Červené jezero v Chorvatsku

Největší závrt na světě - Crveno jezero u Imotski v Chorvatsku - leží vlastně kousek za Prahou či Brnem a až do roku 1998 nebylo pořádně prozkoumáno. Dinarské vápence dosahují mocnosti až 700 m a pokrývají v Chorvatsku plochu 23.500 km2. Dinarský kras můžeme dělit do tří zón - zóna vápencových ostrovů, střední zóna a zóna horského krasu. Obě okrajové zóny jsou víceméně souvislé pruhy, ale střední zóna sestává z několika víceméně izolovaných území. Největším krasovým jevem celého dinárského krasu je Červené jezero u Imotski. Jedná se o obrovskou, velmi strmou nálevku, která má na horním okraji průměr 450 m, pak následuje skalní útes s téměř svislými stěnami a v hloubce 300 m leží nádherné modré jezero. To má známou hloubku 270 m! Červené jezero je tedy obrovitá, půl kilometru hluboká svislá jáma asi do půlky vyplněná vodou. Největší „blue hole" na světě - Dean´s Hole na Bahamách by se do Červeného jezera vešla sedmkrát. Dno Červeného jezera je asi 5 m nad mořskou hladinou, ale moře je vzdálené vzdušnou čarou 45 km. Jeskynní systém tedy asi vznikal buď v dobách ledových, kdy moře leželo asi o 100 m níž nebo dokonce v pliocénu, kdy pánev Středozemního moře vyschla.

V zimě voda v jezeře stoupá až o 50 m, což vyžaduje přítok asi 10 milionů litrů denně. Během dne hladina kolísá až o jeden metr, což rovněž vyžaduje obrovské přítoky. Na dně jezera však nejsou sedimenty, takže se zde očekává velmi silné proudění. V okolí je několik dalších velkých závrtů a poljí, ale podle barvících experimentů a odlišného kolísání hladin spolu nesouvisejí. Vývěr jezerních vod je nutné čekat nejméně o 30 km dál. Červené jezero nebylo pořádně zkoumáno, protože jenom dostat se víceméně horolozeckým způsobem do 300 m hluboké propasti na vodní hladinu je obtížné. Místní vápenec je velmi křehký, stěny závrtu jsou místy převislé. Uvolněné kameny pak dopadají mezi potápěče rychlostí 220 km/hod.

Společná expedice nejprve mapovala pomocí teodolitu stěny závrtu, pod vodou byl používán Lowrance sonar. Opakované sestupy probíhaly v hloubkách 100-167 m. Počátky expedice byly poznamenány velkým napětím, protože chorvatská vláda najednou zakázala výzkum, protože jezero se mělo stát součástí národního parku. Následovalo mnoho dopisů a diplomatických nót, než byla expedice povolena, ale až o 6 neděl později, takže část výpravy se nemohla zúčastnit. Jednalo se o logisticky náročnou akci. Nejprve byla vybudována lanová dráha závrtem. Posledních 30 m, které byly svislé až převislé se zdolávalo pomocí žebříků. Na hladině byl zřízen ponton. To celé by nebylo možné bez konstrukce 300 m dlouhé lanové dráhy, která unesla až 300 kg materiálu. Snášet tuny potápěčského materiálu dolů ručně se nedá zvládnout.

Potápěči pak mapovali stěny „kráteru" do hloubky asi 80 m. Bylo nalezeno několik jeskyní. Nejdelší je Čepičkova jeskyně o délce asi 670 m. V hloubce asi 170 m je něco, co vypadá jako velmi velký vchod do jeskyně. Náklady na takovouto expedici jsou značné, takže není jasné, zda se bude opakovat. Velmi zajímavý byl biologický výzkum jezera, kde žije několik druhů ryb a mnoho dalších živočichů. Podle fotografií je Červené jezero něco, co stojí za to vidět třeba z dálky.

NSS News, May 2000 - zkráceno -wc-
(časopis je v Archivu ČSS)


Na titulní stranu
Na hlavní stránku ČSS