Vývojové vztahy mezi pseudokrasovými jeskyněmi na Kopcích u Lidečka
Ivo Baroň, ZO 7-01 ORCUS,
pracovní skupina Vsetín

Kerný sesuv na lokalitě Kopce má rozlohu asi 4 ha a jeho vznik kromě vhodných úložných poměrů flyše (střídání vrstev rigidních pískovců a plastických jílovců, spíše subhorizontální sklon vrstev) velmi úzce souvisí s hlubokým zaříznutím říčky Senice v průlomové soutěsce Lomensko (Baroň a Dobeš 2000). Relativní převýšení činí 225 m na vzdálenost 450 m mezi jeskyněmi a tokem Senice. Datování vzniku průlomové soutěsky Lomensko je problematické a dosud nebylo provedeno, založení kerného sesuvu se předpokládá v pleistocénu. Gravitační pohyby však probíhají i v recentu. Intenzita těchto pohybů je poměrně vysoká a je bezpochyby ovlivněna množstvím srážek a vlastnostmi vegetačního krytu na lokalitě (Baroň et al. 1999; Kirchner 1997). Na lokalitě je dosud dokumentováno 12 rozsedlinových a suťových jeskyní. Jejich podrobnější popis podal Baroň a Dobeš (2000).

Na základě studia morfologie jeskyní na lokalitě lze vystopovat jisté zákonitosti v jejich vývoji. Nejprve vznikají jeskyně „první generace". Vznikají v nejvyšších partiích sesuvného území v místech, kde se od ještě kompaktního podloží oddělují nové horninové kry pískovců. Dále mohou vznikat uvnitř ker, které se rozpadávají na dílčí bloky. K odsedání bloků dochází v místech největšího oslabení, tzn. podél tektonických puklin. Prostory těchto jeskyní mají charakter poměrně úzkých (řádově decimetry až jednotky metrů) a místy až 10 m vysokých rozsedlin. Jejich stropy tvoří zaklíněné balvany a svrchní přesunuté vrstvy pískovců, dno je pak tvořeno zařícenými balvany, ostrohrannou sutí, alochtonním pískem a jílem, netopýřím guanem a v blízkosti vchodu také recentním organickým detritem (Wagner 1994; Baroň 2000). Výška chodeb kromě mocnosti pískovcových vrstev také závisí na hloubce gravitačního postižení svahu. Pro splavený jíl, hojně usazovaný na stěnách chodeb, se mezi valašskými jeskyňáři vžil pojem „slimr".

Lze rozlišit několik stadií ve vývoji jeskyní této první generace. Hlavním znakem „iniciálního stadia" je neprůleznost či jen obtížná průleznost chodeb a značná převaha jejich výšky nad šířkou (šířka do 25-30 cm). Ve „stadiu zralosti" jsou jeskynní chodby široké do 1 m a jen místy je strop a profil chodeb členěn zařícenými pískovcovými balvany. Později se však chodby jeskyně rozšiřují, až dojde k propadávání stropu a pozdějšímu zařícení a zániku jeskynního prostoru – „senilní stadium" (např. východní větev jeskyně Naděje).

Jeskyně „druhé generace" (jeskyně suťové) jsou většinou vývojově vázány na místa, kde se dříve nacházely rozsedlinové jeskyně generace první. Lze je považovat za torza senilních jeskyní první generace při okraji horninových ker (např. j. Pavoučí, část j. Cedník), nebo se jedná o dutiny mezi rozvolněnými a zařícenými balvany v suťových polích (např. jeskyně Krápníková). Chodby těchto jeskyní jsou spíše nízké a daleko spletitější než u jeskyní rozsedlinových. Také většinou nedosahují rozměrů jeskyní rozsedlinových.

Výše uvedená klasifikace byla vytvořena na základě výzkumů v PP Kopce u Lidečka pro větší názornost a snazší pochopení vývoje celé lokality. Proto ji lze v plné míře aplikovat jen na lokalitu Kopce, ačkoliv není vyloučena její omezená platnost i na jiných pseudokrasových terénech.

Literatura:

Baroň I. (1995): Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a jeho ochranářsky významná zimoviště v okolí Vsetína. – MS, maturitní práce z biologie. Masarykovo gymnázium: 1-20. Vsetín.

Baroň I. (2000): Pseudokrasové jeskyně. - In: Pavelka J., Trezner J. (Eds.): Příroda v okrese Vsetín. - ČSOP Vsetín, v tisku.

Baroň I., Dobeš P. (2000): Výsledky speleologických výzkumů na Kopcích u Lidečka. - Speleofórum 2000: 5 –12. Praha.

Baroň I. & Řehák Z. (1997): K problematice zimování vrápence malého (Rhinolophus hipposideros) na Vsetínsku. - Zpravodaj OVM Vsetín, 1997: 3-12.

Baroň I., Řehák Z., Kirchner K. (1999): PP Kopce u Lidečka - geomorfologické, speleologické a zoologické hodnocení lokality s ohledem na její další management. – MS, účelová zpráva pro RŽP OkÚ Vsetín: 1-5.

Czudek T. (Ed.; 1972): Geomorfologické členění ČSR. - Studia geographica, 23: 1-140. Brno

Kirchner K. (1977): Geomorfologické poměry povodí řeky Senice v Moravsko-slovenských Karpatech. - Studia geographica, 56: 1-48. Brno.

Kirchner K., Řehák Z. (1995): K zimování netopýrů v podzemních prostorech v okolí Vsetína. - Speleo (Praha), 19: 33-35.

Kirchner K., Krejčí O. (1996): Významné lokality okresu Vsetín. Geologická a geomorfologická inventarizace. – MS, průzkumová zpráva I. MS RŽP. Vsetín.

Kirchner K., Krejčí O. (1997): Významné geologické a geomorfologické lokality Vsetínska. - Zpravodaj OVM Vsetín, 1997: 29-32.

Nemčok A., Pašek J., Rybář J. (1974): Dělení svahových pohybů. - Sborník geologických věd, Ř. HIG, 11: 77-97. Praha.

Wagner J. (1994): Objevy nových jeskyní ve Vizovických vrších (Česká republika). - Proceedings. 5th Pseudokarst Symposium with International Participation, Szczyrk.

Wagner J., Demek J., Stráník Z. (1990): Jeskyně Moravskoslezských Beskyd a okolí. - Knihovna Čes. speleol. spol.: 1-130. Praha.


Na titulní stranu
Na hlavní stránku ČSS