K výzkumu ve Skleněných dómech - Brandstädterův
komín
Oldřich Štos, ZO 6-20 Moravský kras
Do horních pater vedou vždy komíny a jeden takový, zvlášť mohutný, jsme postřehli při našem objevitelském pochodu dne 18.10.1920 hned v první šířavině pod Skleněnými dómy. Měli jsme jej na mušce od první chvíle, co jsme do jeho výšiny nahlédli. Dne 28.10.1920 jsou na místě V.Brandstädter, K.Divíšek a V.Ondroušek, aby jej prozkoumali...
Určitě mnozí z vás poznáváte úryvek z textu prof.Karla Absolona, zvěčněný v Moravském krasu 2.
Obracím již po několikáté v rukou starý a zažloutlý aršík s nákresem ing.Brandstädtera, datovaný 18.11.1948 a opatřený nevýrazným razítkem "Ota Ondroušek, vrchní asistent drah v Brně". Na náčrtku je zobrazen fragment vertikálního systému, zakončený otazníkem, slovy "okno" a "ozvěna" a datem 12.12.1920. Otazníky odjakživa lákaly a skrývaly v sobě shody a náhody, souvislosti a lidské touhy po poznání, jitřily fantazii. Uběhlo více než 73 let, jeden lidský věk, ta nepatrná veličina pro srovnání tam uvnitř v podzemí. A běžela léta, komín s přilehlými prostorami na dlouho osiřel. Sporadicky zde v sedmdesátých letech pracovali členové sekce Speleologického klubu v Brně, avšak k závažnějším závěrům zde nedospěli.
K obnovení prací dochází až vznikem ZO 6-20 Moravský kras v Blansku v roce 1983. Brandstädterův komín znovu provokuje svým širokým ústím a relativně snadným nástupem. Už v roce 1984 dochází k několika sólo výstupům (Hakl, Valoušek, aj.). Mezi tím probíhají usilovné práce na několika dalších místech Skleněných dómů; nejvíce času v té době věnují členové skupiny partiím v nejzazší části, tzv. Divočině. Po nuceném zastavení prací v centrální šachtici Divočiny se pozornost některých mladších členů skupiny vrací k opomíjenému komínu. To se již píše rok 1988 a skupina usilovně hledá další možnosti průniku do předpokládaných prostor. Lezecké duo Dušan Budín a Oldřich Štos junior poprvé řádně vystrojují celý vertikální systém. Obávanou úžinu, zvanou Hoblinka poněkud přibrušují a začínají systematicky pracovat v hlavní prostoře dosaženého horizontu. Tato dostává pro svou unikátní výzdobu název Krystalka a stává se předmětem dalšího výzkumu. V průběhu roku zde uskutečňují kouřový experiment a pokouší se proniknout do dalších vertikálních prostor.
Výzdoba Krystalky je typická pro celé Skleněné dómy svou
bohatostí a členitostí. Síň zdobí mohutný sintrový
vodopád, který vytéká z pravděpodobných horních etáží.
Velmi zajímavě je vyzdobena část síně směrem zpět k
vodní plavbě. Nachází se zde excentrika, podobná těm o
patro níže ve Skleněných dómech. Celá prostora je
situována ve směru S-JV, na některých místech jsou stěny
rozpukány a rozrušeny četnými trhlinami. Postup se jeví
nadějným několika směry; největší naději dává chodba
vedoucí paralelně se Skleněnými dómy. Po odklizení nánosů
je však po několika metrech shledána neprůleznou, fantazii
podněcuje beznadějně úzká štěrbina, kterou je vidět 3-4
metry daleko. Pokračování síně na opačnou stranu k severu
je uzavřeno náteky z mohutného sintrového vodopádu.
Největší naději začíná vzbuzovat úžina ve stropě s
citelným průvanem a ozvěnou ve výši 3-5 metrů nad bází
Krystalky. Pokus o rozšíření úžiny končí neúspěšně,
razantnější způsob nelze připustit pro možnost poškození
křehké výzdoby.
Čas běží dál, v květnu 1989 se členové skupiny po
usilovných průkopových pracech dostávají do prostorného
dómu, později nazvaného "Katedrála". Na
Brandstädterův komín opět nezbývá čas, objevitelská
euforie je omluvitelná.
Až začátkem roku 1993 se vrací někteří členové (L.Matuška, O.Štos jun., P.Martínek, aj.) k nedokončenému dílu. Přestrojují vertikálu novým lanem, osazují další nýty a skoby a realizují elektroinstalaci do Krystalky. Budují pažení pro deponii vytěženého materiálu a započínají odtěžovat úzký kanál o průměru 70 cm. Pro specifický způsob transportu vytěžené zeminy jej nazývají "Servis" a pomalu postupují jv. směrem až do vzdálenosti 7 m od ústí do Krystalky. S větší vzdáleností vzniká problém transportu odtěženého materiálu, skládka za pažením se naplňuje. Znovu se dvojice Matuška-Štos jun. vrací k úžině ve stropě a pokouší se o průnik úzkou puklinou. Citelný průvan, nadějná ozvěna i prosvícení dalších 4-5 m prostor dává naději. Úžina je nazvána "Očistec" a po několik dalších pracovních akcí odolává snahám i nasazenému kangu. Je dosažena výška více než 40 m nad bází Skleněných dómů.
Do historie skupiny se zapisují další významná data - 27.února 1993 a 5.listopadu 1993, kdy členové skupiny Zdeněk Konečný, Milan Prokop a Oldřich Štos jun. postupně objevují v horních etážích Katedrály mohutné prostory s náznaky vstupů do starších jeskynních pater; vertikální systém překračuje výšku 130 m.
Brandstädterův komín opět osiřel ... schýlené postavy jeskyňářů míjí při každé akci jeho mohutné ústí a směřují na bezmála půl kilometru vzdálené pracoviště v nejzazších částech Skleněných dómů. Objevená horní patra Katedrály dávají tušit souvislosti. Mozaika poznatků zde není jen strohým výčtem dosažených metrů výšek a délek objevů. Je projevem úsilí hledat odpověď na odvěké otazníky, i ty, které jsou datovány našimi předchůdci před více než sedmdesáti lety.