Krátké a jiné zprávy


Speleostatistics 1996

 
Společenská kronika
Ve věku 67 let zahynul v Londýně význačný badatel v oboru historického podzemí Ellis Hillman. Celý život se věnoval politické činnosti. Mírný anglický excentrismus projevil nejenom jako spoluautor knihy Londýn pod Londýnem, ale také jako zakladatel a president Společnosti Lewise Carrolla, autora knihy Alenka v říši divů a za zrcadlem. Přestože začínal jako student geologie, dopracoval se k vedení dalšího spolku Společnosti placaté země (Flat Earth Society), kde nikdy nebyl příliš aktivní, ale na titulu člena si velmi zakládal.


Indická armáda zachraňuje poutníky do posvátných jeskyní Kašmíru
Počátkem podzimního období, kdy se ochladí a v jeskyni v Amarnáthu v indickém Kašmíru začne růst ledový krápník v podobě vztyčeného mužského údu, což Indové nechápou sexuálně, ale filozoficky, se na posvátnou pouť do jeskyně vydávají desetitisíce poutníků. Jeskyně je obrovská pytlovitá dutina ve výši 3 880 m uzavřená mříží a s vestavěnou poustevnou a oltáříky. Posledních asi 800 m přístupu do jeskyně je tvořeno velmi strmým suťovým kuželem. Ledový krápník - "lingam" vypadá podobně jako občasný stalagmit v Silické Lednici ve Slovenském krasu a jeho růst je spojován s hojností úrody, plodností dobytka a zalidňováním Indie vůbec. Věc má jeden háček, který se jmenuje monzun. Neobvykle intenzivní a velmi studený záchvěv monzunu zaútočil na Kašmír v poslední třetině srpna 1996. Napadaný sníh odřízl asi 70 000 poutníků a do toho začaly padat laviny a mury (kamenité laviny sjíždějící na podmáčených svazích). Během několika dní zemřelo, většinou následkem podchlazení, 160 poutníků a během dalších několika dní dosáhly celkové ztráty asi 300 lidí. V horském údolí zůstalo odříznuto celkem 6 000 lidí - mnozí z nich na konci svých sil - ale asi 50 000 poutníků se indické armádě podařilo dostat do bezpečí. Vzhledem k náboženskému zápalu Indů se v příštím roce počítá se stejným počtem poutníků, ale s menším monzunem.
-wc-


V pevnosti Hanička byl otevřen velitelský bunkr
V podzemní pevnosti Hanička nedaleko Rokytnice v Orlických horách byl pro veřejnost zpřístupněn velitelský bunkr s krycím názvem Lom. Prohlídková trasa je nyní kilometr dlouhá a vede i do dělostřeleckého srubu Na Mýtině. Pevnost Hanička byla vybudována ve třicátých letech jako součást stálého opevnění Československa proti hitlerovskému Německu.
-mb-


Kilometrovka na Tenengebirge aneb Hedvighöhle -1 020 m
Pavouk

Krátká zpráva od našich rakouských sousedů pochází z 28.7.1996 z centrální oblasti Tenengebirge, konkrétně z vápencového plata kolem chaty Laufenerhütte, kde působil polský klub Speleo Bobry Zagan, který zde pracuje již sedmnáct roků a má na kontě objev propasti Meanderhöhle -1 260 m a vertikálu Haades -455 m. Společně s nimi působila v těchto končinách také česká dvojice Radek Blažek a Pavouk z moravské záchranky. Nemá smysl popisovat polské explorace v jeskyni Červený pajůnek, kde explorace skončila za tyrolákem přes čtyřicetimetrovou studnu, ovšem na hraně další stometrové žumpy.

Největší pozornost si zaslouží jeskyně P 35, která se nachází v mírné depresi ve výšce zhruba 2 200 m n.m. Vstupní partie jeskyně byly známy již z objevného postupu v roce 1989, avšak pro nedostatek času se navázalo na tyto výzkumy teprve letos. Charakteristika jeskyně je naprosto úžasná. Horizontální rozdíl mezi vchodem a dnem je jenom 70 m. Vstupní suťový meandr se propadá po několika krocích do P 8 a vzápětí do P 4, aby jsme po několika krocích stáli u nenápadného otvoru do P 100, úžasná vertikála s jednou přepínkou v polovině studny - jinak se vše odehrává v "luftě". Po několika minutách dopadnete na kruhové dno studny vybičované od vody, dalších pět metrů a stojíte na hraně další P 100. Opět jedna přepínka za skalní hodiny. Dojezd se realizuje asi 15 m nad dno studny, odkud se po horizontálním traverzu dostanete přes skalní most do krátkého horizontu, který je vzápětí prolomen další studnou P 15 a následným stupněm P 20 se dostaneme do velkého sálu Michaela v hloubce 300 m. Následující P 80 se skrývá za úžinou, po ní následuje opět P 80 a nacházíme se ve změti balvanů, kde již notně prší. Odpornou úžinou v suti překonáváme déšť a dostáváme se do P 7, kde nasazujeme kapuci. Krátké cucky P 30, P 10 a stojíme na hraně gigantické studny s obrovským skalním mostem uprostřed. Zde naše explorace končí dosažením -560 m. Studnu odhaduji minimálně na P 100. Zde se obracíme a vydáváme se na zpáteční cestu, jelikož Poláci vystrojují ručně bez vrtačky a nám se nechce čekat pod studeným vodopádem padajícím ze stropu studny. V -300 m vaříme polévku a po několika hodinách stojíme na povrchu - opět a již tradičně v záři zapadajícího slunce. Je po dešti, vše je mokré a my za soumraku sestupujeme na základnu. Poláci se vracejí pro nedostatek lan o několik hodin později...

Následující den lokalizujeme vchody do Meanderhöhle a Haades a den na to sestupujeme do údolí k autům, odkud sjíždíme po divoké bobové dráze definitivně do údolí. Polští přátelé nám svážejí auto dolů a my odjíždíme zpět do vlasti.

Při zpáteční cestě do Polska se zastavují Poláci na Macoše a zvěstují následující novinu. V hloubce 560 m je nástup pod skalním mostem do studny P 130, za níž následuje meandr P 70 a potom již jenom P 90, P 140 strmě ukloněný meandr přes několik cucků do dna, které končí definitivně v suti. Toť výsledek - Hedvighöhle -1 020 m, Tenengebirge - červenec 1996.

Porfyriův text o býku a jeskyni
Václav Cílek

Porfyrios (232-305 ? A.D.) patří mezi širokou obec novoplatonských filozofů, kteří se snažili smířit a sjednotit filozofii s náboženstvím. V posledních letech se ukazuje, že mnoho jeskyní mělo nejenom ráz praktického sídelního prostoru, ale též kultovní význam (viz připravovaný sborník Archeologie a jeskyně). Naštěstí pro hodnocení pohnutek, které přiváděly antického člověka do jeskyně, máme kromě archeologických nálezů též řadu písemných dokladů. Porfyriův spis Jeskyně nymf (přetisk Olomouc 1993, překlad J.Matoušek) se celý zabývá vztahem podzemí, mysterijních kultů a filozofie a tak má z tohoto hlediska mimořádný význam.

Porfyrios poodkrývá tajemství vážící se ke vztahu býka a jeskyně, které nás zajímá z pohledu Býčí skály v Moravském krasu. Píše: "A bohyni měsíce (Artemis), která panuje nad plozením, nazývali rovněž včelou, v jiném vztahu jest býk - symbol měsíční bohyně a znamení býka jest elevace měsíce, včely rodí se pak z býků." Jedná se o značně neurovnaný text, ve kterém se Porfyrios snaží postihnout, proč v jeskyni nymf (viz Odyssea XIII, 102-112) nalézáme nádoby s medem a odvolává se přitom na neudržitelnou dobovou představu, že včely vznikají v býcích - zde se asi jedná o pozorování masožravých vos.

Nicméně překladatel J.Matoušek vnáší do věci více světla. Mezi kulty bohyně Artemis nalézáme též zvláštní kult bohyně jedoucí na býku. Konal se v den novoluní, kdy narození nového měsíce spadá do zvířetníkového symbolu býka. Mělo se jednat o jeden z největších svátků starého pohanského světa, kdy se společně s novým měsícem rodí vegetace a obilí. Podle Porfyria i jiných autorů je jeskyně vnímána jako symbol stvořeného, hmotného světa (viz Platónův mýtus jeskyně), jako místo, kde u kořene světa jsou ukryty síly ovládající hmotný svět a řídící umírání a znovuzrození duší. Několik symbolů se nám tak propojuje do smysluplného celku - v podzemí sídlící Matka vegetace a úrody je v době největšího rozmachu přírody na rozhraní dubna a května oplodňována býkem a tento přírodní děj je zajišťován patřičným rituálem blízko místa, kde se odehrává - tedy v jeskyni. Nikdy se nedozvíme, kdy byly konány rituály v Býčí skále, ale jako nejpravděpodobnější se jeví novoluní při vstupu měsíce do znamení býka.

Predjamski grad
Novotní, ZO 1-11 Barrandien

Zatoulali jsme se do slovinského krasu, kde jsme, mimo jiné, chtěli důkladně prolézt jeskyni pod predjamským hradem. Měli jsme smůlu, na místo jsme přijeli v pondělí a průvodce bylo možné sehnat pouze o víkendu. Speciální exkurze stojí 2.520 SIT (28 DEM) na člověka a zahrnuje i speleoalpinistický sestup údajným Erasmovým tajným východem. Absolvovali jsme alespoň normální kratičký turistický okruh v jeskyni za 600 SIT (světla nám zapůjčili, jedno zhaslo ihned, druhé lehce žhnulo po celou dobu prohlídky), ale není to nic moc. Člověk se pouze navnadí, nepřístupné části jeskyně mají, podle toho, co jsme viděli a co je také vidět z mapy, obří rozměry. (Prohlídku lze také domluvit do jinak nepřístupné největší slovinské vodní jeskyně Planinská jama (630 SIT = 7 DEM). Jméno průvodce je uvedeno v portálu jeskyně za mříží, kterou lze přelézt.)

Když už jsme se nedostali do jamy, pronikli jsme alespoň do hradu. U pokladny nám vtiskli do ruky česky psaného průvodce místní výroby. Kromě poněkud netradiční češtiny (např. Tento jedinečný hrad ve sluji, který si hodláte prohlédnout, není nic jiného, než kulisa, kterou si člověk postavil před nějaké studené tisícileté vyplavování, zurčení a padání kapek, které trvá nestejnoměrným rytmem dýchání Země - ještě dnes.) obsahuje popis jednotlivých hradních místností. S tímto popisem v ruce můžete sami libovolně bloudit hradem. Hrad byl rekonstruován na základě archeologických vykopávek. Krovy a vše dřevěné voní novotou. Zajímavá je kuchyně, která má ve svém středu propast. V nejstarší části hradu jsou veškeré stalaktity na stropě vysokém asi 10 m obestavěny důmyslným plechovým a škaredým zařízením určeným k zachytávání a svodu vody.

Predjamski grad - půdorys jednotlivých pater

Popis Jeskyně pod predjamským hradem (citace dle průvodce dr.Petr Habiče):
Ve stěně 123 m vysoké rokle, v jejímž středu stojí svérázný hrad ve sluji, je několik přírodních vchodů do krasového podzemí. Vedou nás do zajímavé spleti vzájemně spojených chodeb, rozmístěných v několika patrech ve výšce mezi 570 a 433 m. Tak je spleť jeskyní za hradem ve skutečnosti hluboká až kolem 140 m, z toho je prozkoumaných něco nad 7 500 m chodeb.

Toto podzemí formovala během milionů let ponorná řeka Lokva, která v rozsedlinách a prasklinách vápencového pohoří Nanosu a Hrušica vyhloubila pravý kamenný sýr. Podzemní Lokva se vlévá do 13,5 km vzdálené Vipavy a tak své vody předává Jaderskému moři, kdežto Pivka z Postojenské jeskyně teče do mnohem vzdálenějšího Černého moře. Pro badatele krasu a jeho podzemí zbývá ještě hodně práce, vždyť je zatím probádána sotva desetina podzemních cest do řeky Vipava. Lstivý Erasmus se raději ze svého hradu kratší chodbou vyšplhal na povrch a přes pohoří Hrušica odjel na koni do Vipavy pro třešně

Kdo si přeje vidět aspoň část tohoto záhadného podzemí, může pěšinou pod hradem sejít 25 m do zazděného vchodu do chodby, jmenované Koňská chodba. Tam archeologové našli stopy o přítomnosti člověka už od mladší doby kamenné dále. Tuto chodbu používali hradní pánové jako chlév pro koně ve středním věku a ještě později. Hned za vchodem je na levé straně velké jeskynní okno, které se jmenuje Golobja Luknja (Holubí díra), ze které je vidět na 28 m níže položený ponor Lokvy.

Hlavní chodba se z Chlévu pro koně stočí proti východu, kde pokračuje pod jménem Imenski rov (Nominální chodba), kde jsou na stěnách zachovány podpisy mnohých návštěvníků jeskyně až z poloviny XVI. století a dále. Chodbu formoval silný tok, když usuzujeme podle stropních a stěnových kotlin (prohlubní), které vyhloubily vodní víry. Poněkud jsou stěny ozdobené také sintrem a krápníky.

Úzkým přechodem vstoupíme do Velkého sálu, který je zaplněn skalní sutinou, která nastala v důsledku velkého průlomu, odtud pak pokračují chodby do dvou níže ležících pater a jednoho vyššího patra. Pěšina se stočí doprava vzhůru do schodů, po kterých vystoupíme do Netopýrové chodby a dále horními chodbami Fižence do východu, který leží 25 m nad hradem. V doprovodu zkušeného průvodce jeskyněmi můžeme z Velkého sálu Starou jeskyní přijít do Větrné díry (Vetrovna luknja), kde je vyhlouben přechod do 120 m dlouhého, 35 m širokého a 40 m vysokého Černého sálu, nebo ještě dál do sifonu řeky Belščica ve Východní chodbě.

Pro zkušeného jeskyňáře je v tomto podzemí ještě řada zajímavých chodeb, jenže těmito chodbami ještě nikdo nepřišel do řeky Vipava, každý návštěvník se však nadšeně vrací z tajemného podzemního království Erasma Predjamského.

Informace a rezervace:
Postojnska jama tel. +386 067 25041
Predjama tel. +386 067 59260

Literatura:
Průvodce Predjamským hradem a Jeskyní pod predjamským hradem vydaný v Postojné 1996

Na hlavní stránku ČSS
CSS main page