Hankensteinova propast č.829
M.Holubek, M.Chromek - ZO 6-22 Devon
Propast Macocha se svým obrovským jícnem je známá široké veřejnosti. Macocha ale není jen pouhou "dírou" do země. Obsahuje ve svých stěnách a bezprostředním okolí i četné jeskyně už méně známé. Jednou z nich je i Hankensteinova propast. Její nevelký portál v severní stěně Macochy, dobře viditelný z horního můstku, skrývá vchod do této 68 metrů hluboké propasti. Dodnes je zde velkými písmeny napsáno jméno člověka, na jehož památku má propast svůj název - Eduard Hankenstein a letopočet 1856. Rok označuje datum sestupu E.Hankensteina na dno Macochy, nikoliv objev této propasti. V jeho době zde byla pouze nepatrná jeskyňka, ale z neznámých důvodů se stala oblíbeným místem tohoto podivínského člověka ...
Hankensteinova propast - profil
Vstup do dnešní propasti tvoří krátká nízká
chodbička, končící u prvního stupně. Nad jeho jícnem je
velmi těsná horizontální chodbička, která se po devíti
metrech stává neprůleznou.
První stupeň propasti tvoří puklina, která byla rozšířena
pomocí trhavin. Ta se pozvolna rozšiřuje a v hloubce 16 m
přechází v síňku. Zde je 1,5 m nade dnem malé a úzké okno
s viditelným pokračováním. Ze síňky vybíhá i mírně
ukloněná nízká chodba, která je prostřílená až ke
druhému stupni propasti.
Hankensteinova propast - půdorys
Ústí druhého stupně tvoří úzký otvor, který přechází do větší prostory puklinového charakteru. Ta je založena na výrazné poruše směru S-J a s narůstající hloubkou se rozšiřuje v dómovitou prostoru, která je v polovině rozdělena mostem, vytvořeným ze zřícených skalních bloků. Ze dna dómu vede malá, sutí pokrytá chodbička, končící těsnou úžinou. Zde je další nápis a datum 15.10.1949 Ota Ondroušek, Boris Kyněra, Jan Balák a šipka ukazující na úžinu s dodatkem - pokračování 20 m.
Za úžinou vyúsťuje chodbička do větší prostory s vytěženým materiálem z 6 m hluboké sondy. Sonda končí zcela zabahněným trativodem a v tomto bodě dosahuje Hankensteinova propast své současné největší hloubky 68 m.
Při mapování propasti nás zaujaly komíny v dómu na dně propasti. Protože na jediné mapě (vlastně schematickém nákresu) propasti od O.Ondrouška z roku 1949 nejsou tyto komíny zakresleny a ani autor se ve svých poznámkách psaných na originálu nákresu o jejich existenci nezmiňuje, pronikli jsme do těchto komínů a zakreslili tamní prostory do naší nové mapy propasti.
Komíny jsou součástí druhého stupně propasti a místy jsou propojeny většinou neprůleznými otvory. Vybíhají do výšky nad skalním mostem a po šesti metrech se vidlicovitě rozvětvují, přičemž pravá část přechází v příkře ukloněnou chodbičku končící malou síňkou s neprůlezným pokračováním. Levou část komínu tvoří puklina, v níž je zaklíněna suť, která se při neopatrném pohybu bortí. Na vrcholu komínu je síňka, ve které je 1,5 m vysoký sněhově bílý stalagmit. Strop síňky tvoří puklina, která je neprůlezná, s dalším pokračováním směrem vzhůru. S největší pravděpodobností lze předpokládat, že jsou komíny v horních neprůlezných částech vzájemně propojeny.
Závěrem můžeme konstatovat, že zmapované komíny v Hankensteinově propasti vyplnily jedno prázdné místo na mapě a prodloužily celkovou délku jeskynních prostor o 25 metrů.
Literatura:
Absolon K. (1970,1972): Moravský kras
Ondroušek O. (1949): Poznámky k mapě Hankensteinovy propasti
Wankel J. (1988): Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho
minulosti.
Archiv muzea v Blansku