Sto let od narození univ. prof. PhDr. Radima Kettnera
Dne 5.5.1991 uplynulo 100 let od narození velikána československé geologie
universitního profesora dr. Radima Kettnera, akademika Československé akademie
věd. Katedra geologie Přírodovědecké fakulty University Karlovy v Praze
uspořádala 6.5. vzpomínkový seminář k tomuto výročí. Hodnocením úlohy R.
Kettnera se zabývala celá řada nekrologů po jeho úmrtí 9.4.1967, nově tyto
názory shrnuje Acta Universitatic Carolinae, Geologica, No. 2 3, l99l.
Životopisnou studii publikuje J. Haubelt: Geolog Radim Kettner, Čes. geol.
úst. 1991. Kettnerova role v krasových vědách je rovněž velmi významná.
Jeho vlastní dílo zabývající se krasovými jevy není sice příliš rozsáhlé
(čítá asi lO prací), ale jeho význam pro krasovou vědu spočíval v jeho
organizátorských vlastnostech, kdy při výzkumu jeskyně Domici a Jihoslovenského
(dnes Slovenského) krasu dokázal soustředit výkvět tehdejších věd geologických,
geografických, biologických, archeologických apod. a zapojit mladé adepty
geologie i své asistenty do jeskynního bádání. Jak se vlastně Kettner k
jeskyním dostal. Dalo by se říci, slovy jeho žáka Doc. RNDr. Zdeňka Rotha,
DrSc., cestou úřední. Kettner byl totiž členem Klubu československých turistů
(KČST), který začátkem 30. let začal podnikat. Ve svou správu obdržel nejen
několik hradů, ale i relativně čerstvě objevenou jeskyni Domica. Po vzoru
Družstva Demänovských jaskýň, které již existovalo a mělo finanční profit,
i KČST hodlalo držení jeskyně využít s vidinou zhruba 400 000 Kč zisku
Demänovských jeskyní. Aby jeskyni mohl náležitě a komplexně komerčně využít,
rozhodl, že jeskyni nutno podrobně zbádat. Za tím účelem dne 13.prosince
1933 zřídil Krasovou komisi a předsedou ustanovil R. Kettnera, člena ústředního
výboru KČST. Cílem komise bylo vědecky zkoumat jeskyně a krasové oblasti
ve všech zemích Československé republiky, specielně pak objektů náležejících
KČST. Při jmenování členů komise projevil Kettner plné pochopení pro problematiku
krasového výzkumu a svůj cit a jasnozřivost. Komisi pojal důsledně multidisciplinárně,
v moderním, dalo by se konstatovat v dnešním smyslu. Členy komise tehdy
byli: Doc.Dr. J.Kunský (geomorfologie), Dr. J.V.Kašpar (mineralog), Doc.Dr.
V.Krajina (botanik), Prof.Dr. J.Štorkán (zoolog), Dr. J.Kobliha (paleontolog),
Dr. J.Böhm (archeolog), Ing.Dr. Č.Vorel (hydrolog), Doc.Dr. J.Peterka (topograf
a fotogrammetr, major Čs. armády), Dr. K.Hlávka (všeobecný geograf, štb.
kapitán), Doc.Dr. A.Gregor (meteorolog), vesměs čelní představitelé zmíněných
vědních oborů. Rozbor činnosti Krasové komise pak Kettner podává v Krásách
Slovenska (1936) v obsáhlé zprávě. Po založení Krasové komise se ve Washingtonu
(USA) konal světový geologický kongres. Kettner se ho zúčastnil a při té
příležitosti se seznámil s politikou managementu národních parků USA a
s jejich využitím pro vzdělávání. Toho využil při budování "útulny" u jeskyně
a muzea i v řízení národního parku Tatry, společného s Polskem.
Svoji předvídavost Kettner projevil i v prvních aktivitách v j.Domica.
Rozhodl se, že nejprve jeskyni nutno podrobně geologicky zmapovat. Myslel
tím vytvoření plánu jeskyně se zakreslením krápníkové výzdoby, řečišť,
kup guana v obrysech jeskyně. Po určitých prvých nezdarech, kdy spolu s
pomocníky začal mapovat plošně s výrazně deformovaným výsledkem, přistoupil
k mapování podél polygonu, jímž byla jeskyně dříve zaměřena důlním inženýrem
Ed.Paloncym. Moderním způsobem pak jeskyni zaměřoval (kolmice k polygonu)
a vymapovával jednotlivé zjevy. Výšky jeskyně měřili pomocí světleného
hranolu, metodou navrženou a realizovanou p. Z.Rothem. Současně probíhal
i výzkum archeologický, mineralogický a dalo by se říci i karsologický.
Kettner o tom publikoval několik specializovaných i obecných prací: Co
to jest kras? (1935, Čas. turistů); Děravá země (1942, Čas. turistů); Domica
a netopýři (1935, Čas. turistů); Domica, perla slovenských jeskyň (1933,
Věda přír.); Sintrové bubny a štíty v jeskyni Domici (1938, Věda přír.)
a po válce i studii O netopýřím guanu a guanových korosích v jeskyni Domici
(1948, Sbor. Stát. geol. úst.) a další. Jak již bylo uvedeno, Kettner pro
práci v krasu přitáhl i své studenty a asistenty i pracovníky jiných institucí.
Z hlediska geologického a geomorfologického jsou nejvýznamnějšími reprezentanty
této předválečné etapy Zdeněk Roth (pozdější docent University Karlovy)
a Jan Václav Kašpar (pozdější profesor mj. na VŠCHT). Zmíníme se nejprve
o nálezech mineralogických. Již roku 1934 předložil J.V.Kašpar studii o
guanových minerálech (Genese guanových minerálů z jeskyně Domice, Věst.
Stát. geol. úst.) a popsal formu interakce guana s krápníky a pro Československo
popsal nový minerál brushit. Zabýval se rovněž formami krápníků (1938,
O některých zajímavých krápnících, Věda.přír.). Výraznou měrou k poznání
jeskyně Domica však přispěl Z.Roth. Připomeňme si jeho stěžejní díla: Vývoj
jeskyně Domice (1937, Uč.spol. Šafaříkova, Bratislava); Charakteristika
a vývoj šachtovitých závrtů a propastí typu Light holes Cvijić a novotvořených
portálů vyšších pater říčních jeskyň (1940, Věst. Král. čes. spol. nauk);
Vývojový vztah jeskyně Baradel k jeskyni Domici v Jihoslovenském Krase
(1940, tamtéž) i poválečnou práci Některé formy sintrové výzdoby v jeskyni
Domici a jejich vznik (1948, Sbor.Stát.geol.úst.). Posunul meze poznání
jeskyní významně kupředu, vlastně díky tomu, že Kettner jej zainteresoval
na svých výzkumech v jeskyni i terénních pozorováních a mapováních. Pořádané
tábory a návštěvy (převážně v zimním období) a geologické mapování (létem)
se soustředily nejen na Domicu, ale i na okolní jeskyně Jasovskou, Silickou
ľadnicu apod. Zde Roth publikoval dvě práce: Několik geomorfologických
poznámek o Jihoslovenském krasu a o Silické Lednici (1939, Rozpr.Čes.akad.)
a stejný text ve francoužštině (tamtéž). Dá se konstatovat, že po Sawickém
to byla prvá komplexní úvaha o geomorfologii a krasu této oblasti. Spolu
se svým bratrem ing.C.V.Rothem zaměřili a zpracovali Silickou Ĺadnicu.
Se vznikem Slovenského štátu byla činnost Kettnerova týmu na Slovensku
přerušena a zájem Kettnera se přesunul do oblasti Javoříčka, kde byla objevena
jeskyně Zátvořice (dnešní Javoříčské jeskyně). Jeskyně byla Kettnerem a
dr.J.Svobodou sice prozkoumána již v r. 1932, ale výzkum a mapování probíhalo
až po roku 1939. Kettner to to publikoval ve Vědě přírodní i Časopisu turistů.
Ve válečných letech Kettner začal pracovat na svém veledíle Všeobecné geologii.
Své krasové výzkumy, zejména v Jihoslovenském krasu, kolem Javoříčka a
svá pozorování v oblasti Krasu Moravského pak velkolepým způsobem zúročil
v díle o exogenní dynamice, kde podal současný stav názorů na vznik, vývoj,
klasifikaci krasu, krasových vod apod.. Takového zpracování zdůrazňuji
z hlediska geologického do té doby v naší literatuře nebylo. Po světové
válce se Kettner se skupinou mladých adeptů k Domici vrátil ještě v letech
1948 až 1950. Dokončili mapování některých částí jeskyně při nízkém stavu
vody a zprávu o tom publikoval ve Věstníku Ústř.Úst.geol. roku 1951. Z
této doby pochází vskutku průkopnické dílo spelochronologické z pera J.Petránka
a Zd.Pouby (dnešních profesorů University Karlovy): Pokus o datování vývoje
jeskyně Domice na základě studia tmavých zón v krápnících a sintru (1951,
Sbor.Ústř.Úst.geol.) za použití začernění povrchu krápníků následkem lidské
činnosti v jeskyni. Tím však zásluhy Kettnerovy o naši speleologii a karsologii
nekončí. Jeho velkou zásluhou, pílí a snahou vyšly 2 díly Absolonova Moravského
krasu (Academia), které připravil po stránce redakční, rukopis se souhlasem
Absolonovým upravil a zkrátil, a doplnil významným příspěvkem o vývoji
Moravského krasu a všeobecným úvodem. Přínos profesora Radima Kettnera
pro výzkum jeskyní a krasu je významný. Je zřetelné, že se o naši vědu
jeskynní zasloužil zejména ve dvou bodech: (1) nauku o jeskyních pojímal
jako multidisciplinární vědní disciplinu a jako k takové k ní prakticky
přistupoval a (2) vybudoval základ naší školy jeskynního mapování. Z obou
těchto tradicí dodnes těžíme a základní myšlenky a postupy využíváme, i
když si to ani neuvědomujeme. V tom byla velikost R.Kettnera nejen v nauce
o jeskyních, ostatně reprezentující marginálii jeho vědeckého zájmu, ale
v celém jeho díle vědeckém a pedagogickém, jak trefně specifikoval profesor
dr.M.Maheĺ na semináři ke 100. výročí narození prof.dr. Radima Kettnera
v Praze.
Pavel Bosák
Děkuji panu docentu RNDr. Zdeňku Rothovi, DrSc. za příjemné páteční
dopoledne, kdy mi poskytl řadu zajímavých informací o životě Radima Kettnera
iza jeho poutavé vyprávění, jehož některé části jsou obsahem této vzpomínky.