Důl Chrustenice - historie
a současnost
Ladislav Lahoda - CMA
spol. pro výzkum historického podzemí
Důl Chrustenice patřil ve své době k největším a nejvýznamnějším železnorudným dolům Barrandienu - oblasti západně od Prahy. Spolu s doly v Nučicích, Zdicích, Novém Jáchymově a Mníšku pod Brdy založil slávu zdejšího hornictví a jako jediný z nich dnes, po třiceti letech od ukončení těžby, ožívá.
Těžbu železné rudy v tomto kraji zahájili už Bójové - galský kmen ve 4. stol. před n.l., jak dokládají nálezy tavících pecí a železných výrobků z okolí. O další těžbě, tentokrát v 8. stol. se zmiňuje i Hájkova kronika. K největšímu rozmachu těžby však dochází až v polovině minulého století, po nálezu kladenského uhlí.
Chrustenické železnorudné ložisko se rozkládalo pod zalesněným svahem od silnice Loděnice-Chrustenice východním směrem až k prudkým zatáčkám státní silnice Loděnice-Rudná, tedy v délce asi 2 km. Napříč se ložisko táhlo od tohoto svahu pod dnešní dálnici D5 a nádraží Loděnice.
Vše začalo roku 1861, kdy známý kladenský železářský podnikatel Jan Váňa dostal povolení k průzkumu zdejšího ložiska. Razil severním směrem do vrchu Blejskava tři štoly, z nichž štola č. III, tzv. Stará štola, se později stala úvodním dílem dolu. Využil přitom i starých průzkumných štol z roku 1850. Po podzemním průzkumu se ruda začíná těžit povrchově lomem ve svahu Blejskavy. Lom byl otevřen v r. 1905, ale již 1.7.1907 začíná 28 horníků čistit Starou štolu a vyrážet chodby do vyšších pater. V témže roce dochází k výstavbě provozních budov dolu, z nichž valná část stojí dosud. Od tohoto roku se datuje největší rozmach těžby. Do doby ukončení provozu v roce 1965 se odtud vytěžilo bezmála 8 milionů tun rudy!
Důl měl 84 podzemní patra vzdálená od sebe cca 6 m a zasahoval do hloubky 426 m, tj. 120 m pod hladinu moře. Podzemní patra spojovalo 36 svážných jam a délka dopravních chodeb činila asi 15 km. Tento důl neměl klasickou těžní věž - veškerá těžba a doprava probíhala v podzemí, pomocí unikátních strojoven, vybudovaných na 8. a 48. patře. Vytěžená ruda se zpracovávala v pražících pecích u vchodu do dolu a odtud byla dopravována visutou lanovou dráhou z roku 1909 na nádraží v Loděnicích.
Důl je nyní zatopen až na úroveň 8. patra a ve zbylých chodbách probíhají práce na zpřístupnění těchto prostor veřejnosti.
V roce 1995 se podařilo CMA - společnosti pro výzkum historického podzemí uzavřít smlouvu o užívání dolu se současným majitelem pozemku Strojírnami Chrustenice a.s. Cílem CMA je vybudovat zde expozici historického dolování v Barrandienu a expozici dobývání vápence v této oblasti. Posud byly upraveny prostory bývalé strojovny na 8. patře, podzemní konírna a systém starých štol z roku 1861. V elektricky osvětlených chodbách jsou vystaveny soukromé sbírky členů CMA - lomové a důlní vozíky, lokomotivy, vrtačky, kahany, trhací technika, elektrické přístroje a dobové pomůcky, nástroje a dokumenty. Po skončení zpřístupňovacích prací se předpokládá i možnost jízdy důlním vlakem.
Všechny práce jsou financovány převážně našimi členy, Strojírny Chrustenice a.s. pomohly bezplatnou dodávkou elektrické energie a uvolněním několika kanceláří v budově bývalého ředitelství dolu. Samozřejmě nelze nevzpomenout ani na zodpovědné pracovníky různých úřadů a institucí, bez jejichž pochopení by nikdy nebylo možné shromáždit příslušnou hromadu papírů, razítek a povolení. Namátkou možno vyjmenovat: smlouvu s majitelem pozemku, povolení báňského úřadu k hornické činnosti, jmenování důlního dozoru, bezpečnostní směrnice, projekty prací, projekt elektroinstalace, provozní řád muzejní expozice, smlouvu s báňskou záchrannou službou, zajištění týdenních a měsíčních báňských prohlídek, čtrnáctidenních prohlídek elektroinstalace, revizní knihy, atd., atd...
Práce byly zahájeny začátkem roku 1995 a už 23.6.1995 u příležitosti třiceti let od uzavření šachty byla uspořádána slavnost Zatlačení prvního vozu do znovuotevřených štol. Slavnosti se zúčastnili za CMA členové rady: Ladislav Lahoda, Miloslav Dobrý, Tereza Haisová a Karel Hais, za Strojírny Chrustenice ředitel ing. Semrád, z Národního technického muzea Miloš Zárybnický a asi 30 bývalých zaměstnanců dolu i s rodinami. Po slavnostním obědě přestřihl pásku do dolu ing. Patera, který dříve pracoval na všech železnorudných hlubinných dolech. Ten si i s ostatními účastníky a novináři prohlédl prostory připravené pro expozici a malé hornické muzeum zbudované v nedaleké budově.
Od zatlačení prvního vozu práce značně pokročily, bylo položeno asi 100 m kolejových tratí, výhybek a točen, zavěšeno okolo 40 důlních lamp s rozvaděči o celkovém výkonu 6 kW, vyčištěn zasypaný větrací komín, odstraněny tuny naplavenin, nánosů a hlušiny a rozmístěny exponáty, mimo jiné i cca 20 důlních vozíků, vzduchový nakladač a vrtací soupravy. Všechny exponáty jsou plně renovovány a zcela funkční. Snad i proto zde mohl být na jaře 1996 natáčen televizní film Dezinfekce a část nového televizního seriálu Zdivočelá země. V obou dílech režisér Hynek Bočan vykreslil atmosféru dobývání uranu politickými vězni v šedesátých letech na Příbramsku. Jde snad od druhé světové války o první hrané filmy s hornickou tématikou natáčené v reálném podzemí. Jen záběry tragické nehody hlavního hrdiny - pád z jedoucího důlního vlaku se natáčely v umělém dole v ateliéru na Barrandově. Ovšem i zde sestavili členové CMA skutečnou důlní trať, po které jezdily huntíky naložené opravdovým kamením.
Televizní natáčení, sledované bedlivými zraky pracovníků báňské záchranné služby, však o několik měsíců zpozdilo všechny zpřístupňovací práce. Důl tedy není dosud veřejnosti přístupný, pro odbornou veřejnost a vážné zájemce však existuje možnost objednat si exkurzi u CMA na telefonním čísle 02/273 673/Lahoda. Dále se počítá s tím, umožnit exkurze i potápěčům, důl ostatně slouží od léta 1996 k výcviku potápěčů Báňské záchranné služby Kladno a Požárního útvaru hl.m. Prahy.
Popis expozice
Vstup do dolu se dnes nachází v areálu Strojíren
Chrustenice a.s. na j. svahu vrchu Blejskava, asi 800 m v. od
Chrustenic a 500 m sv. od Loděnic. Do dolu se vchází dopravní
štolou z roku 1926, která je souběžná se Starou štolou. Ve
vstupní štole vyztužené systémem Neubauer je na dvoukolejné
trati ukázka tzv. řetězové dráhy - zvláštního způsobu
dopravy vozíků v tomto dole. Řetěz poháněný strojem svojí
vahou spočíval na důlních vozech a zatahoval je touto štolou
do dolu až k ústí těžní jámy a od ní dopravoval vozy s
vytěženou rudou zpět. Potom vozy sjížděly samospádem k
pražícím pecím a vypražená ruda byla nakládána do
vozíků lanové dráhy.
Na konci této štoly u strojovny je sbírka důlních, lomových a lanovkových vozíků z okolí. Za pozornost stojí zejména klanicový vůz z dolu Krušná hora u Nového Jáchymova, lomový výklopný vozík s loukoťovými koly z roku 1895 - jeden z prvních vozů v lomech Mořina-Amerika a další. Ani jeden z těchto vozů však nikdy nejezdil v tomto dole. Stovky zdejších vozů byly buď sešrotovány, nebo zmizely beze stopy. Zachoval se pouze zbytek vozu č.263 a to jen díky tomu, že byl v padesátých letech převezen k průzkumu prastaré Svatovojtěšské štoly u Svárova, kde byl našimi členy nalezen.
Za vstupní chodbou je prostor bývalé strojovny z roku 1926, do něhož ústí první vlečná jáma. V roce 1921 na návrh inženýra Hofticha se začalo s neobvyklým způsobem otvírky ložiska - totiž s ražením této I. vlečné jámy. Zatímco strojovna je na 8. podzemním patře, tato jáma o sklonu 14o otvírá důl až na 48. patro do hloubky 240 m a je dlouhá 974 m. Na jejím konci, dnes hluboko pod vodou, je druhá strojovna a z ní pokračuje II. vlečná jáma na 72. patro o 138 m hlouběji a je dlouhá 585 m. Dalších pomocných svážných jam bylo cca 36 a otvíraly důl až na 84. patro.
Ve strojovně se dříve nacházel obrovský stroj k pohonu nekonečného lana ve svážné, který kromě těžby dopravoval horníky na speciálních sedačkových vozech až na 48. patro a ještě poháněl řetězovou dráhu ve vstupní chodbě. Celé toto složité soustrojí postavila firma POHLIG z Vídně a bylo jedinečnou evropskou zvláštností. Jediná dvě podobná zařízení, ale mnohem menší, byla postavena v Berchtesgadenu v Německu a v solném dole u Salzburgu v Rakousku. Bohužel, po skončení těžby bylo celé zařízení sešrotováno. V prostorách strojovny jsou dnes expozice výstražných tabulek, telefonů, signálních zvonků a sirén, elektrických přístrojů, vrtaček, sbíječek aj.
V odbočce strojovny je budován imitovaný sklad trhavin a střelmistrovské techniky, např. odpalovací strojky, ohmmetry, rozbušky, zápalnice atd.
Krátkou spojovací štolou se dostaneme do Staré štoly, hlavní chodby 8. patra dolu. Tato štola sloužila až do roku 1926 jako hlavní dopravní štola od původní tzv. Staré šachty a důlní vozíky zde tahali koně. Po vybudování strojovny sloužila tato chodba ještě 40 let jako hlavní úniková a větrací cesta. Pouze tato chodba spolu s 48. a 72. patrem a strojovnami byla elektricky osvětlena, jinak se v dole svítilo karbidovými lampami. Tato chodba byla zpočátku, než se v dole zavedlo mechanizované vrtání, ražena ručními vrtáky, kladivy a dynamitem.
V odbočce Staré štoly je zbudováno moderní (cca šedesátá léta) funkční pracoviště na čelbě, kde je možné vyzkoušet si vrtání stojanovou vrtačkou i nakládání vzduchovým nakladačem do huntů.
V další odbočce Staré štoly je podzemní konírna pro tři koně. Konírny se zřizovaly v podzemí i z toho důvodu, že někteří koně si dlouho odvykali strachu z podzemních prostor při častých přechodech ze tmy na denní světlo, ale hlavně proto, že v těchto dobách byla výstavba podzemní konírny levnější, než venkovní dřevěné a v zimě nemusela být vytápěna. Poslední kůň opustil tuto konírnu asi v roce 1930 a ve Staré štole ho nahradila lokomotiva typu MONTANIA.
V jiné odbočce je vodní jímka u zatopeného komína. Tudy vedlo hlavní odvodňovací potrubí dolu z hloubky 72. patra. Do této obrovské výšky byla voda vytlačována čerpadly SIGMA s motory BROWN-BOVERI a od 48. patra ještě čerpadly ŠKODA s motorem KOLBEN. Výkon čerpadel byl asi 1 900 l/min a přesto občas nestačil. Někdy docházelo, zvláště při tání sněhu, k zaplavování spodních pater dolu. Nad vodní jímkou je pomocný větrací komín, který zde udržuje čerstvý vzduch. V dole se vyskytovalo zvýšené množství CO2, dusíku a metanu, který v době těžby způsobil několik výbuchů.
Dále vede Stará chodba v podloží ložiska až ke vzdálené Staré šachtě. Cestou je několik odboček vedoucích do ložiska, které bylo místy mocné až 20 m! Ložisko však bylo dobýváno metodou etážového tzv. postupného závalu a dnes tedy není přístupné.
Stará šachta s vlastní strojovnou a velkým i malým okruhem vozů vede pod úhlem 45o do hloubky 32. patra. Vozy zde jezdily na podstavnících. I tato šachta je zatopena vodou.
V okolí strojovny jsou štoly zajímavé zejména krápníkovou výzdobou, která se zde vytváří od šedesátých let minulého století.
Sem, do nejzazších částí dolu, by měli být návštěvníci přiváženi důlním vlakem. Ostatní části dolu slouží jako dílny a sklady potřebné pro provoz expozice.
Při délce návštěvního
okruhu cca 1 km umožní chrustenický důl shlédnutí
unikátních prostor a exponátů vypovídajících o těžké
práci horníků a lomařů v Barrandienu. Navíc se zde daří
shromažďovat a zachraňovat množství materiálů
připomínajících slavnou dobu našeho hornictví, dobu objevů
a technických vynálezů. Materiálů, v dnešní době útlumu,
tak nenávratně mizejících.
Zdař Bůh!
Summary: The Chrustenice
Mine: history and at present
The members of the CMA - Society for Research of Historical
Cavities are working on opening of the abandoned iron ore mine at
Chrustenice for publics. The exposition of the history of ore and
limestone mining in the Barrandian region will be opened.