Vážení přátelé,
někdy v roce 1991 jsem byl požádán, abych se ujal jako výkonný redaktor, editor či jak to nazvat, prostě jako nějaká víceméně zodpovědná osoba, časopisu Speleo. Snažil jsem se tehdy posunout časopis v nové době na novou úroveň, poponést Vojířovo veslo. Výsledky znáte, v něčem jsou dobré, v mnohém by mohly být lepší. Mne osobně naplňuje radostí množství a rozmanitost informací, které se ve Speleu za ty roky nashromáždily.
V tomto roce se objevují již zcela konkrétní návrhy na změnu formátu Spelea a je to věci ku prospěchu. Uvědomuji si, že jsem za těch posledních deset let nějak ztratil dynamiku, jsem schopen věci reprodukovat, zajistit pokračování, ale už mám málo času a energie na to, udělat podobný přeskok, jakou byla změna Stalagmitu na Speleo. A ten je teď zapotřebí.
Navrhuji proto, aby se změnou vnější formy Spelea došlo i ke změně vnitřní redakce. Nabízel jsem to už nějakou dobu, ale neurčitě, teď vím, že je nutné (a myslím ku obecnému prospěchu) aby se věci pohnuly, říci: dost, končím! A to tímto dělám.
Není to nějaké zabouchnutí dveří, ale nenápadný, tichý, pozvolný odchod. Vytrácím se. Počítám, že i nadále budu do Spelea psát a že i nadále mohu zajišťovat některé rubriky, jako je literatura nebo krátké zprávy, prostě to, co bude zapotřebí, aby číslo bylo vyvážené, ale nechci to už mít na zodpovědnost, řídit to. Je doopravdy zapotřebí, aby mě přišel někdo vystřídat. Konec konců, dělal jsem Speleo deset let.
Místo toho plánuji jeden či dva svazky Knihovny ČSS, to se ještě uvidí, jak seženu peníze. Ono i Speleo a tiskoviny ČSS jsou nejenom o tom, jak dát číslo dohromady, ale také, jak na ně sehnat peníze. Myslím, že se nám mimo ČSS za posledních pár let podařilo sehnat víc jak půl miliónu.
Děkuji za aktivní i pasivní podporu, psaní a zasílání článků. Pište dál! Touto abdikací nic nekončí, jen pokračuje jiným směrem, asi jako jeskyně Nad Kačákem.
V úctě a s pozdravem
Václav Cílek