Pravidelný brífink
Pavel Bosák přišel onehdy s návrhem, že by se Česká speleologická společnost neměla pouštět do těch různých sporů, kterých je díky privatizaci Moravského krasu, výstavbě cementárny v Českém krasu, těžbě vápence v Mladči a ne vždy průhledným projektům speleoterapeutů stále více. Jeho argument je jasný a logický - dáváme v sázku jméno ČSS, stejně nic nedokážeme a navíc riskujeme dotace MŽP, u kterého mají být prováděny kontroly dotovaných, převážně ekologických iniciativ, jež za peníze MŽP provádí konfrontační politiku zaměřenou proti samotnému ministerstvu.
Na jedné straně je pravda, že MŽP je nehomogenní a nestabilní organizace, na druhé straně se však stanoviska ČSS např. v případě Moravského krasu a částečně i těžby v Koněprusích kryla s oficiálními stanovisky ČÚOPu, poradního orgánu MŽP. Dál je snad jasné, že dotace ve výši 240 tisíc Kč za rok nepředstavují - vzhledem k tomu, co za ně organizace ochrany přírody dostávají - velkou částku. Co tedy z nás MŽP vlastně má? Není toho zas tak málo: především určitou kontrolu nad několika stovkami těžko ovladatelných jedinců schopných rozrýt kdejakou krasovou lokalitu. K tomu přistupuje dokumentace jeskyň i historického podzemí - např. jsem si orientačně spočítal, kolik by dnes stál plánek kaolinových dolů v Hosíně, uveřejněný ve Speleu 13 - je to částka okolo 60 000 Kč! Ale jeskyňáři také chrání přírodu, počítají netopýry, odnášejí odpadky, vyhledávají nové cenné lokality, vytváří profily zpracovávané archeology a kvartérními geology, pomáhají s údržbou zpřístupněných jeskyň. Bez organizace typu ČSS by v různých CHKO bylo mnohem víc chaosu a úředníci ministerstva to vědí a doufám, že budou vědět i nadále.
Máme se však vyjadřovat k sporným problémům našich krasových oblastí anebo zalézt do díry a o ty voly na povrchu se nestarat? Myslím si, že to všechno je otázka rozumné formy diskuze. Tím, že jsme vstoupili do dění, jsme rozhodně přispěli k záchraně podzemních lomů v Muckově v Pošumaví, k pozastavení prací na uzávěrce štolového systému Amerik, k záchraně Močálky v Proseckých skalách, k odvolání likvidace malešovského dolu Na černé rudě a k celé řadě dalších akcí. Bez našeho zásahu by asi propadlina na Kaňku s unikátním středověkým dolem skončila zasypáním odpadky a podobný osud by zřejmě potkal řadu drobných krasových i důlních lokalit. Množství zachráněných lokalit anebo lokalit, které by zanikly proto, že by o nich nikdo nevěděl, není malé. A to je odpověď - do problémů je třeba vstupovat, ale je zapotřebí se překonat a řešit je ve spolupráci s úřady a oficiálními institucemi.
V předchozím čísle Spelea jsme se věnovali problému cementárny v Českém krasu, i když se obávám, že tento kolos si do určité míry určuje pravidla sám. Bylo by však potřebné vědět, co se děje v Moravském krasu. Nejsme nadšeni stavbou lanovky v Pustém žlebu - nestálo by za to vzkřísit projekt Josky Řeháka, který počítal s vybudováním výtahu procházejícím komínem v Zazděné jeskyni?
Václav Cílek a redakce Spelea