Vilémovo údolíčko a Ochozská jeskyně
Josef Pokorný

Když jsem před časem na Speleofóru v Rudici ukazoval prof. Rudolfu Musilovi fotografie jarních povodňových vod na dolním toku Hostěnického potoka, použil jsem při tom názvu "Vilémovo údolíčko". Tu se mne pan profesor zeptal, jak jsem na ten název přišel, když on jej vůbec nezná.

Vysvětloval jsem mu, že se ve volných chvílích zabývám všemi písemnými pracemi, které kdy byly napsány o jižní části Moravského krasu.

Na to mi říká pan profesor: "Tak vy vyhledáváte starou historii krasu? To je velice zajímavé a krásné. Vždyť je to vlastně naše kulturní dědictví. Ale neměl byste si svoje poznatky nechávat pro sebe! Napište o tom někam, třeba do nějakých novin nebo časopisu, ať se tato informace stane obecně známou a lidé ji začnou používat."

Kde vlastně leží Vilémovo údolíčko? A kdo a kdy je tak nazval? Musíme si odpovědět postupně. Od středu Brna toto údolíčko leží vzdušnou čarou asi 11,5 km sv. směrem. Vilémovo údolíčko leží tam, kde se Hostěnický potok propadá do podzemí.

Hostěnický potok pramení na z. straně vrchu Kalečníku a sbírá vody se svahů Kněží hory a Hostěnického lesa. Protéká v. okrajem Hostěnic a pak je obtéká z jihu asi 1,5 km dlouhou nivou, připomínající krasový útvar "polje". V podzemí mizí v proláklině poloslepého údolíčka pod skálou "Trojákem" a ta proláklina je Vilémovo údolíčko.

Skála "Troják" získala svůj název podle toho, že zde bylo kdysi trojmezí tří panství: Brněnské kapituly s nejsevernější obcí kapitulního velkostatku - Mokrou, panství Zábrdovického s nejvýchodnější obcí tohoto panství - Ochozem a panství Pozořického s nejzápadnější obcí - Hostěnicemi.

Skála se kdysi nazývala "Gavaňa". Ale vraťme se k Vilémovu údolíčku. Kdo je tak vlastně nazval poprvé a proč? V r.1867 vyšla v Brně kniha tehdejšího krasového badatele, líšeňského rodáka, Dr.Martina Kříže Der unterläfsliche Führer in die romantische Gegenden der devonische Kalkformacion. Česky bychom řekli: Nezbytný průvodce do romantických krajů devonských vápencových útvarů.

V části, nazvané Dritte partie, ve které autor popisuje třetí hydrografickou soustavu dnešního Moravského krasu, na str. 70 a 71 uvádí, jak zkoumal 9. září 1864 komín, který v popisovaném údolíčku otevřeli lomaři Řičánkovi z Hostěnic. Píše zde doslova: "V údolí, které já jmenuji Vilémovým údolím proto, že mi v této rovné, jmenované jeskyni zachránil život můj přítel, adjunkt ekonomie Vilém Teklý..."

Pokud vím, nikde jinde se již Dr.Kříž ani o svém příteli, ani o tom, co se v jeskyni tehdy stalo, nezmiňuje. Přesto si myslím, že z úcty k obrovské (na tehdejší dobu), více jak čtyřicet let trvající práci na výzkumech v kraji, který dnes nazýváme Moravský kras, k práci, která se pomalu ztrácí v základech stavby dnešních výzkumů a objevů bychom tento název měli oživit a používat.

V jaké že to jeskyni Dr.Kříž tehdy byl? Přesnější podrobnosti najdeme až v knize nazvané Průvodce do Moravských jeskyní autorů JUDr.Martina Kříže a MVDr.Floriana Koudelky, která vyšla nákladem autorů v r.1902 ve Ždánicích.

Ve druhém díle tohoto Průvodce, na str. 121 a dále popisuje Dr.Kříž tento průzkum takto: "V r. 1864 lámala tu rodina Řičánkova z Hostěnic, (otec Martin Řičánek a synové Klement a Balcar) na severním svahu Hostěnického propadání kámen na vápno. Tu se jim otevřela díra, do níž házeli tzv. rum (t.j. hlínu a vápencový štěrk) již po dvě léta, t.j. od r. 1862.

Dověděvše se, že se zabývám zkoumáním propastí, dali mi zprávu o této díře. Dne 9. září 1864 spustil jsem se do této díry, shledal jsem, co následuje: Ve hloubce 7,5 m přišel jsem na hlínu a štěrk vápencový, které tvořily dost příkrý svah na 3 m dlouhý. Na to jsem měl vlevo před sebou chodbu, v níž byly skalní stěny vodami strašně vybrázděny; chodba tato byla balvany zatarasena a plazil jsem se mezi balvany asi 4 m daleko; na místě prostrannějším pozoroval jsem mokrou náplavu hlinito-písčitou, pod skalní stěnu se ztrácející; očividně tu byl blízko otvor k propadání.

Na to jsem se vrátil opět k díře; tu šla směrem severním díra, trhlině skalní podobná, do hlubiny, jejíhož dna jsem nedosáhl; plazil jsem se po skalní stěně nad hlubinou dále do malé šířaviny (průměr 8 m), kde mokrá náplava prozrazovala místo, že se tu voda propadává.

V r. 1879 postiženo bylo okolí Hostěnické velkou povodní. Několik dní po povodni navštíviv propadání, viděl jsem, že rozvodněný potok neztrácel se v chobotě na místě dříve uvedeném, nýbrž že naproti lesní pěšince na úpatí vápencového svahu byl otevřen ohromný jícen a že voda s velkým jekotem se do něho vrhala.

Totéž opakovalo se v červnu 1883; při povodni v dubnu 1890 otevřely se na tomto místě dva jícny, do nichž voda hučící se ztrácela."

V tomto popisu se již dr.Kříž nezmiňuje, že zde byl v nebezpečí života a že mu jeho přítel zachránil život. Ale je vhodné poukázat na jinou věc. Všimněte si, že dr.Martin Kříž hovoří v názvu svých prací o romantickém kraji moravských devonských vápencových útvarů, o moravských jeskyních, o průzkumu propastí aj. Budete-li hledat v odborné literatuře z minulého století, zjistíte, že i krasový badatel MUDr.Jindřich Wankel hovoří o tomto kraji jako o "moravském Švýcarsku". V r.1857 sice navštívil 25 km dlouhou a 5 km širokou vápencovou oblast na sever od Brna dr.Adolf Schmidl, tehdejší známý badatel, ale i ten v publikacích píše jen o "Moravských jeskyních".

Teprve na přelomu 19. a 20. století přichází profesor Vladimír Josef Procházka, tišnovský rodák, s názvem "Moravský kras". Stalo se tak zřejmě pod dojmem díla Jovana Cvijiče Das Karstphänomen. Toto dílo je popisem charakteristických krasových jevů a právě srovnáním těchto charakteristik prof. Procházka prokázal, že u nás jde o krasové území. Poprvé nazval toto území Moravským krasem a od té doby se tento název užívá.

Po popisovaných povodních v osmdesátých a devadesátých letech minulého století tekla voda komíny, které dr.Kříž zkoumal. Od té doby tekl Hostěnický potok permanentně Ochozskou jeskyní. Za nižších vodních stavů byl odváděn "trativodem za vchodem", za vyšších vodních stavů vytékal přes bránu. Teprve někdy kolem r.1911 přišli jeskyňáři, kteří v této oblasti bádali a kteří byli organizováni v tehdejším Verrein Deutsche Touristen - sekcion für Höhlenforschung, na to, že když vrátí Hostěnický potok do původního propadání, kterému dnes říkáme Propadání I, přestane Ochozskou jeskyní protékat voda.

Ochozská jeskyně se svými chodbami v délce asi 1 800 m leží o 44 m níže, než je hladina vody v propadání I. Nachází se (až na malý kousek pod propadáním) v katastru obce Ochoz a je obecně známa od r.1830. V prosinci r.1838 vyšel v tehdejším časopise Moravia, který vydávalo v Brně nakladatelství K.J.Jurende článek, ve kterém jeho autor Johann Hornisch popisuje svoji návštěvu v Ochozské jeskyni v létě r.1830. V dnešní době je Ochozská jeskyně povodňovým korytem Hostěnického potoka.

Na nejvzdálenějším dosud známém konci Ochozské jeskyně jsou tři sifony. Dva z nich jsou mělké, dají se snadno vyčerpat a překonat. Třetí sifon je však hluboký, úzký a křivolaký. Od r.1936, kdy bylo tohoto sifonu dosaženo poprvé, se jej nepodařilo překonat, i když se o to celá léta snaží již několikátá generace jeskyňářů. Spodní prostory tohoto sifonu jsou zaplněny řídkým bahnem, které již nelze čerpat. Jeho odstraňování je velice namáhavé a pracné, při čemž toto řídké bahno z neznámých, zřejmě prostornějších partií za sifonem neustále přitéká. Každý pokus o průnik je nakonec znemožněn vzedmutím podzemních vod.

Pokud do propadání I přitéká 5 až 6 l/sec, teče neznámými cestami za třetím sifonem do ponorné Hádecké Říčky, do údolí Říček nad Ochozskou jeskyní. Teče v podzemí a vyvěrá na vývěrech V 1 a V 2 nad Kaprálovým mlýnem. Jestliže teče do propadání více jak 6 l/sec, začíná se část vody (dle výzkumů prováděných dr.Himmelem) objevovat v estavele pod Hádeckým rybníkem. Jestliže průtok do propadání I překročí 27 l/sec, vzedme se voda ve třetím sifonu, zaplní druhý a první sifon a přetéká do sifonové chodby. Zahltí asi 150 m vzdálený Nouackhův sifon a teče Novou Ochozskou chodbou až do trativodu za vchodem. Pokud průtok do propadání I stoupá dále, zahltí propadání I, přeteče přes hrázku do Vilémova údolíčka a teče k propadání II. To je místo, jehož průzkum popisoval dr.Kříž. Teče-li voda druhým propadáním, vytéká na začátku Sifonové chodby. Vilémovo údolíčko se zatápí a povodňový stav kulminuje.

Voda, protékající Novou Ochozskou chodbou, Velkými dómy a chodbou Hadicí, zahltí trativod za vchodem a vytéká vchodem do Ochozské jeskyně, přes dvojitou mřížovou bránu do povodňového koryta a do Hádecké Říčky, která za tohoto stavu vystoupí z podzemí a teče povrchovým korytem.

Dle dr. Himmela činí maximální povodňový průtok cca 2 000 l/sec. Za tohoto stavu je 170 m dlouhá vstupní chodba Hadice zatápěna místy až do výše 1,5 m. Rychlost proudění je za tohoto stavu odhadována na 3,96 m/sec, t.j. cca 14,28 km/hod.

Předělem života a smrti je Nouackhův sifon, pojmenovaný po jeskyňáři a prvním potápěči v Moravském krasu, členu VDT, ing. Güntheru Nouackhovi, který v krasu pracoval před 1. světovou válkou. Tento sifon je tvořen 16,5 m dlouhou plazivkou v podobě čočky, kterou ve skále vymlela proudící voda. Maximální výška této chodbičky je 60 cm, šíře se pohybuje kolem 1 m až 1,20 m. Větší část této plazivky bývá trvale pod vodou, jen za déle trvajícího sucha či suché zimy hladina klesá natolik, že je možné sifon překonat. Běda jeskyňáři, jehož by voda zastihla za tímto sifonem. Navíc metr před jeho ústím je kolmá stěna a voda zde mění v pravém úhlu směr. Při předpokládaném maximálním průtoku odhadujeme rychlost proudění na 9,52 m/sec, t.j. 34,28 km/hod.

Pokud jsou vhodné podmínky a lze překonat tento sifon a postoupit do Sifonové chodby, musí pracovní skupinu zajišťovat nejen hlídka před jeskyní, která udržuje s pracovní skupinou telefonické spojení, ale je nutné také hlídat povodí nad propadáním. Stalo se, že neznámí turisté protrhli hrázku zamezující průtok vody k propadání II a ohrozili životy lidí v podzemí.

Nejvhodnější podmínky pro práci za Sifonovou chodbou nastávají za dlouhé, tuhé zimy, kdy jsou podzemní vody v klidu. K tomu, aby byl třetí sifon překonán, by bylo nutné ve vhodném období na místě pracovat nejméně týden s dostatečným počtem zdatných pracovníků, zkušených jeskyňářů. Tito pracovníci by se museli ve směnách střídat. Museli by mít v těsné blízkosti jeskyně základnu, ve které by se po vystřídání a výstupu z jeskyně mohli převléci do suchého, zahřát se, občerstvit se a odpočinout si. Muselo by zde být také místo na usušení mokré výstroje.

Začátkem 70tých let zde za tím účelem vystavělo Moravské muzeum chatu, která však v r.1973 vyhořela a nebyla obnovena. Ve druhé polovině 80tých let zde umístila Česká speleologická společnost mobilní buňku, kterou však po vydání zákona č. 114/1992 musela na příkaz Správy CHKO Moravský kras odstranit.

Přesto jsou jeskyňáři optimisté a věří, že jednou se některým z nich podaří třetí sifon na konci Ochozské jeskyně překonat.

Summary: Ochoz Cave and Vilém's valley in the southern part of the Moravian Karst
The paper describes the older history of the Moravian Karst. This name was for the first time used by Tišnov carsologist prof. Vladimír J.Procházka at the end of 19th century evidently under the influence of J.Cvijič's book on karst phenomena. Vilém's valey was named after local worker Vilém Teklý who saved the life of important local speleologist M.Kříž in 1864. The author describes otherwise published history of hydrological exploration in Ochoz Cave (Speleo 15, p.40).

Na hlavní stránku ČSS
CSS main page