CAVES AND CAVING. Spring/Summer 2000. BCRA.
Časopis se v úvodní části věnuje britským jeskyním. Dál pokračuje zprávou o úspěšné indické expedici, a jak se obávám, kontroverzním článkem J.Woolridge „Computer fiddling" Fiddling je něco jako šumaření. Autor se v článku chlubí, jak je pomocí jednoduchého počítačového programu možné vylepšit jeskynní snímky. Žluté overaly mění na červené, bílé přilby na žluté. Na podzemní řeku nasnímá třikrát tentýž člun. S takovými snímky pak třeba vyhraje fotografickou soutěž. Tohoto trendu, který je nejspíš nezastavitelný, se bojím. Je velmi obtížné určit hranici mezi technickou úpravou jako je třeba doostření rozmazané figury od tvorby nové reality. Noviny nás naučily nevěřit tištěnému slovu, nové technologie nás naučí nevěřit tomu, co vidíme. Ale to, co uvidíme, bude čím dál hezčí. Asi budou lidé, kteří budou jíst červivá jablka, protože budou vědět, že nebyla chemicky ošetřena. Stejní lidé asi budou dávat přednost nedokonalým fotografiím, protože nebudou počítačově upraveny. Konec konců i život je nedokonalý.
Britové podnikli výpravu do oblasti Dhofar v Ománu (viz minulé Speleo). Dhofar je vápencové plató v jižní části země. Je to jediná oblast v Arábii, která zachycuje část indického monzunu (červenec-září). V oblasti je známo asi 20 jeskyní, jediná dřívější expedice proběhla v roce 1997. V propasťovité jeskyni Hatat Lohum bylo dosaženo hloubky 207 m a to je zatím největší úspěch této expedice. Omán je jeskyňářsky stále neznámý.
CAVE AND KARST SCIENCE, Volume 26, December 1999.
Toto číslo je věnováno hlavně barvícím pokusům. Editor varuje před jednou záludnou skutečností. Povrchové toky obsahují tolik různých chemikálií, že v okolí Huddersfieldu se stalo, že stopy barviv jako je OBA, fluorescein a rhodamin byly zastiženy v místech, kde nikdy neprobíhaly žádné barvící zkoušky! A ještě jeden vykřičník! Dlouhodobé stopovací experimenty se provádí tak, že na místě je umístěn válec s nějakým sorbentem, který se jednou za pár hodin odebere, v laboratoři vypláchne a analyzuje. Jenže látky velmi blízké barvivům se požívají jako optické zjasňovače v pracích prášcích. Editor říká, že je vždy nutné sledovat vodu i nad ponorem, aby měl člověk kontrolu.
GROTTAN, Juni 2000.
Domnívám se, že tento časopis je psán ve švédštině. Velmi mne zaujal článek „Tjarrogrottorna". Početl jsem si lépe, než v čínských periodikách, protože jsem rozeznal většinu písmen. Nicméně, pojedete-li na sever, stavte se na sekretariátu ČSS a podívejte se do něj. Časopis má stručná anglická abstrakta.
MINERÁL 5/2000. Vydává M.Bohatý, Radnická 7, 602 00 Brno (rejl@ugfbr.cz).
Na tento výborný časopis je nutné upozorňovat. Je sice zaměřen na sběratele, ale obsahuje řadu informací o historickém, hlavně důlním podzemí. V tomto čísle je dosti podrobný popis důlních děl v rudním revíru Ratibořické Hory – Stará Vožice, upozornění na jednu málo známou štolu u Zadního Hutiska na Jesenicku a zejména dva obsáhlé články o Květnici u Tišnova. Články jsou doprovázené mapou rudních výskytů a štol, ale také jeskyní. Velmi mne zaujala stručná poznámka o gravitační, rozsedlinové pseudokrasové jeskyni Nad splavem. Na Květnici se do sebe mísí štoly, jeskyně, studený kras a asi i teplý hydrotermální kras. Oba články patří do základní literární výbavy místních jeskynních badatelů.
NSS NEWS, April 2000.
Belize leží ve střední Americe hned pod Mexikem. Dlouhodobě zde pracuje jeskyňářská skupina pocházející z různých amerických států a fungující na bázi společných expedic. Jádrem krasové oblasti je planina Vaca, která zároveň patří mezi centrální části majské říše. Majové intenzivně jeskyně využívali, takže většina speleologických akcí v této oblasti je víceméně spjata s archeologií. Zajímavý byl průzkum propasti Macal, která leží jen 100 m od dávného kultovního místa Ix Chel. Jeskyně navazuje na komplex pyramid a chrámů. V hloubce 70 m se jeskyňáři ocitli na suťovém kuželu, kde mezi vápencovými bloky leželo velké množství majských předmětů hozených do obětní studny. Člověk se zde ocitá v báječně vyzdobeném dómu o rozměrech 60 x 40 m. Jeden z četných stalagnátů má průměr 18 m, vedle leží odlomený stalaktit velký jako autobus. Jeskyně dál pokračuje dalšími dvěma patry. V mnoha jejích částech se dají nalézt pozůstatky lidí, nádoby a pohřby. Majové museli sestupovat do hloubky až 90 m, aby zde pohřbívali své mrtvé anebo obětovali zajatce.
NSS NEWS, March 2000.
Toto číslo obsahuje zajímavý editoriál o baktériích v jeskyních. S mikroby je ta potíž, že na Petriho misce vypěstujete jen asi 1 % druhů. To znamená, že při běžném bakteriologickém výzkumu minete téměř všechno až na pár prosťáčků, kteří se dají chytit. V jeskyni žijí zvláštní druhy baktérií – například černé manganové povlaky na kamenech v řečišti Punkvy pravděpodobně vznikají, tak jako jinde na světě – srážením manganu na mikrobiálním koberci. Je vhodné nezahazovat odpadky v jeskyni, protože se tím mění jeskynní mikrobiální ekosystém.
NSS NEWS, June 2000.
Toto periodikum vychází každý měsíc, ne každé číslo je pro nás zajímavé, ale každé druhé ano. Pokud máte čas, stavte se na sekretariátu a prolistujte si pár výtisků. Je jich tam skutečně dost. V tomto číslo jsou články o jeskyňaření v Mexiku, Panamě a Japonsku. Zaujal mne nový typ pseudokrasové dutiny, o jakém jsem ještě neslyšel – na Fudžijamě láva obtekla padlé stromy, ty uvnitř vyhořely a vznikly tak jakési stromové dutiny se zbytky větví. Celkový dojem: dnešní speleologie je hrozně široký obor. Zatímco před 20 lety se víceméně lezlo do jeskyní, dnes se v nich provádí obrovská šíře aktivit – rafinované stopovací zkoušky, hony na jeskynní ryby, hledání mrtvol a kultovních míst, analýza mechů, co rostou na krápnících a mnoho, mnoho dalších činností.
O CARSTE. Grupo Bambuí de Pesquisas Espeleológicas.
Tento brazilský jeskyňářský časopis vychází v portugalštině s anglickými abstrakty, má pověst kvalitního periodika. Zabývá se kromě klasické speleologie také speleoarcheologií a kulturní antropologií. Informace: http://www.bambui.org.br.
Jako kuriozitu je nutné uvést, že nejhlubší kvarcitová jeskyně dosáhla hloubky 481 m a v celé křemencové oblasti je známo 33 km jeskynních chodeb.
SINTER 7, 99. Informačný bulletin Slovenského muzea ochrany prírody a jaskyniarstva v Liptovskom Mikuláši.
38 stran velkého formátu je asi z jedné třetiny věnováno nálezovým zprávám (zejména Demänovský a Drienčanský kras) a dále aktualitám, historii, zprávám o sympoziích, literatuře apod. Je to muzejní časopis, takže se liší od Spravodaje, ale vítaně jej doplňuje. Pro praktického jeskyňáře je méně důležitý.
SPRAVODAJ SSS – 2000.
V Sintru 7 se Peter Holúbek ptá, proč už delší dobu nerencenzuji Spravodaj SSS. Občas na něj upozorňuji, ale je pravda, že se mu spíš vyhýbám. Je to dáno tím, že jej dostanu se zpožděním, pak napíšu recenzi, pak teprve někdy vyjde Speleo a než se dostane k lidem, tak je recenze rok stará a mezitím vyšla tři další čísla Spravodaje. Takže si řeknu – stejně ho dostává každá skupina, ví se o něm a raději upozorním na nějaké méně známé periodikum. Ale měl bych říct jasné slovo, co si o Spravodaji myslím. Považuji jej za jeskyňářskou „klasiku", za jeden ze základních časopisů i na české jeskyňářské scéně. Obdivuji to, že stále vychází, je obsáhlý, v poslední době někdy obtloustlý. Cením si každého speleologického časopisu, který vyjde víc jak v deseti číslech. Spravodaj má vyrovnanou kvalitu, nepamatuji si na žádné nepodařené číslo, ale také na žádné úžasně krásné. Vyrovnanost a stálost jsou však veliké ctnosti. Musí to dát hodně práce. V nové úpravě je Spravodaj lepší, než býval, je více koncentrovaný, víc se do něj vejde a je rozmanitější. Jeho základem je větší množství spíš kratších nálezových zpráv, které jsou říznuty aktualitami, literaturou a společenskou rubrikou. Spravodaj se od Spelea liší nejvíc v těchto bodech:
a) Málokdy v něm narazíme na vědecký článek – ten však vyjde ve Slovenském krasu nebo v některém z každoročních sborníků.
b) Malá pozornost je věnována historickému podzemí, není to nutné, protože jeskyně jsou na Slovensku v každém druhém kopci. Historické podzemí je na Slovensku tak trochu „underground", kterým se zabývají jiné skupinky. Není to chyba. Ale je to škoda, protože třeba opuštěné doly na Dubníku, v Kremici a Štiavnici (a jinde) jsou úžasné. Naproti tomu se začíná objevovat více článků s pseudokrasovou problematikou.
c) Spravodaj je dosti vážný a seriózní, protože nepodléhá českému sebeznevažování. Pokud chceme ve Speleu někoho pochválit ještě před tím, než umře, tak třeba napíšeme: "Jmenovaný je dosud významným aktivním jeskyňářem. V jeskyni byl naposledy v roce 1986. Jednalo se o horní můstek Macochy. Bohužel tam nepřišel za účelem studia krasových jevů, ale zvracet…" Na Slovensku by takovýto odvázaný přístup nebyl možný.
Závěr: pokud jezdíte na Slovensko, tak jej prostě musíte číst. Jinak si jej alespoň občas prolistujte. Ten nespolehlivý lump, kterého jste si demokraticky zvolili za šéfa skupiny, jej pravidelně dostává.
SUBTERRANEAN ECOSYSTEMS. Volume 30 in the Ecosystems of the World Book Series. 800 stran, Elsevier. Cena 255 USD (cca 10000,- Kč).
Knihu jsem neměl v ruce, ale dostal jsem informační leták. Jedná se o třicátý díl velmi známé a zavedené řady „Ekosystémy světa". Obsah: pozadí a slovník, klasifikace a podzemní biota, podzemní organismy, adaptace na prostředí, trofická pyramida, evoluce, studie ekosystému jednotlivých vybraných jeskyní, ochrana. Kniha je koncipována jako sborník. Jejími editory jsou H.Wilkens, D.C.Culver, W.F.Humpreys. Autorů 35 kapitol je kolem šedesáti. Pokud bych byl biospeleologem, asi bych tuto knihu musel mít.
DEARNE M.J., Lord T.C. (1998): The Romano-British Archaeology of Victoria Cave, Settle. Researches into the site and its artefacts. 166 pp. British Archaeological Reports, British series 273. Oxford ISBN 0-86054-957-7.
Jeskyně jsou málokdy zkoumány z hlediska kultur mladších než paleolit. Tato sborníková monografie přináší katalog jeskynních nálezů a jejich zhodnocení z dutiny osídlené v římských dobách. Jedna možnost zde je, že jeskyně sloužila jako místo uctívání Mithry, boha tak populárního, že soutěžil s křesťanstvím.
GERRARD S. (2000): Cenotes of the Riviera Maya. 244pp. Mexico. ISBN 0-9677412-0-3.
Malý kus karibského pobřeží jižně od Conzumelu se jeví jako jedno z nejbohatších míst na světě, co se týče jeskyní. Téměř všechny jeskyně jsou zatopené, ale mělké, takže potápěčům se podařilo proplavat celkem 350 km jeskyní včetně tří systémů víc jak 55 km dlouhých. To není chyba, nepletu si metry a kilometry, ty údaje jsou skutečně v kilometrech! Tady je jakákoliv konkurence obtížná, protože během jednodenní výpravy je možné proplavat až jednu míli neznámých chodeb. Při tomto tempu je úroveň mapování bídná. Jeskyně jsou vyzdobené krápníky, protože původně vznikaly v dobách, kdy hladina moře byla nižší. Kniha obsahuje popisy hlavních jeskyní, plány a mnoho fotografií.
HIPMAN PETR (2000): Podzemní Everesty. 82 stran, desítky fotografií. Vydavatelstvo Knižné centrum. Žilina. Český překlad textu Eleny Hipmanové: A. Komaško. ISBN 80-8064-071-8.
Petr Hipman se věnoval průzkumu masivu Krakovy Hole v Nízkých Tatrách, hned nad Demänovou, 35 let. Za tu dobu organizoval téměř strategicky-vojenským způsobem stovky pracovních akcích do zdejších jeskyní a propastí a to stylem dobrovolně radostných galejí, proti kterým práce v ruském gulagu připomíná spíš osvěžení na francouzské Riviéře. Jeho objevy jsou udivující – rozsáhlé jeskynní systémy Starého hradu, jeskyně V Záskočí, Javorové propasti a mnoha dalších. Petr Hipman znamená určitý milník slovenské speleologie a to možná víc pro svůj styl než nové úžasné jeskyně. Vnesl do naší speleologie technickou velkorysost – stavěl bazény, jeskynní elektrárny, byl hlavním autorem technicky velmi promyšleného systému pevných žebříků a výstroje propastí a úžin. Nad jeho dílem si člověk uvědomuje, že velikost člověka je velikostí dvojího typu – je to nejenom velikost objevů, ale také velikost snahy. Mám-li z něj něco podstatného v paměti (několikrát jsem s jeho skupinou pracoval), tak to je jakási odvážná zarputilost podepřená velkou vůlí, fyzickou kondicí a nadáním. Kniha přináší několik desítek vynikajících fotografií hlavně z podzemí Krakovy hole – Petr byl velmi dobrý fotograf, ale přitom se nejedná o „turistické zboží", ale o něco závažnějšího. Neumím to dobře popsat, ale za těmito fotografiemi je něco víc, něco co dělá jeskyně jeskyněmi a jeskyňáře jeskyňáři. Velmi vítané jsou starší, dokumentární (ale technicky velmi dobré) černobílé fotografie. Text Eleny Hipmanové je střízlivý, stručný a vtahuje člověka do děje. Knihu považuji za jednu z nejlepších obrazových knih o jeskyních hned s Kunského dílem „Homes of primaveal Men". Je víc než sbírkou „pohlednic", je monumentem. Kniha se dá koupit na sekretariátu ČSS za 200,- Kč. Má anglický abstrakt, takže se dá využít i jako dárek do ciziny.
SVOBODA JIŘÍ (1999): Čas lovců. Dějiny paleolitu, zvláště na Moravě. 352 stran, ilustrace P.Dvorský, řada fotografií, slovníček, biografie důležitých archeologů, výběr z pramenů. Vydal Archeologický ústav AV ČR v Brně (Královopolská 142, 61200). ISBN 80-86023-19-2. Kniha původně stála asi 450,- Kč, dnes se dá koupit v knihovně AÚ za 250,-.
Jedná se o moderní, dobře zpracovaný přehled světového, zejména evropského paleolitu. Kniha zároveň přináší seznam důležitých lokalit na Moravě jako Býčí skála, Hranice, Kolíbky, Kůlna, Mladečské jeskyně a řadu dalších. Je to dobře napsané dílo, v němž se odborník poučí, ale laik nezabloudí. Poprvé v knižním vydání jsou zde uvedeny i lokality v pískovcovém pseudokrasu severních Čech.