Ctihodného otce Gauma vyprávění o jeskyni Sibylly Kúmské
Francouzský kněz Musgrave Gaum navštívil koncem 19. století Itálii. O svém pobytu napsal čtyřdílnou knihu "Trojí Řím" o více jak 1.000 stranách. Hlavním motivem učeného kněze je oslava křesťanství a katolické církve, přesto uvádí řadu zajímavých faktografických údajů a hlavně nezapomíná popisovat jakékoliv podzemí, které cestou spatřil. Celá čtvrtá kniha o rozsahu 150 stran je věnována popisu všech možných římských katakomb. Všechny čtyři knihy byly v letech 1897 1901 přeloženy do češtiny a vydány nákladem Dědictví svatojánského v Praze.
ŘÍMSKÉ
KATAKOMBY (1891)
Autor se nezabývá jenom Římem, ale cestuje po celé Itálii. Do rozsáhlého "italského bloku", který vydáváme v tomto čísle Spelea, jsme pro vás vybrali popis jeskyně Sibylly Kúmské. Musíme ovšem podotknout, že se jedná o jeskyni ležící v severním svahu jezera Avernského asi 400 m od místa, kde se silnička z Pozzuoli dotýká břehu jezera. Jeskyně, vlastně umělá chodba je sice uzavřena rezavou mříží, ale dá se podplazit. Jiná jeskyně Sibylly Kúmské popsaná Pavlem Bosákem leží ovšem přímo na akropoli v Kúmách. Ta se dá navštívit bez plazení. "Dostali jsme se tedy na břehy Avernské, kde jsou trosky chrámu Apollinova. Několik kroků odtud na levé straně jest vchod do jeskyně Sibylly Kúmské. Strážce jeskyně pekelné ochotně ji za několik karlinů otevřel a my jsme si mohli za svitu smolnic podzemní chodbu prohlédnouti. Tato tmavá cesta táhne se pod kopcem Mysénským až ke Kúmám, avšak nyní jest již většina zasypána. Když jsme učinili asi dvě stě kroků pod prostranným klenutím, zastavil nás náš průvodčí při vchodu do nízkého a velmi úzkého otvoru a pravil: "Excelence, zde jest cesta vedoucí do pekel či raději do lázní Sibylliných, právě na ono místo, kde věštila." Bylo nás pět cestujících. Obrátivše se zpozorovali jsme pět lazzaronů vysoké postavy, kteří se nám nabídli, že nás ponesou, neboť chodník vedoucí do lázní Sibylliných jest na dvě stopy pod vodou. Při pohledu na tyto statné postavy s pochodněmi v rukou, mrkli jsme jeden na druhého, jako bychom se chtěli tázat: "Jest radno, nabídnutí to přijati? Kdyby nás obrali a zabili? Kdož to může věděti?" Než přes tajnou bázeň rozhodli jsme se přec a statně jsme vylezli našim mluvícím koňům na záda. Držel jsem se pevně kolem krku a tuším i brady svého dvounohého koně, za to on mi svíral pevně mé nohy, stále opakuje: "Excelence, neroztahujte kolena, abyste si je o zeď neodřel, skloňte hlavu, ať nenarazíte o klenutí." Brzy brodil se můj "kůň" ve vodě až po kolena a moje Excelence smáčela v ní též své nohy a zavírala oči, které byly unaveny kouřem smolnic hořících asi 6 palců před obličejem. Už mi počínalo býti úzko a cesta zdála se mi býti dlouhou, když můj kůň učinil mohutný skok, postavil mne na kamennou lavici a pravil s tváří uspokojenou: "Excelence, již jsme v lázních Sibylliných." Čekaje zatím na své soudruhy, protřel jsem si oči a zpozoroval, že jsem v jeskyni tak černé a hluboké, že žádná z jeskyň loupežníků Apeninských nedá se s ní porovnati. Naši dobrodruhové přicházeli jeden za druhým, smějíce se, křičíce a někteří sotva dechu popadajíce. Jeskyně poskytovala divadlo hodné dovedného štětce. Staré a začazené stěny, osmahlé tváře lazzaronů, naše ustrašené obličeje, špinavá voda v jeskyni, celý tento výjev slabě osvětlený mihotajícím světlem pochodní poskytoval nám těměř obraz pekla. Snad se nemýlím, ale zdá se mi, že v této jeskyni Sibylly Kúmské poznávám onu jeskyni, kterou navštívil a popsal sv. Justin, mučeník. Tento slavný obránce víry přišed z Asie do Říma, ráčil vstoupiti do této jeskyně a napsal o ní toto: "Když jsem byl v Kúmách, viděl jsem místo, kde jest ve skále vytesaná jeskyně, zde prý prorokovala Sibylla, vypravovali nám tamější krajané, jak slyšeli od svých předků. Ve svatyni té ukazovali nám tři kádě, vytesané ve skále, ve kterých prý se koupala. Když pak se oblekla, ustoupila do nejtajnější části svatyně, která jest též ze skály a odtamtud na vyvýšené stolici hádala a předpovídala." Avšak proč chtěl tento slavný hrdina víry vlastníma očima viděti tuto tmavou jeskyni? Proč ji tak zevrubně popisoval a proč se v ní tak dlouho zdržoval? Proto poněvadž jeskyně Sibylly Kúmské připomíná nám ony panny prorokyně, která božská Prozřetelnost vzbudila uprostřed pohanstva, aby zachována byla víra v příštího Vykupitele. Stoje na levici této věštkyně, jal jsem se opakovati onu pověstnou věštbu z básně Virgilovy: "Ejhle nastává nový řád věcí, ejhle Panna přichází, předpovídajíc zlatý věk, dítě sestoupí s nebes, učiní konec zločinům a zavede na zemi spravedlnost a pokoj!" A blahoslavili jsme dobrého Boha, který ústy panny pohanské vyřkl významné proroctví. Když jsme vyšli z jeskyně, s radostí jsme zaplatili svým soumarům. Můj nosič bera ode mne svou mzdu, pravil mi: "Velebný pane, nezapomeňte na svého koně ve svých modlitbách." "Avšak", odvětil jsem mu s úsměvem, "můj kůň mne nesl do pekla!" "Nuže, velebný pane, jen se za mne modlete, aby kůň i s jezdcem přišli do nebe!" -wc-