Kamčatské jeskyně
Jana Svobodová, Martin Košťák

Při naší poslední návštěvě Kamčatky, kde jsme strávili již nejeden měsíc, jsme se namyšleně domnívali, že o tomto poloostrově víme již téměř všechno. Když nám však pracovníci petropavlovského vulkanologického institutu navrhli výlet do jeskyně pod Tolbačinským vulkánem, trochu nás to překvapilo. Vždyť v této oblasti je všechno tvořeno vulkanickými horninami a těžko tam budeme hledat kras. Vulkanologové přikyvují, že o kras skutečně nepůjde. Jedná se o lávové jeskyně.

Po celodenní cestě pod Tolbačinský vulkán se konečně nacházíme u jeho podnoží. Tato sopka se proslavila obrovským výbuchem a následnými lávovými výlevy v letech 1975-76. Na denní světlo se dostalo neuvěřitelné množství materiálu buď ve formě popela a úlomků vyhazovaných ze sopky nebo jako proud roztavených hornin. A právě staré lávové proudy v sobě ukrývají řadu jeskyní. Jak tyto podzemní prostory vlastně vznikly? Tekoucí láva na povrchu tuhla a hromadila pod sebou plyny, které pod tenkou slupkou pevných hornin vytvořily dutiny, které se dnes zachovaly ve formě jeskyní. Ale pozor, strop těchto podzemních prostor je mnohdy velice slabý a snadno se můžete při procházce po lávovém proudu propadnout!

Ale jeskyně se v okolí Tolbačinské sopky vyskytují i daleko hlouběji a těžko můžeme věřit tomu, že jejich strop tvoří pouze šlupička hornin. Samozřejmě ne všechny mají stejný původ. Jak se tedy tyto protáhlé dutiny vytvořily? Představme si lávový proud, který kromě tekoucích roztavených hornin sebou hrne i množství nezpevněných nebo částečně spečených úlomků hornin. Ty po stranách a na čele proudu brání lávě v dalšímu postupu. Proud roztavených hornin se snaží dostat z tohoto sevření a prorazí si ve svých březích tunel, kudy může svobodně vytékat. A již je to jasné - jeskyně jsou pozůstatky těchto tzv. lávovodů.

Již se nemůžeme dočkat slibované jeskyně a k místu, kde má být její vchod, téměř běžíme. Jaké je však naše zklamání, když místo vchodu uvidíme díru velice podobnou závrtu v krasových oblastech vyplněnou drobným štěrkem. A není na tomto místě jediná. Udělám krok a mírně se propadnu. Rychle zase couvám - komu by se chtělo proletět se 10 m. Jak mohla za pouhých 25 let jeskyně jen tak zmizet? Listuji knihami a hledám rychlosti rozpadu hornin. Zjišťuji, že vulkanický kužel se sníží přibližně o 110 cm za 1 000 let (Kukal 1983). Proč se zde horniny rozpadají tak rychle? Vysvětlení je celkem jednoduché. Strop jeskyně byl tvořen částečně spečenými horninami, které nejsou příliš soudržné. A při neustálých kamčatských deštích a dlouho ležícím sněhu se tyto horniny rozpadají téměř před očima.

Vulkanologové vidí naše zklamání a posílají nás na vulkán Uškovskij ležící rovněž v této oblasti, kde se nachází 200 m hluboká jeskyně v lávě a ledu. Nemáme však ani mačky, abychom se dostali ke vchodu, ani lana na slanění do jeskyně, tak tento nápad raději hned zamítáme. Snad někdy příště.

Nicméně ještě chvíli bloudíme pod Tolbačinským vulkánem po menších lávových kuželích tzv. severního proryvu z r.1975. Naší touhu po jeskyních alespoň trochu uspokojí dutina na Druhém kuželi. Její rozměry (3x3,5x0,8 m) sice neslibují výraznější speleologické zážitky, nicméně o to zajímavější je výplň jeskyňky. V práci Tvrdého a Kolesara (1998) se dovíme více o původu modrých až černých povlaků na stěnách. Tato jeskyňka s názvem Jadovitaja byla pojmenována podle hustého jedovatého dýmu, který se z ní valil od jejího vzniku během erupce až do r.1982. Na stěnách se srážely různobarevné minerály mědi, jejichž povlaky dosahovaly mocnosti až 15 cm, a dolů visely krápníky chloridů mědi o délce až 15 cm. Změnou termodynamického režimu v r.1982 se však složky sublimátů postupně rozkládaly a zanikaly. Nicméně i jejich pozůstatky jsou mineralogicky velice zajímavé.

Při naší pouti Kamčatkou jsme se setkávali s nejrůznějšími lidmi. A často se nám stalo, že při zmínce o jeskyních se tajuplně zatvářili a začali vyprávět o řadě menších i větších dutin ve skalách nacházejících se 40 km západně od Ičinského vulkánu v z. části Kamčatky. Jsou nepravidelně rozmístěny v třetihorních pískovcích, které pokrývají většinu západní části Kamčatky. Čím jsou tyto jeskyně tak záhadné? To, co je dělá zajímavé není ani jejich výzdoba, ani velikost, ale hromady medvědích kostí. Pozoruhodné je, že kosti patří velkým jedincům. U kamčatského medvěda je nápadná morfologická podoba, či téměř shoda s pleistocénním jeskynním medvědem. Je tato shoda také ekologická a etologická? Nevíme. Stejně tak neznáme odpověď na otázku, proč nalézáme v evropských jeskyních převážně velké exempláře. Názory na to, jak se tyto kosti dostaly do jeskyní pod Ičinským vulkánem, jsou nejednotné. Jedni předpokládají, že zde medvědi přezimují, jiní se domnívají, že se jedná o pohřebiště těchto velkých zvířat. Je těžké si představit staré jedince, kteří se ukládají k věčnému spánku na jednotném místě, zvláště když podobné chování je v říši zvířat neznámé. Nicméně co nám většina lidí, kteří o těchto jeskyních vyprávějí, shodně odsouhlasí je to, že jeskyně nikdy na vlastní oči nespatřili. Důvodem je velice těžká přístupnost této oblasti. Jeskyně tedy čekají na dalšího odvážlivce, který jejich existenci potvrdí a snad vyřeší i původ medvědích kostí.

Kamčatka je charakteristická vydatnými srážkami. Nutno však podotknout, že většina srážek je vázána v pevném skupenství. Přesto bychom zde mohli očekávat alespoň nějaké náznaky krasu. Není tomu tak. Příčina je jednoduchá - na Kamčatce nemáme vhodné vápence. Jediné vhodné vápence (usť palanského souvrství) kampánského stáří jsou regionálně metamorfovány a prokřemeněné. Místo snadno rozpustných vápenců zde proto narážíme na velice tvrdý a odolný materiál. Proto se tedy na Kamčatce setkáváme převážně s jeskyněmi vzniklými říceními skalních bloků, převisy, popř., na mořském břehu, útvary vzniklými erozí mořských vln. Zajímavostí jsou jeskyně v ledovcích vzniklé činností horkých pramenů a fumarol. S takovýmito jeskyňkami jsme se setkali např. pod sedlem u vulkánu Bezymjannyj, pod Ključevskou nebo v Údolí smrti pod sopkou Kichpinyč (v r. 1998). Tato posledně jmenovaná jeskyně byla (v letošním roce odtála v důsledku abnormálních teplot na Kamčatce) pozoruhodná tím, že při jejím ústí byly největší akumulace uhynulých zvířat. Příčina je prostá - tato jeskyně byla místem minimální cirkulace vzduchu a navíc byly v jejím středu zjištěny silné výrony jedovatých plynů. Tyto plyny působí na různá nervová centra - typickými příznaky jsou ospalost, suché rty, ztráta orientace a koordinace pohybu. V archivu Ředitelství Kronockého národního parku se dočteme, že při ústí této jeskyně byli nalezeni rosomák, liška, orel, medvěd a řada dalších uhynulých zvířat.

Kamčatka se sice nedá nazvat zrovna rájem speleologů, nicméně řada tajemství obklopujících i menší dutiny je dělá velice zajímavé a rozhodně stojí za to je navštívit. Ale pozor - dobře si okolí jeskyně prohlédněte! Vulkanické plyny mohou způsobit, že tento výlet bude poslední ve vašem životě.

Expedice by se nemohly uskutečnit bez plné podpory Barrandovy nadace, Českého literárního fondu, nadace Soros, firmy Autotrend Nová Paka a částečné podpory MSMT CEZ:J13/98:113100006. Účastníci dále děkují ředitelství Kronocké státní biosférické rezervace v Elizovu a Moskevské státní univerzitě za umožnění provedení výzkumných prací na Kamčatce.

Literatura:

Tvrdý J., Kolesar P. (1998): Mineralogie hydrotermálních systémů a vulkanických sublimátů na Kamčatce. - Bull. min.-petr. odd. NM v Praze, 6:147-160. Praha.

Kukal Z. (1983): Rychlost geologických procesů. – Academia: 1-280. Praha.

Summary: Although Kamchatka cannot be called the speleologic paradise, some of caves of Kamchatka are very interesting. Especially in the surroundings of the Tolbachic volcano, lava caves are common. Unfortunatelly, rapid erosion of tuffitic layers abolished some of such interesting caverns. However the cave at the top of the Malyj Ploskij close to the Tolbachik is well preserved. In the piedmont of the Tolbachic, smaller caverns covered by copper minerals are interesting. Caves of different origin are situated in the eastern part of the peninsula some 40 km from the Ichinsky volcano. A lot of bear skeletons of unknown origin make these sandstone caverns mysterious. Absence of appropriate limestone does not allow raising karst regions. However caves in the ice are also interesting. Some of them - as for example in the Valley of Death - formed by operating of hot volcanic gases. Such places can be dangerous for the life and many death animals have been found in their surroundings.


Na titulní stranu
Na hlavní stránku ČSS