V nebezpečí závalu
(vzpomínka na exkurzi s prof.K.Absolonem)
Josef Rubín

V minulém čísle Spelea vyšla moje Vzpomínka na velkou postavu Moravského krasu. Obsahovala několik autentických postřehů ilustrujících osobnost prof.dr.Karla Absolona jako autora největšího díla o Moravském krasu. Že i pouhá spolupráce s výjimečnými osobnostmi podobného typu může být životu nebezpečná, o tom svědčí příhoda, která se udála v 60. letech.

Na počátku přípravy svého díla Moravský kras 1 a 2 k vydání mne prof.Absolon pozval ke společné prohlídce hlavních lokalit v Moravském krasu. Vypůjčil si terénní vojenskou škodovku i se šoférem od tehdejšího Kabinetu pro geomorfologii ČSAV, jemuž velel prof.F.Vitásek, a jednoho slunného dne jsme se vydali na obhlídku Pustého a Suchého žlebu, Macochy, Holštejna, okolí Balcarovy skály, Městikádě, Jedovnického propadání, Býčí skály, ale i Pekárny, Ochozské jeskyně, Hostěnického propadání atd. Cestou Absolon barvitě líčil jak odbornou problematiku oblasti, tak různé zážitky ze svých výzkumů včetně milostných dobrodružství s jistou mladou mlynářskou na půdě mlýna, kde přenocoval, aby se nemusel každý den vracet do Brna. Exkurze to byla po všech stránkách nesmírně zajímavá a rád na ni vzpomínám. Jenže se protáhla do pozdního večera a hotel, ve kterém jsem své ubytování ráno ukončil, byl již obsazen. Absolon mi tedy nabídl, abych zůstal u něho přes noc, což jsem s díky akceptoval. Paní Absolonová mezitím přichystala znamenitou večeři o několika chodech včetně zmrzliny a francouzského vína. Když se blížila půlnoc, zavedla mne do Absolonovy knihovny. Byla to dosti velká, vysoká a úzká místnost, jejíž stěny byly až ke stropu obstaveny regály plnými knih a různého rukopisného materiálu, zakládacích desek s výstřižky, separáty a poznámkami. Pamatuji se, že nejméně dva z oněch regálů o délce asi 4 m byly vyplněny podklady k velké monografii Collembola of the World, kterou Absolon připravoval k vydání. Stěny byly tak zaplněny knihami a spisy, že snad jediné místo, kde bylo vidět omítku, byl strop. Kolem regálů byl asi 40 cm široký "ochoz" umožňující průchod ke spisům. Vedle oné stěny s materiálem o chvostoskocích světa stál povlečený otoman, na kterém jsem měl spát, a k němu z druhé strany pevně přiléhal dlouhý kabinetní stůl. Paní Absolonová mi popřála dobrou noc a tiše se vytratila. Potud by bylo vše v pořádku, kdyby ovšem celý dlouhý stůl nebyl pokryt horizontálně až subhorizontálně volně loženými vrstvami různých encyklopedií a jiných těžkých svazků, vše o celkové mocnosti 1,5 až 2 m. Přitom sloupce navršených knih byly tak vratké, že i při sebemenším drcnutí do stolu nebo náhodném kýchnutí by se nepochybně zřítily a totálně pohřbily spícího, jako před lety pohřbila naše horolezce kamenná lavina pod Huascaránem. Mimoděk jsem si pomyslel, že by bylo důstojnější zahynout závalem v jeskyni než bídně skončit pod haldou vědecké literatury. Na otomanu jsem si připadal jako v jeskynní škvíře, v níž bylo vidět jen úzký proužek bílého stropu nahoře. Případný pokus o preventivní stabilizaci té hory knih nepřipadal v úvahu, protože jakýkoliv dotyk by znamenal, že se hora okamžitě s rachotem zřítí a vzbudí jistě již ulehnuvšího pana profesora v sousední místnosti. Situace byla smrtelně vážná, protože tady šlo o život. Nezbývalo mi tedy, než se svěřit do péče dobrých jeskynních skřítků, obezřetně ulehnout, pokud možno se nevrtět, nekýchat a dýchat mělce, jen pro udržení holého života.

Když jsem ráno ke svému překvapení spatřil ten úzký proužek stropu nad sebou, bylo mi jasné, že ti dobří jeskynní skřítkové tentokrát skutečně zapracovali, a od té doby nedám na ně dopustit. Snad to byli ti, kteří celé desítky let vydatně pomáhali i Absolonovi ...

Na úvodní stránku ČSS
CSS main page