Itálie

Symposium o podzemních dolech v Neapoli

"Ó krásná jsi Neapol..." a tak podobně se pěje v mnoha slavných i méně známých písničkách, z nichž některé mají dnes ráz mezinárodních odrhovaček. Obdiv k Neapoli jde dokonce tak daleko, že se docela kategoricky tvrdí uvidět Neapol a zemřít. Nikde to na mne ale neříkejte (abych použil oblíbené rčení Smrkovského k žurnalistům), Neapol ve mne nezanechala žádné obvzláštní ducha či tělo povznášející dojmy. Snad neobyčejný chaos (slušně řečeno) v dopravě, kdy za Vámi stojící policisté horlivě Vás nabádají mocným troubením k jízdě na červenou či neobvyklé vedro je zaznamenatelné. Nádherné (jak se tvrdí v turistických průvodcích) panorama Neapolského zálivu bylo zakryto hustým smogem mnohamilionové neapolské aglomerace. Vesuv se jen ojediněle nesměle a nezřetelně rýsoval na obzoru. Přístav Santa Lucia, opěvovaný bardy podobně jako Neapol celá, rejdiště místních mafií, prosáklý hlukem a oleji silných člunů, je přilepen k ostrůvku na němž se vypíná hrdá pevnost Castel dell'Ovo místo konání mezinárodní sešlosti i místo našeho dočasného bivaku v Neapoli. Historie symposií věnovaných podzemním dolům (resp. umělým dutinám, pro něž se u nás vžil termín historické podzemí) je relativně mladá. Prvé symposium bylo uspořádáno v Nevers (Belgie) roku 1987. Druhé symposium v Paříži (Francie) roku 1989 již zaznamenalo účast našich odborníků. Komorní ráz symposií pokračoval i v Neapoli. Velkou zásluhu na tom měl i přítel řady československých speleologů pan prof. dr. Alfonso Piciocchi, nestor neapolských jeskyňářů.

Osídlení podzemních, převážně uměle vykotlaných, vykutaných i docela moderně vybudovaných podzemních sídel, vojenských i komunálních prostorů umožňuje geologická stavba Neapolitánska s četnými vulkanickými projevy. Mocné polohy relativně měkkého tufu tufo giallo (žlutý tuf) dobře drží kolmé stěny a je velmi snadno zpracovatelný, nejen kopný, ale i vhodný k výrobě kvádrů, kostek, cihel a dalších výrobků pro stavebnictví. Tato jeho vlastnost jej předurčila k vývoji podzemního osídlení od eneolitu až do doby nedávné. V širokém okolí Neapole se vyskytují podzemní umělé prostory s různým určením, mnohdy se zřetelnou fázovitostí stavební aktivity po několik tisíc let. Skupiny neapolských speleologů, ale i územních plánovačů dokumentují podzemní nekropole, akropole, kostely, cisterny, vodovody, garáže, kasárna, bytečky menší i větší, vojenské obranné i útočné stavby, palposty, věštírny různých epoch i druhů, lomy na stavební materiál, dopravní tunely a jiné umělé prostory. Při mohutných stavebních aktivitách představují mnohdy zásadní problém technický a zejména pak ekonomický. Neapolští speleologové pak mají ekonomické aktivitě dvěře dokořán otevřeny. Problémům takových umělých podzemních prostor bylo věnováno mezinárodní symposium proložené pozoruhodnými exkurzemi (co do obsahu i provedení) trvající od 10. do 14. července 1987.

Symposium pořádala řada institucí, organizací a dobrovolných sdružení na čele s Italskou speleologickou společností a Speleologickou sekcí Alpského klubu Itálie za spolupráce a spolusponsorství University v Neapoli, Geologické služby, místní municipality, zastupitelstva regionu apod. K pořádání bylo zvoleno ideální místo středověký hrad Castel dell' Ovo sídlo neapolských speleologů a dalších spolků a klubů. Castel je historickou stavbou s bohatou stavební činností datovanou od řeckých dob. Do roku 1963 sloužil pro potřeby místní maríny, aby jej převzalo neapolské zastupitesltvo a velkým nákladem rekonstruovalo a využívalo pro kulturní a jiné účely. Speleologové obývají tři podlaží renesanční části hradu. Ve spodním mají prostory pro výstavní činnost, v průběhu symposia s výstavou krásných barevných fotografií z historického podzemí Neapolitánska. Ve vyšším patře mají klubovní místnosti, sklad materiálu, knihovnu, archív a kancelář, vybavenou moderní kancelářskou technikou včetně PC a telefon s počítadlem impulsů (pro kontrolu se zápisem do sešitku). V dalším poschodí je pozoruhodné muzeum, otevřené i veřejnosti. Seznamuje s krasovými jevy, geologií, kvartérní periodou i etnografií a je určeno pro výchovu mládeže. Tisíce školních dětí navštíví toto krásné prostředí ročně. Úrovní expozice se vyrovná řadě centrálních muzeí v Československu, naopak je v mnohém předčí, protože využívá jen málo rozlehlé čtyři výstavní sálky a expozice jsou zhuštěné. Na muzejní expozici navazuje zasedací místnost s nádherným výhledem na Neapolský záliv, kde nás 11. července při slavnostním zahájení přivítal A. Piciocchi a zástupci neapolské municipality, Geologické služby a dalších institucí za neobvyklé pozornosti sdělovacích medií (TV i řady novin).

Před slavnostním zahájením byla první exkurze, dne 10. července v dopoledních hodinách. Navštívili jsme Deposito Municipale chráněné ozbrojencem s koltem, charakterizované nespecifikovatelným pachem a příjemným chládkem. Prof. Ulisse Lapegna, ředitel kanceláře Geologické služby v Neapoli nás seznámil s geologií a historií objektu. Prolínání stavební činnosti je typickým znakem pro umělé prostory neapolského podzemí. Nejprve v této lokalitě těžili Řekové a po nich Římané stavební materiál pro rozlehlou kolonii, jejíž řecký půdorys ze 7 stol. před Kristem je stavebně dispozičně základem i dnešního historického jádra Neapole. Pravoúhlou siť úzkých uliček se vchody do obýváku přímo z ulice a šňůrami plnými sušícího se prádla obdivujeme v řadě italských filmů, zvláště neorealistické školy. V 8. až 9.stol.po Kristu probíhala stavební činnost s cílem zabezpečit vysoce klenuté prostory, jejichž strop je od povrchu oddělen jen 5 m mocnou polohou tufu. V 17. stol. jsou prostory používány jako kasárna pro královskou gardu a propojeny tunelem s královským zámkem tehdy vládnoucího bourbonského rodu. Později prostora přešla do majetku magistrátu, který ji využíval jako skladiště (odtud Deposito Municipale), nejprve pro náhrobky a další stavební historické prvky ze zrušených lokalit ve městě, později pro ukládání motorových vozidel zabavených pro podezření při účasti na zločinu nebo bez příslušných dokladů. Takto se prostory staly neobvyklým muzeem historických vozidel (nejmladším modelem byl Rover 2500, model konce let šedesátých), aut i motocyklů, menších náklaďáků i byciklů. Za války, podobně jako řada dalších podzemních prostor, sloužila za válečný kryt. Po válce zde bylo vybudováno dvoupodlažní podzemní parkoviště. Dnes probíhající stavební činnost je charakterizována nevelkou pracovní aktivitou zaměstnanců. Hlavním cílem historických stavebních aktivit, typických zejména pro dobu římského osídlení, bylo využít podzemních umělých prostor jako nádrže pitné a užitkové vody a jako akvadukty. V navštívené lokalitě byly cisterny (až 10x20x15 m) s typickým lichoběžníkovitým průřezem propojeny sítí úzkých akvaduktů. Pro akumulaci vody sloužil tento systém až do dob Bourbonů.

Odpoledne začal oficiální program symposia zasedáním terminologické komise. Organizátoři k tomuto účelu připravili Projekt lexikonu slov týkajících se subterraneaologie. Kolem tohoto strašného termínu subterraneaologie se rozpoutal děsivý chaos a babylonské zmatení jazyků. Vědecká veřejnost se ostře vymezila do dvou protichůdných táborů zastánců a odpůrců tohoto, do češtiny vlastně nepřeložitelného, slova (snad podzemnologie). Společným úsilím části francouzských, většiny našich a rakouského zástupce se podařilo tuto hrůzu vymazat z terminologie a slovníku. Někteří naši zástupci a prof. Trimmel, president UIS, přitom zaznamenali cenné body v diskuzi vedené v italštině, francouzštině a angličtině, někdy i německy. Kuriózním faktem je, že neangličané se shodli v celkem dojemné shodě na anglické terminologii, ač ani jeden z nich neznal dokonale jazyka anglického. Slovo podzemnologie bylo, snad definitivně, opuštěno a uměle vytvořené podzemní výtvory byly označeny jako umělé dutiny (artificial cavity, cavité artificiel, cavitá artificiale), t.j. podzemní prostory vzniklé lidskou činností v minulosti. V češtině je možno jako synonyma použít vžitý termín historické podzemí. Naopak termín umělé jeskyně je nutno vymýtit, protože, jak se většina přítomných po popsané diskuzi shodla, jeskyně je označení pro přirozeně vzniklé krasové a pseudokrasové dutiny.

Druhý den symposia, jak již uvedeno, byl zahájen velkolepým úvodem s četnými projevy, přivítáními apod., jak je ostatně obvyklé všude. Jazykem byla italština a proslovy byly částečně překládány členy organizátorského klubu. Oficiální tlumočení neexistovalo. Odpoledne program pokračoval přednáškami, ale s ohledem na obsah sdělení, větší část výpravy odjela shlédnouti místní pamětihodnosti, jmenovitě horu Monte Somma a Vesuvius a vykopiska v Pompejích. Hora Mte Somma a kužel stratovulkánu Vesuv jsou jistě pozoruhodné výtvory přírodní. Mladé lávové proudy jsou krásně viditelné v celkem bohaté vegetaci. Překvapení je však v Itálii na každém kroku. Několik metrů od otevření se pohledu do kráteru Vesuvu, ejhle budka a v ní úředník vybírající cosi jako mýto (4 000 Lit). Zaplatíš li, pohled do hloubky vulkánu je možný, nezaplatíš li, dlouhý výstup budiž počinem pro tvé zdraví, kráterem se však nepokocháš. Pompeje jsou hromadou rudohnědých cihel. Proti římským a řeckým památkám velmi dobře zachovalým v Maghribu je to pouhý odvar. Tím jsem Vám alespoň krátce přiblížil svůj, jistě svérázný, pohled na světoznámé pamětihodnosti.

Třetí den probíhaly přednášky s různým záběrem tématiky od historie, geotechniky přes mapování k vlivům člověka na umělé podzemní prostory a naopak. Mnoho informací nás bohužel nezasáhlo, protože italsky jsme jen mnohdy stěží pochytili smysl přednášky a její téma. Kulometná palba přednášejících a někdy místní dialekt byla nesledovatelná a pro naše kolegy i nepřeložitelná.

Odpoledne byla exkurze do Cumy, místa asi 20 km na Z od centra Neapole. Odjížděli jsme v obvyklém zmatku a neuvěřitelném vedru. Projeli jsme Neapolí, tunelem vjeli do oblasti Pozzuoli, projeli kolem Solfatary a dojeli tak tak na oběd do restaurace vyšší cenové skupiny, kde kromě nás obědval před časem i Svatý Otec Jan Pavel II. V tak znamenité společnosti výborně chutnal rostbíf s hráškem. Pro našince bylo důležité, že oběd byl v ceně, jinak bychom se asi nedoplatili, ostatně jako v celé Itálii. Po obědě jsme dospěli do oblasti Cuma, která je charakterizována bohatou historií s četnými památkami z doby řecké a římské. Oblast byla plodná na věštkyně různého druhu, tzv. Sibyly. Domnívám se, že plodnost na tyto umělkyně byla způsobena jednak tím, že povulkanické dozvuky a výrony různých plynů mohly tyto dámy čmuchat a tak se uvádět do transu (mírné formy otravy) a jednak tím, že v místních tufech jsou zvýšené obsahy radioaktivních prvků produkujících radon. Ten geneticky působil na generace obývající buď lochy ve skále anebo příbytky z této skály zbudované. Nicméně není vše tak horké jak se uvaří. Při návštěvě Sibyliny jeskyně v Cumě (kumánská jeskyně) se při výkladu ředitele místních vykopávek ukázalo, že žádná Sibyla zde nepobývala. Je to pověra a klam a nádherně vytesané chodby jsou prozaickým zbytkem vojenské obranné fortifikace z řeckých a římských časů dovolující pozorování vojenského a obchodního přístavu na pobřeží. Galerie lichoběžníkového tvaru byla vybudována při řecké kolonizaci v 5.stol. před Kristem a má prolomená okna směřující k pobřeží. V 1.stol. před Kristem tuto galerii prohloubili a dobudovali Římané. Vykopali i vodní nádrže, jak bylo pro ně obvyklé. Na konci galerie je středověký kostel a v cisternách pohřebiště ze 2.stol. po Kristu. Smyšlenky římských pisálků o kumánské Sibyle tak byly vyvráceny moderním archeologickým výzkumem. Kromě této galerie, v podzemí pahorku s akropolí, je Římany vybudovaná široká podzemní cesta a krypta z let 32 34 před Kristem. Toto gigantické dílo bylo projektováno tak, aby vedle sebe projely dva normalizované povozy a sloužilo jako východisko důležité spojovací silnice k Neapoli. Spojovalo přístav s centrem města a dále přes další tunel a oblast Lago Averna k V. Zajímavá exkurze byla doprovázena pozoruhodným výkladem pana ředitele, který z asi 1 2 hodinové návštěvy učinil odpolední pobyt. Pro pana ředitele neobvyklou výřečnost odpadla exkurzní zastávka na Lago Averno. To jsme však prozíravě navštívili den před zahájením symposia, cestou ze Říma. Jezero vyplňuje oválný kráter dávné sopky. Je tvořeno křišťálově čistou sladkou vodou, bohužel s četnými plovoucími nečistotami od plechovek po úplné lednice, snad i provozuschopné. Břehy jsou posety zbytky římských aristokratických letních vil a sídel. Nalézá se zde další Sibylina jeskyně, která však byla v den naší návštěvy uzavřena a ani největší zvídavec naší výpravy (dr. Cílek) do ni nevniknul. Nutno říci, že z pohledu oficiální exkurze jsme toho silně želeli až dodatečně, kdy jsme se v té celé spleti historie Neapolitánska trochu orientovali (opět díky dr. Cílka bohaté příruční knihovničce, z níž citováno na jiném místě tohoto svazku). Večer nás čekalo opulentní hodování ve výše zmíněné občerstvovně. Mořské potvory na nás koukaly v mnohém provedení a úpravě, aby byly zaplavovány výborným bílým vínem. Ještě že to sponzoroval místní magistrát. Když jsme konečně dorazili ke hradu, byl zamčen a horolezecké pokusy o zdolání byly v samém zárodku umlčeny poukazem na policejní arest. Přespali jsme proto u profesora v bytě.

Čtvrtý den probíhaly opět přednášky na různá témata. Nejpozoruhodnějším bylo sdělení prof. Castellaniho o ražbě podzemních tunelů (akvaduktů) v oblasti Lazio u Říma v době kolem 299 před Kristem. 1.5 km dlouhý tunel byl ražen ze dvou stran a v 1/3 délky se barabové setkali s minimálními vertikálními a horizontálními odchylkami. Zajímavá byla i přednáška o bunkrech v Cumě. Bunkry byly vybudovány za druhé světové války k ochraně pobřeží před předpokládanou invazí spojenců. J. Charbert, předseda komise UIS pro historické podzemí, předvedl kolekci známek s tématikou umělých podzemních prostor.

Odpoledne byla naplánovaná exkurze do katakomb St. Genaria. V bleděmodrém se opakovala historie z Cumy. Místo hodinové návštěvy a přesunu na jinou lokalitu, následovala odpolední bohatá přednáška. Profesor historie z místní katolické univerzity povídal až se hory zelenaly. Aby ne, našel totiž domnělý hrob Svatého Januaria, patrona Neapole a světce nebývalých kvalit. Každoročně se v Neapoli, v kostele sv. Januaria, konají velké církevní slavnosti se zkapalněním ztuhlé krve světcovy ve skleněné ampuli. Nebývalý dav věřících trpělivě čeká. Pokud by krev nezkapalnila, Neapol čeká ničivé zemětřesení. Katakomby St. Genaria jsou velmi významnou stavební památkou raně křesťanské historie Neapole. Podzemní chrám s freskami z roku asi 150 po Kristu a údajným hrobem zmíněného světce a velkým množstvím dalších hrobů je vytesán, jak jinak, ve žlutém tufu. Ač bylo zakázáno fotografovat, když řečený profesore zabočil za úhel, fotografovalo a filmovalo co mělo ruce a nohy. Zde však byla vidět křesťanská shovívavost našeho průvodce. Přestože s jistotou věděl co se za jeho zády děje, na zákaz nás mírně upozornil jen jednou.

Poslední den symposia probíhal v diskuzích a snahách sepsat memorandum o důležitosti výzkumu umělých dutin pro historii, územní plánování apod. Po banketu na terase Castela, pořádaném místními jeskyňáři, jsme Neapol opustili, bohatě nasyceni lahodným červeným vínem a neméně dobrými melouny.

Symposium bylo provázeno i dalšími aktivitami. Večery zaplňovaly projekce diapozitivů. Pozdní odpoledne byla věnována doplňujícím exkurzím. Bohužel nedělní odpolední a pondělní dopolední exkurzi jsme museli oželet s ohledem na nutnost návratu domů. Ten však byl stejně pozdržen výpadkem motoru Avie (výrobce Avia Brno) v záruce v okolí Peruggie, ale to je historie jiná.

Symposium ukázalo na šíři záběru studia problematiky umělých dutin. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, že řada symposií s názvem Symposium o podzemních dolech je v Neapoli zakončena, a pokud bude zájem, bude pokračovat pod jiným názvem s širším záběrem. V příštím roce pořádají Britové mezinárodní symposium Britanica Subterranea v termínu těsně před Evropskou speleologickou konferencí v Belgii. S ohledem na podobnost tématiky obou akcí byl proveden pokus změnit termín britského symposia, avšak jeden z organizátorů přítomný v Neapoli opáčil, že jeho společnost nemá se speleology nic společného a studuje něco úplně jiného. Tento aspekt je dosti typický pro další severské kolegy, zejména pak Holanďany. Přesto jsme se shodli, že Mezinárodní speleologická unie by mohla sehrát roli určitého sjednotitele s ohledem na vybudovanou strukturu v celém světě.

Pavel Bosák