Pravidelný brífing

V životě i ve speleologii bývá těžké udržet si rovnováhu mezi minulostí a budoucností. Buď se člověk stará o to, co napsali a vymysleli jiní a pak nemá čas něco vlastního přidat nebo žije výzkumy a něco důležitého z historie mu unikne. Vždycky jsem si přál mít víc času na probírání se starými krasovými zprávami, ale možná by člověk skončil jako J.Skutil - jeden z nejvzdělanějších a nejsečtělejších mužů své doby, který toho nového příliš mnoho nepřidal.

Nejprve k minulosti:
Karel Absolon občas uveřejňoval důležité zprávy v různých časopisech a novinách, kde byly poměrně rychle zapomenuty. Do Kateřinské jeskyně přišel již v roce 1909 a hned o rok později začal výkopy v Kalcitovém dómu plném volných balvanů. Jeho skupina pracuje velmi nebezpečně. Podtrhávají balvany a celá pyramida se s hlukem a řícením sesouvá. Zároveň zřetelně z druhé strany slyší, jak se skalní hromada sype i na druhé straně kužele v neznámých prostorách. Práce byla tak nebezpečná, že ji Absolon na čas vzdal.

Vrací se sem po třech desítkách let. Pokouší se prorazit obchvatnou štolu a nalézá několik pokračování. 29. ledna 1941 do nových prostor nahlíží "jeden z našich nejodvážnějších lezců" Jenda Němec. Zahyne při skalním řícení. Absolon se opět zastaví a udělá revizi dosavadních prací a povrchový průzkum. Poznává, že "celý hřbet skalní za Kateřinskou je na délku asi 150 m katastrofálně pobořen, a že na náhorní plošině tento zlom prozrazuje nápadná závrtovitá sníženina". Nelze přes ni přejít. Podruhé dává rozkaz k ústupu. Ale Absolon byl vždy velmi tvrdohlavý a cílevědomý. Otevře Korálový závrt a zaměstná fyzika J.Kunovského. Opatrně popíše, že "geofyzikální metodou určuje přítomnost podzemních dutin". Kunovský je však proutkař a to dobrý proutkař. Postupně s Absolonem projdou celý Chobot a Kunovský nakreslí mapu jeskynních prostor.

Dobře si ji prohlédněte a všimněte si, jak dobře odpovídá našim poznatkům. Kateřinská jeskyně zde odvodňuje Vilémovické vody, ale pod Skleněnými dómy (o kterých podle sedimentů víme, že spíš patří k vilémovicku než k punkevnímu systému) je napojena na Punkvu. Cituje přitom Suchánkův údaj z 26. května 1935. Tehdy spadly velké srážky ve Vilémovicích. Za půl hodiny (to znamená širokými puklinami) se srážkové vody objevily v Malém výtoku. Během půl hodiny dosáhly maxima a o pět hodin později se srovnaly na normál. To znamená, že zde neexistují velká jezera. Při této své pouti musí podejít Kunovským vytýčený systém Kateřinské jeskyně, nejspíš kosého horního patra aktivního toku.

V roce 1941 je Absolon připraven dostat se do Kateřinské jeskyně přes spodní výtok Punkvy. Má výkonné nautily, potápěče a speciální člun od J.Kudrnáče z Náchoda. Zatím čeká, protože průtoky ve Vilémovické chodbě dosahují 3 000 l místo obvyklých 750 l/sec. O problému napíše článek do Lidových novin a tehdy se, myslím, někdo zalekl, že Absolon udělá další světový objev. Následuje zákaz činnosti a Absolon se do Malého výtoku nikdy nevrací. Je však velmi užitečné připomenout si jeho tehdejší názory.

A teď o budoucnosti. Bojíme se přelidnění, ekologických katastrof a klimatických změn. Jedny z nejlepších záznamů toho, co se dělo během několika posledních ledových dob nalézáme v přírůstkových liniích krápníků. Prof. Lauritzen sehnal v tomto roce několik desítek výzkumníků (včetně česko-moravského Jaroslava Kadlece), aby se sešli a posoudili, k čemu jsou speleotémy dobré. Vypadá to tak, že v některých případech budeme schopni určovat klimatický chod rok po roku a možná i desítky tisíc let nazpátek. Pak možná pochopíme, jak se mění klima a budeme schopni na to reagovat třeba pěstováním vhodných plodin. Krápníky tak jednou mohou pomáhat ukazovat směr naší civilizaci. Je to úplně jiné, než bývaly výzkumy minulosti a přitom neméně vzrušující.

Literatura:
Absolon, K.: Za tajemstvím Kateřinské jeskyně. Lidové noviny, 24.8.1941, str.3. Orig. uložen v archivu ČSS.
Lauritzen, S.E. (1996): Climate change: The Karst Record. Extended abs. of Confer., University of Bergen. Karst Water Inst. Spec.Publ.2.Norway.

Na hlavní stránku ČSS
CSS main page