Nové nálezy malých savců
z krasových dutin Červeného lomu u Suchomast
Eva Kadlecová
Lokalita Suchomasty 3 v Červeném lomu u Suchomast je od svého objevení terčem neustálé pozornosti. A to zejména pro stále nedořešenou otázku jejího přesného stáří. Nade vší pochybnost zde prokázali Oldřich Fejfar a Ivan Horáček faunu svrchnomiocenního stáří. Je to zatím jediný výskyt tak staré fauny v Českém krasu. Stáří lokality na jedné straně vymezuje hojný výskyt zástupců čistě miocénních malých savců, kteří se již neobjevují na lokalitách staropliocénního stáří (jsou to zejména Anomalomys, Keramidomys, Miopetaurista) zcela chybí zástupci archaických staromiocénních forem (Melissiodon, Ligerimys, Neocometes), ale nejdůležitější je nález dvou stoliček zástupců čeledi myšovitých (Muridae), které Fejfar určil jako Parapodemus cf. lugdunensis (Schaub, 1938). Tato skutečnost řadí Suchomasty mezi postsarmarské lokality do savčího biostratigrafického stupně MN10 (pannon), což potvrzuje také netopýří fauna a zejména výskyt zástupce rodu Sorex s. str. a rodu Beremendia (Horáček 2000). Dále toto tvrzení podporuje četné zastoupení rodů Muscardinus, Glis a Eliomys, stejně jako primitivní formy rodů Kowalskia a Protozapus (Fejfar 1990).
Bohatý výčet fauny, který uvádějí Fejfar (1990) i Horáček (2000) v současné době už výrazně o nové a překvapující nálezy nerozšíříme, přesto stále probíhá sběr dalšího materiálu a jeho určování a porovnávání s faunou dalších lokalit podobného stáří upřesňuje naše dosavadní názory na stáří lokality a paleoekologickou interpretaci nalezeného společenstva. První podrobnější zpracování zatím probíhá na čeledích plchovití (Gliridae) a veverkovití (Sciuridae). Jak plchovití tak veverkovití nejsou stratigraficky nijak významné skupiny, ale mohou posloužit jako dobré indikátory paleoprostředí. Čeleď plchovitých je bohatě zastoupena jak počtem druhů, tak počtem jedinců. Dosud byli rozpoznáni zástupci druhů Glis sp., Myoglis meini (de Bruijn, 1966), Muscardinus (Eomuscardinus) aff. sansaniensis (Lartet, 1851), Muscardinus sp., které Daams & de Bruijn, 1995, řadí do podčeledi Glirinae. Déle byli identifikováni zástupci podčeledi Dryomyinae: Paraglirulus werenfelsi (Engesser, 1972), Paraglirulus cf. werenfelsi (Engesser, 1972), Paraglirulus lissiensis (Hugueney & Mein, 1965), Graphiurops austriacus (Bachmayr & Wilson), 1980 a Eliomys cf. assimilis (Mayr, 1979) a Microdyromys miocaenicus (Baudelot, 1965) = M. complicatus (de Bruijn, 1966). Až na rod Eliomys jsou všichni jmenovaní gliridé v literatuře uváděni jako obyvatelé zapojených pralesů s dostatkem vodních zdrojů. Skupina Muscardinus – Paraglirulus – Glis indikuje zalesněnou krajinu s křovinným patrem, která se střídá s otevřenou krajinou typu savany. Spolu s plchy je zde významnou měrou zastoupena také vymřelá čeleď Eomyidae, ale není ani zdaleka tak diversifikovaná. Jsou přítomny dva rody Keramidomys a Eomyops, kteří jsou podobně považováni za obyvatele spíše vlhčího lesa (na většině srovnatelných lokalit doprovázejí plchy a létavé veverky). Čeleď veverkovitých (Sciuridae) je zastoupena v menší míře jak počtem jedinců, tak zastoupenými druhy. Ze zemních veverek je přítomen pouze druh Spermophilinus aff. bredai (Meyer, 1848). Více je zastoupena skupina létavých veverek (Petauristidae) druhy Blackia miocaenica (Mein, 1970), Hylopetes cf. macedoniensis (Bouwens & de Bruijn, 1986) a velká forma Miopetaurista sp., což opět potvrzuje existenci vlhčího zapojeného lesa, který se střídá s krajinou typu savana.
Co z toho vyplývá pro poznání krasových procesů koněpruské oblasti?
V nejsvrchnějším miocénu zde musíme počítat s prostředím vlhkého, subtropického pralesa s bohatou produkcí půdního CO2 a tedy s intenzivním krasověním. V té době již došlo k diversifikaci a většímu výškovému rozčlenění krasového terénu (Lachmanová 2000), což mohlo vývoj krasu dále urychlit. Je nutné uvést, že lokalita Suchomasty 3 v Červeném lomu u Suchomast, je jedna z mála vyšších jeskynních výplní Českého krasu, která obsahuje sedimenty fluviálního původu. Navíc je z charakteru výplní patrné, že koncem miocénu byly zdejší krasové procesy ukončeny a k jejich dalšímu, případně opětovnému rozvoji nedošlo.
Literatura:
Bouwens H., de Bruijn H. (1986): The flying squirrels Hylopetes and Petinomys and their fossil record. - Kon. Ned. Akad. Wetensch., (B) 89/2: 113-123.
de Bruijn H., Mein P. (1996): The Middle and Late Miocene Record of the Sciuridae and Petauristidae in France, Central Europe, Southeastern Europe, and Anatolia. - The Evolution of Western Euroasian Neogene Mammal Faunas: 213-215.
de Bruijn H.,van der Meulen A., Katsikatsos G. (1980): The Mammals from the Lower Miocene of Aliveri (Island of Evia, Greece). Part 1. The Sciuridae. - Proc. Koninkl. Nederl. Akad. Wetensch., B, 83: 241-261. Amsterdam
de Bruijn H. (1966): Some New Miocene Gliridae (Rodentia, Mammalia) from the Calatayud Area (Prov. Zaragoza, Spain). I. - Proc. Koninkl. Akad. Wet., B, 69, 1: 1-21. Amsterdam
Cuenca Bescos G. (1988): Revision de los Sciuridae del Aragoniense y del Rambliense en la fosa de Calatayud-Montalban. - Scripta Geologica, 87: 1-116.
Engesser B. (1972): Die obermiozäne Säugetierfauna von Anwil (Baselland). - Inauguraldissertation: 37-363. Liestal
Daams R. Freudenthal M., van der Meulen A.J. (1988): Ecostratigraphy of micromammalfaunas from the Neogene of the Calatayud – Teruel Basin. - Scripta Geol., Spec. Issue 1: 287 – 302.
Fejfar O. (1990): The Neogene VP sites of Czechoslovakia: a contribution to the neogene terrestric biostratigraphy of Europe based on rodents. - In: European Neogene Mammal Chronology (E.H. Lindsay et. al., Eds.): 211-236. Plenum Press, New York.
Horáček I. (1982): Výzkum fosilních obratlovců v CHKO Český kras. - Památky a Příroda: 105-111. Praha.
Horáček I. (2000): Nálezy mladocenozoické fauny v Českém krasu a jejich význam pro poznání morfogeneze této oblasti. - In: Zlatý kůň (V. Cílek a P. Bosák, Eds.), Knih. Čes. speleol. spol., 36: 40-48. Praha.
Lachmanová M. (2000): Miocénní pánev Vižina a její význam pro poznání paleopotamologických poměrů jihozápadní části Českého krasu. - In: Zlatý kůň ( V. Cílek a P. Bosák, Eds.), Knih. Čes. speleol. spol., 36: 53-64. Praha.
Mayr H. (1979): Gebissmorphologische Untersuchungen an miozänen Gliriden (Mammalia, Rodentia ) Süddeutschlands. - MS, Thesis: 1-380. München.
Summary: Rich micromammalian fauna was found in sediments filling karst tunnel in the Devonian limestone of the Červený lom Quarry in the Koněprusy area (the Red quarry by Suchomasty). Revision of those finds indicated assemblage of the Vallesian zone MN10 (late Miocene, Pannonian). The composition of this assemblage indicates humid, subtropical, forested landscape with shrub-open grassland patches and sufficient water sources. The karst phenomena were filled during the Late Miocene and the caves became fossilised by terra rosa-like sediment.
Výzkum byl prováděn v rámci spolupráce s Velkolomem Čertovy schody a.s. Tmaň a v rámci akademického výzkumného projektu CEZ Z3-013-912. Autorka za cenné konzultace děkuje prof. RNDr. Oldřichu Fejfarovi, DrSc.