložisku Křižanovice v Železných horách odkryta pozoruhodná pseudokrasová dutina, která byla během krátké doby těžbou zničena. Podle údajů J.Šury z Geoindustrie Jihlava a L.Meda z Rudných dolů v Kutné Hoře se jednalo o prostoru o rozměrech přibližně 4x6 m a výšce 3 m. Dno bylo tvořeno napadávkou složenou z kvarcitu, jílu a úlomků rudniny. Kdyby došlo k vyklizení této výplně, mohla být celková výška kaverny 9 10 m. Kaverna byla vyvinuta ve zrudnělém kvarcitu. Pravděpodobně vznikla kyzovým zvětráváním a rozpuštěním barytu. Jejím unikátním rysem byla krápníková výzdoba tvořená několika desítkami až 60 cm dlouhých krápníků nejasného, snad síranového složení. V průběhu uplynulých let prý bylo nalezeno už několik menších kaveren. Doufáme, že se od nálezců časem dozvíme další podrobnosti o tomto unikátním nálezu.

V.Cílek

'Ayn az Zayanah a Al Kuwayfiyah největší známý krasový systém v Libyi

V severní části Bengházské pobřežní roviny v Libyi je znám systém recentně činných i fosilizovaných jeskynních chodeb a řada dosti velkých krasových vývěrů s téměř sladkou vodou. Krasové jevy jsou vyvinuty v eocénních a miocénních vápencích. Celá krasová oblast je tvořena několika oblastmi: 1.Al Kuwayfiyah, 2. Abď Jazďrah a Lethe, 3.'Ayn az Zayďnah. Jeskynní systém Al Kuwayfiyah je aktivně protékán vodami s různou salinitou. Koncem sedmdesátých let bylo známo více než 4,8 km chodeb trvale zaplavených i protékaných vodou v hloubkách až do 80 m. Systém je vyvinut na ploše asi 15 km2. Je protažen ve směru SSZ JJV a na povrchu se projevuje několika desítkami závrtů. Asi 17 z nich dosahuje na hladinu spodní vody a ústí do systému komplikovaných chodeb, jejich úroveň se nalézá pod hladinou moře. Aktivní chodby jsou uspořádány ve dvou úrovních spojených několika komíny. Celý systém lze rozdělit do 3 poněkud odlišných částí. Mělká síť chodeb v hloubce 35 až 50 m pod povrchem, tzn. 10 až 25 m pod hladinou moře tvoří sektor Satďrah/Jďbah. Je soustředěn kolem jednoho z největších závrtů Jumard. Vyznačuje se úzkými chodbami s přítokem sladké vody po korodovaných puklinách a vrstevních plochách. Sektor Abď Karmah (Habibi ve stejné výškové úrovni tvoří ploché a široké chodby s průtokem slané vody. Sektor chodby Mirisi je pak odtokovou chodbou délky 8OO m odvádějící brakickou vodu ve směru pramenné oblasti 'Ayn az Zayďnah. Druhá část systému leží 110 až 130 m pod povrchem, tzn. 80 až 100 m pod hladinou moře. Odpovídá aktivnímu podzemnímu odvodňování ve freatickém režimu. Tvorba této úrovně byla spojena s kolísáním hladiny moře v pleistocénu (?miocénu až pleistocénu). Třetí část systému reprezentují vertikální komíny, z nich dva byly zdolány jugoslávskými potápěči Jumard a Abď Karmah. Komín Jumard je menší a nepravidelnější s hloubkou 60 m pod hladinou spodní vody. Abď Karmah má průměr 7 m a sahá až 80 m pod hladinu vody. Oba komíny zasahují do sítě krasových chodeb se slanou vodou. Krasová oblast Abď Jazďrah, označovaná také jako Rommelovo jezírko a Lethe leží dále k Z a reprezentuje systémy již zcela fosilizovaných jeskynních chodeb. Pramennou oblast 'Ayn az Zayďnah tvoří několik vývěrů rozdílné důležitosti podél jz. části přírodního jezera Modré laguny. To leží v centrální zóně propadlé pobřežní sebkhy. Hlavní vývěr je situován v polokruhovém bazénu (propadlý závrt) spojeném podzemní cestou s modrou lagunou. Jeho hloubka je 5 m. Jeskyně Lethe představuje mytologický vstup do podzemí, kde převozník Cháron převážel zemřelé do podzemního světa zemřelých. (Zpracováno podle: A.Guerre, 1980: Hydrogeological study of the coastal karstic spring of Ayn az Zayanah, Eastern Libya. In M.J.Salem, M.T.Busrewill (Eds.): The geology of Libya, Vol. II: 685 701. Academic Press. London).

Pavel Bosák

Na stejné lodi se Strýčkem Jedličkou?

Založení České speleologické společnosti a její fungování bylo před lety umožněno díky dvěma věcem díky dotaci ministerstva kultury a ochotě Františka Skřivánka, tehdy zástupce ředitele SÚPPOPu, tedy Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, který poskytl místnost a vypomohl administrativní silou. ČSS tak deset let plula pod vlajkou kultury, tedy na stejné lodi jako Karel Gott, cirkus Humberto a Strýček Jedlička. Před rokem byla památková péče ponechána pod kulturou a ochrana přírody pod novým názvem ČÚOP, tedy Český ústav ochrany přírody, a pod novým šéfem, jeskyňářem Jaroslavem Hromasem, přešla pod ministerstvo životního prostředí, které na rok 91 poskytuje stejně vysokou dotaci jako kultura, tedy asi 300.000, Kčs. Z nich se hradí centrální akce, provoz sekretariátu a publikační činnost. Sekretariát funguje podobně jako dříve za Skřivánka, tak dneska za Hromase přímo v rámci ČÚOPu. Vzpomínám si, jak opatrné byly před lety vztahy jeskyňářů k ministrerstvu kultury a jak podezíravé bylo ministerstvo k jeskyňářům. Jak trvalo roky trpělivé a seriózní práce, než se nedůvěra rozptýlila a jak přes veškeré průšvihy, o které není ve speleologii nikdy nouze, byly navázány nejenom dobré, ale řekl bych výborné kontakty, které se třeba projevovaly velkým množstvím výjezdů do zahraničí. Opravdu řada obyčejných úředníků ministerstva, což jsou ti lidé, kteří hýbou každým ministerstvem, nás měla nakonec radši než třeba Dalibora Jandu. A nyní jsme tedy tam, kam skutečně patříme, pod ministerstvem životního prostředí. A situace se opakuje. Myslíte si, že nás někdo vítá s otevřenou náručí? Ani nápad. Vzpomeňte si, třeba vy z Moravského krasu, kolikrát jste se dostali, třeba ne vlastní vinou, do konfliktů se Správou CHKO. Kolik správ chráněných oblastí považuje jeskyňáře kopající v jádrech rezervací za nikoli nutné zlo? Není jich málo. A já se jim ani moc nedivím. Navíc se mezi některými lidmi na ministerstvu, kterým není schopný a čestný Hromas po chuti, šušká cosi o jeskyňářské mafii, což je volovina. Co z toho pro nás vyplývá? Především je třeba navázat a udržovat dobré vztahy s orgány ochrany přírody, protože když si budeme navzájem podrážet nohy, může se to projevit na ochotě k výjimkám a možná i na dotacích. Jeskyňáři budou stále více závislí nikoli na centru v Praze, ale na orgánech místní samosprávy a ochrany přírody, to je myslím každému jasné. Zároveň však tyto orgány dostávají nebo budou dostávat peníze, které mohou dle vlastního uvážení utrácet třeba na další výzkum. K čemu je tedy, kromě toho, že skupiny mají povinné odvody zisků a platí členské příspěvky, centrum v Praze a vlastně celá organizace České speleologické společnosti dobrá? Některé věci jsou jasné: společný archiv, společná informovanost, společný tisk, společná setkání. Méně zřejmá je mezilidská stránka věci. Speleologická společnost si vydobyla a udržuje dobré jméno, je brána jako seriózní garant akcí, které pořádá. Příklad: SÚRPMO, Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů, je tak nadšené průzkumem historického podzemí, které pro ně dělá bozkovská skupina, že s veškerými obchodními případy se nejprve obrací na ČSS. Dobré jméno je dnes kapitál a je zajímavé a do budoucnosti povzbudivé, že v zahraničí má česká speleologie snad ještě lepší pověst než doma. Tam se totiž ještě nedonesly takové ty historky třeba, jak jistá jeskyňářská skupina využila znalosti městského podzemí, pronikla do sklepení hospody a vypila tam sud piva. Prý dokonce cestou nazpět pozvraceli obvzláště cennou část historického podzemí.

Saša Komaško novým ředitelem Koněpruských jeskyní

Z místa vedoucího našich ne sice nejkrásnějších, ale nejvíc navštěvovaných jeskyň odešel Jaroslav Vrátný. Nahradil jej známý jeskyňář Saša Komaško. Důvody výměny nejsou ani osobní ani politické, jak se říká. Za šéfování sympatického a ochotného Jardy Vrátného, kterému děkujeme za dosavadní činnost v ČSS a za slušné zacházení s jeskyňáři, se totiž nic nedělo, objekty chátraly, až by se jednou rozpadly. Věříme, že s příchodem nového šéfa se změní i poměry. První zprávy tomu naznačují.

Změny ve Slovenské speleologické společnosti

Správa CHKO Slovenský kras uzavřela s oblastními skupinami působícími na území Slovenského krasu smlouvu platnou prozatím do konce t.r.. Podle této smlouvy náleží jednotlivým skupinám tyto lokality: OS Košice Jasov: Jasovská a Zádielská planina OS J. Majku: Horný a Dolný vrch, Borčianska planina OS Rožňava: Silická a Plešivská planina OS Šafarikovo: Jelšavský kras, Koniarska planina Ze smlouvy vybíráme: Vykonávat dobrovolnou jeskyňářskou činnost na předmětném území je dovolené pouze členům výše uvedených skupin anebo jimi doprovázeným jeskyňářům, za které členové OS přebírají zodpovědnost. Ostatním je činnost povolená pouze se souhlasem SCHKO. (Adresa na Správu CHKO: Správa CHKO Sl. Kras, Biely kaštiel, 049 51 Brzotín) Akce ve vyhlášených chráněných přírodních výtvorech Sl. krasu tj. Domica, Ardovská j., Gombasecká j., Krásnohorská j., Ochtinská j., Jasovská j., Brázda, Diviačia priepast, Silická ĺadnica a Kostrova, Královská, Zbojnícka, Hrušovská, Drienovská j. se povolují pouze na základě výjimky udělené Sl. komisí pro životní prostředí v Bratislavě. Správa CHKO si vyhrazuje právo vydávat na území oblasti povolení vstupu cizím osobám nebo skupinám za různým výzkumným účelem. Případné žádosti adresované OS jsou tyto povinné postoupit SCHKO k vyřízení.

Chtěli pivo, poslala vodu

Dana Bílková společně s bozkovskými jeskyňáři skvěle zorganizovala záchrannou výpravu pro poškozenou Avii bohumínského Orcusu, která s osmi lidmi včetně věčně žíznivého Bosáka skončila u italské Perugie s dírou v motoru. Starý, vesměs spolehlivý bozkovský autobus ji na tyči odtáhl okresními silnicemi přes Alpy, což byl pro všechny řidiče zážitek. K jedinému politováníhodnému nedorozumění došlo ve chvíli, kdy si havarovaní jeskyňáři telefonicky do Prahy postěžovali, že nemají co pít. Sekretariát jim obratem zaslal soudek s pitnou vodou.

Horrory v sekretariátu ČSS

Počátkem léta vyvedla část ústředí z míry zpráva o horrorech v sekretariátu ČSS. Opakovanými dotazy se nepodařilo zjistit nic konkrétního, jen ujištění, že tam skutečně jsou, což zavdalo příčinu k mnohým fámám. Než se panika mohla dál rozšířit, ukázalo se, že neúnavný Pavel Nosek se po vydání Saudkových komiksů a conanovských sešitů pustil do vydávání sebraných spisů Howarda P. Lovecrafta, klasika horrorového žánru, často s podzemní tématikou. Projekt je rozvržen na 11 sešitů, zatím vyšel 1., 2. a 3. svazek souborů povídek ("Dagon", "Hrůza v Dunwichi" a "Volání Cthulhu"). O kvalitě díla svědčí okolnost, že nejenom autor sešel ze světa divným způsobem, ale dokonce dva z Pavlových překladatelů Lovecrafta tragicky zahynuli. Horrory jsou k dostání v sekretariátu, jeden sešit stojí 25, Kčs, Saudkova obálka. Zároveň jsou ještě k dispozici zbytky Saudkových seriálů. Seriály a sborníky můžete zakoupit nejen v sekretariátě, ale i ve specializovaných prodejnách v Praze (COMICS, na Příkopech v průchodu Státní banky proti Prašné bráně, u bývalé prodejny Piko vláčků) a v Brně (ČERNÁ PLANETA, Poděbradova ul.143, Brno). Při této příležitosti také upozorňujeme, že vyšel 23 let očekávaný Saudkův seriál "Muriel a andělé", 127 stran, 33, Kčs. K dostání rovněž ve specializované prodejně COMICS v Praze na Příkopech.

Desperáti v Českém krasu

Počátkem léta se na stromech a v okolí lomu Malá Amerika objevily dva dopisy navádějící k trestným činům. Zároveň prý došlo k menšímu výbuchu na Šanově koutě, který je údajně dáván do souvislosti s atentátem na Staroměstském náměstí v Praze, což bude přitažené za vlasy. Oba dopisy přetiskujeme. Úsudek si každý udělá sám, ale v každém případě je jasné, že jeskyňář by si měl v krasu všímat nejenom krasových jevů, ale i lidí, které potká.

Kamarádi a přátelé, zachraňme Malou Ameriku před devastací!!!

Podle posledních zpráv má být hlavní štolou z činného závodu Mořina tzv. "Vápenky, Drtičky, Dlaždičkárny ap." nataženo nové potrubí pro vyčerpání vody z Malé Ameriky. Všechna okna ze štol do M. Ameriky mají být zabetonována až na pevná vrata sloužící pro spouštění odpadu... Jediným řešením, jak se dá zkáze zabránit, je stržení všech betonových dlaždic, které vystužují přístupovou štolu ze závodu Mořina. Takto dojde k obrovským sesuvům jílu a tím k trvalému odříznutí M. Ameriky od závodu. Potom se snadno obnoví průchod z Pusťáku na M. Ameriku. Potrubí položené na povrchu by pak bylo po celý rok snadno zničitelné. Hlavně pracovat opatrně!

Gilla T.O. Amerika boys

Krvavá sobota aneb návštěva z Jižní Afriky

Koncem srpna dorazil do Prahy tajemník Jihoafrické speleologické asociace Dr. Steve Craven (47 let, ženatý) z Kapského města. Dr. Craven se narodil v Británii, studoval lékařství v Oxfordu, kde se naučil: 1. nevěřit žádné autoritě, 2. všechno zkoumat, 3. dělat si úsudek sám, což jsou prý tři věci, kterými se liší výuka na dobré a špatné univerzitě. Posléze cestoval po celém světě. Stal se lodním lékařem na lodi "Castle of Edinborough" a agent Společnosti ho přesvědčil, aby se usadil v Kapském městě, kde má nejenom svoji ordinaci, ale také působí jako ostrý vězeňský lékař v místním vězení s 8.000 částečně homosexuálními a občas AIDSem nakaženými vězni. Naštěstí jsou různé etnické skupiny vězněny zvlášť. Také si občas kvůli vězňům dopisuje s guvernérem provincie. Mezi kapskými lékaři jsou obzvláště populární sobotní večery, kdy si zpití černoši mačetami vyřizují své odlišné názory, takže v neděli mají až 35 mrtvých pacientů. Jihoafrická speleologická asociace (SASA) má asi 70 členů z Kapska a asi 70 členů z Transvaalu, kteří se obvykle cítí dotčeni kapocentrismem a chtějí se odtrhnout. Tři jeskyňářské kluby se již odtrhly a hrozně se pohádaly. takže spolu ani nemluví. Jestli vám to něco připomíná, tak jste na správné adrese. Obě sekce se kromě jeskyň věnují i výzkumu starých dolů, které sahají až do 17. století. Rozdělení jihoafrické společnosti není žádoucí, protože vládní úředníci by byli dezorientováni, komu mají dát dotace, takže by je nakonec nedali nikomu, protože by neměli důvěryhodného partnera.

Obrázek: Velkolepé jezero Dračího dechu v severní Namibii (C.D.Maxwell 1989)

Několik krasových oblastí Jihoafrické unie je vesměs špatně přístupných a málo prozkoumaných. Převládají kratší a středně dlouhé horizontální jeskyně někdy s krásnou krápníkovou výzdobou. Na expedice se jezdí do Namibie s obrovskými zatopenými dómy nebo do Zairu, kde bylo objeveno pískovcové plató s propastmi hlubokými okolo 200 m, protékanými podzemními řekami. Možnosti průzkumu jsou značné i v blízké Angole. SASA vydává každoročně svůj bulletin (celkem 30 ročníků), které díky dobrým stykům dostáváme do knihovny. Jihoafričtí jeskyňáři své problémy s knihovnou vyřešili tak, že ji jako celek převedli do univerzitní knihovny, kde si může každý vypůjčit, co potřebuje, ale jen do studovny. Pouze jeskyňáři si smějí své knihy půjčovat domů.

Adresy: Central Committee, P.O. Box 4812, Cape Town 8000, SA. Transvaal Section, P.O. Box 6166, Johannesburg 2000, SA

Kolik stojí Speleo?

Náklady na jeden kus Spelea se blíží 11,- Kčs, proto s ním, prosím, neplýtvejte. Chceme i nadále dodávat každému, tedy i pasivnímu, členu ČSS jeden výtisk zdarma, abychom měli jistotu, že každý je informován. Pokud máte ve skupině členy, kteří o Speleo nestojí, dávejte si čísla stranou pro nové členy, které za rok nebo za pět let přijmete do skupiny. Předzásobte se, protože veškeré naše tiskoviny rychle mizí. Zároveň prosíme o příspěvky do Spelea, aby si jej redakce nemusela psát sama. Zatím nemáme žádné zprávy z odborných komisí, hlavně z technické a schází nám dopisovatelé zejména z Moravského krasu. Rádi uveřejníme i slovenské příspěvky.

Musí být člen společnosti gramotný?

Vzhledem k tomu, že každý člen ČSS dostává Speleo, předpokládáme, že každý organizovaný jeskyňář by měl umět alespoň číst. Ale vzhledem k četným tiskových chybám, na které občas ve Speleu narážíte, soudíme, že výjimka z gramotnosti by měla být poskytnuta redakční radě a předsedům odborných komisí ČSS. Redakce zároveň uzavřela kolektivní závazek, že chyby se budou i nadále opakovat. Poslední, neobvykle důkladně zmršené číslo Českého krasu (XVI) svědčí o tom, že odborníci z ČSS berou tento slib skutečně vážně.

Návraty Jiřího George Kukly

Jiří Kukla trvale žijící v USA překročil nedávno šedesátku. Patří mezi zakladatelské osobnosti české speleologie. Se spolužákem Roubíčkem prolézal Barrandovu jeskyni ještě na gymnaziu. Později na Přírodovědecké fakultě se jako Kettnerův fámulus seznámil s V. Homolou, který mu důkladně ukázal Český kras. Jiří se začal zabývat krasovými výplněmi kapes na Zlatém koni, které se později staly tématem jeho diplomové práce. Je uložena v archivu ČSS a shrnuta v důležitém článku v Čas.Min.Geol. (1956). Po absolvování fakulty se stal geologem Nerudného průmyslu a publikoval řadu prací týkající se kaolínů v západních Čechách. Mezitím se však společně s F. Proškem, V. Ložkem, W. Stárkou a dalšími zúčastnil prvních výzkumů v nově objevených Koněpruských jeskyních a na Chlumu. Posléze několik let působil pod vedením revolucionáře Che Guevary na Kubě. Nezabýval se však exportem zbraní, ale stavbou vápenek a cementáren v době, kdy fousatý, nikotinem prosáklý "Che", ještě před tím než ho zastřelili, dělal ministra hospodářství. Prý to byl vcelku sympatický pán, ale nedalo se s ním mluvit o politice. Jiří zvaný Kukulín působil rovněž na Cejloně a v Argentině. Později přešel jako geolog do Archeologického ústavu ČSAV a věnoval se kvartérní geologii. To ho přivedlo nakonec po bok Ložka do Geologického ústavu ČSAV. Zvláště jej zaujaly spraše a jejich klimatický význam. Koncem 60. let se stal mezinárodně uznávaným odborníkem na klimatický cyklus za poslední 2 miliony let. V roce 1971 si o dvacet let svévolně prodloužil studijní pobyt na Lamont Dohertyho Geological Observatory ve státě Nový York a o něco později získal americké státní občanství. V Americe si uvědomil, že vědou v českém stylu se tam nemůže uživit. Zorganizoval elitní mezinárodní konferenci na katastrofické téma: "Poslední interglaciál kdy a jak skončí?" V podstatě se jednalo o to, že jsme na prahu nové doby ledové, takže je třeba zabývat se tím, kdy a jak přijde. Memorandum konference bylo s kuklovským cynismem, smyslem pro žert a reklamu zároveň, zasláno presidentu Nixonovi. Chladné počasí v některých obilnářských státech USA způsobilo znepokojení mezi farmáři. Do toho spadlo Kuklovo memorandum, takže Nixonova administrativa vzala varování vážně. Jiří, v té době již též George, se stal okrajovým hrdinou sci fi románu "Šestá zima", ve kterém suše oznamuje presidentovi US, že právě začala doba ledová. V Americe Jiří jistě vykonal řadu pozoruhodných skutků, jak o tom svědčí články ve Science a Nature, ale připomeňme si pouze epizodu z nočního Manhattanu, kdy kráčí s pytlem špinavého prádla přes rameno do čistírny. Je zadržen dvěma zarputilými zločinci, na které se s úsměvem obrátí, ukáže na pytel, řka: "Pánové, vracím se z noční "práce". Přece neokradete vlastního člověka?" Hromotlukové uznají, že kolega Kukla má pravdu a s omluvou zmizí. K důkladnější práci v našich krasových oblastech se Jiří dostává až v červnu 1991. Ne, že by si chtěl vykopat nějakou plazivku a informovat o tom Jiřího Busche, ale zajímá ho hranice mezi pleistocénem a holocénem, tedy mezi poslední dobou ledovou a teplým současným výkyvem, jejíž přesná poloha je pro lidi, zabývající se dlouhodobou prognózou a vývojem počasí, nesmírně důležitá. Tato hranice je u nás dobře vyvinutá právě v krasu, zejména v profilech vzniklých opadáváním skal nad jeskynními vchody. Jedinečný je např. profil u Barové jeskyně v Moravském krasu. Jiří s námi prochází mnohé další lokality Srnčí jeskyni, Sloupské Vintoky. V Kůlně nás upozorňuje na mocné povodňové sedimenty, které vznikají v ledových dobách tím, že zóna věčně zmrzlé půdy brání propadání vod, kras přestává fungovat jako kras, toky opět tečou po povrchu. Zaplňují se závrty, vytváří se údolíčka a voda se propadá až ve skalních jícnech. Kromě krasových sedimentů se Jiří u nás věnuje zejména výzkumu kvality piva. Při odletu z Ruzyně je zadržen jako terorista. Podezření na bombu vzbuzuje dutá litinová busta V.I.Lenina, kdysi dar horníků z Krivégo Rogu kolegům z rudého Kladna, která je nacpána různými krámy. Jiřímu je odebrán speciální nůž na parmazán, který neustále vozí sebou a odeslán letecky na jeho náklady na domácí adresu. Na další Kuklův návrat se s obavami těšíme za rok.

Lit.: Kukla J. (1953): Výplně kapes na Zlatém Koni. Diplomová práce PŘÍFUK, Praha, 84 stran.

Kukla J. (1956): Křídové sedimenty v Koněprusích u Berouna. Čas. Min. Geol. 1: 24 30. Praha.

-wc -

Jeskyňáři na stopě vraždy

Na hlavním nádvoří brněnského Špilberku se nalézá do skály vylámaná studna o hloubce větší než 110 m. Studna byla roku 1809 za napoleonských válek zasypána, aby se zmenšil strategický význam pevnosti. Ale už o dva roky později byla vyčištěna. Další čištění studny proběhlo až v roce 1933 a zatím poslední čištění probíhá za účasti jeskyňářů v tomto roce. V boční chodbě těsně nade dnem studny byly v bahně nalezeny pozůstatky mladého muže. K jedné z kostí úplné kostry byla bahnem přitmelena mince o hodnotě jednoho krejcaru z roku 1858. Nálezci se původně domnívali, že kostra může patřit sebevrahu J.Radnerovi, ale antropologický výzkum prokázal, že žádná z kostí není zlomená. Vypadá to, jakoby někdo mladého muže, pravděpodobně vojáka ze zdejších kasáren, spustil do studny a nechal jej zahynout. Unikátním nálezem se stala zachovaná mozková tkáň oběti. Celý případ je nejasný a tiskový mluvčí ČSS při pravidelném brífinku v hospodě U Hulánů v Srbsku odmítl jakoukoliv zodpovědnost Společnosti za hrůzný čin.

Joska řádí na Markétě

Krkonošským horalům pod vedením Josky Řeháka se v břevnovském klášteře sv. Markéty v Praze podařilo vyřešit letitou záhadu odvodnění pramene Vojtěšky do břevnovského kláštera. Sondou zastihli vodovodní štolu průchozí v délce asi 140 m, kterou se dostali až ke druhému konci dřevěné trubky ústící ve zdi lavatoria kláštera. Po vodovodní štole bylo několikrát v posledních letech pátráno, ale bezvýsledně. O to cennější je to výsledek. Před dvěma lety nasadilo SÚRPMO při pátrání po zdejších štolách proutkaře, který průběhy podzemních chodeb vynášel přímo do mapy. J.Hromas s V.Cílkem, kteří prováděli revizi podzemí, zjistili, že na proutkařovy výsledky se mohou na 100 % nespolehnout, protože sensibil neobjevil ani jednu z existujících štol a naopak nakreslil neexistující bludiště. Proutkař krkonošské skupiny však pracoval naprosto neuvěřitelným způsobem. Na trávníku zahrady vykolíkoval čtyři anomální body, které tvořily čtverec o rozměrech 80x80 cm. Po odkopání hlíny se objevila vyzděnná šachtice o rozměrech 80x80 cm, kterou se jeskyňáři asi za dvě hodiny prokopali do štoly, aniž by zbytečně museli odkrývat byť jen 10 cm do strany. Uvedený případ dobře ilustruje, že vedle amatérů, nedouků, vědomých a ještě častěji podvědomých podvodníků, existují proutkaři skuteční umělci svého řemesla. Zároveň se potvrzuje zkušenost, že proutkař, který si sám vykope, co najde, bývá spolehlivější než proutkař poradce.