Rudní žíla ve Zbrašovských aragonitových jeskyních
Jiří Stáhalík, ZO 6-23 Aragonit

Na podzim 1997 při práci na tektonické mapě jeskyní jsem v západní části návštěvní trasy vymapoval výraznou poruchu v délce cca 90 m. Má proměnlivý směr od h 1 na SSV po h 3 na JZ a generelní úklon 76° až 50° k SZ. Generelně má charakter poklesu, i když místy lze konstatovat přesmyk (? při opakovaných mladších pohybech). Na jv. straně poruchy jsou tence deskovité vápence s častými jílovitými vložkami v těsné blízkosti přikloněny k poruše, v poruše samotné mají úklony podle úklonů poruchy. Nadloží vápence stejného charakteru jsou provrásněna a rozklouzána v decimetrových amplitudách, tence deskovitě až lupenitě odlučná s úklony 49° až 58° po úklonu poruchy.

Na této poruše jsou hlavní výstupy CO2, silné hydrotermální krasovění je vyvinuto převážně na její jv. straně nebo v jejím těsném okolí. Část průběhu poruchy a na ní vystupující rudní žíla jsou maskovány krasovou výzdobou, část je zničena vznikem mladších krasových prostor. Časté pukliny výrazně zkrasovělé na jv. straně poruchy mají průběh k poruše přibližně kolmý, nikde poruchou neprostupují do jejího sz. nadloží.

Na sv. a jz. konci poruchy je vyvinuta rudní žíla, silně postižená druhotným působením hydrotermálních roztoků, které mají podstatný podíl na vzniku zdejších jeskyní. Dnes je výplň žíly tvořena čtyřmi generacemi křemenů, asi třemi generacemi kalcitů a limonitem. Typ rudní výplně má na sv. konci charakter žilníku, ten k JZ přechází v žílu o mocnosti do 38 cm, ve střední části poruchy byla rudní výplň zničena mladším krasověním a nebo chybí, na jz. konci je porucha vyplněna jen až 50 cm mocnou polohou sypkého limonitu, mineralizovány zde jsou pouze její ložní odmrsky do sz. kry.

Výplň žíly byla studována pod binokulárním mikroskopem s těmito výsledky:

limonity ve vývoji kostrovitém, voštinovitém, porézním, v nepravidelných zrnech a povlacích. Otvory v limonitech jsou nepravidelné, šestiboké, trojúhelníkovité o velikostech do 2 mm a nepravidelné relikty dutin do velikosti 4 mm,

kalcity vystupují v klencích o velikosti do 10 mm, ty se rozpadají na destičky 1 až 5 mm mocné podle puklin souběžných s poruchou, další generace kalcitů je tvořena vysokými klenci sněhově bílých barev o výšce do 0,5 mm, dále byl pozorován kalcit v zrnitých agregátech se zrny pod 0,1 mm bílých barev obsahující řídce dutiny nepravidelných tvarů do 3 mm. V dutinách jsou řídce přítomny povlaky kalcitů nahnědlých barev,

křemeny na sv. konci poruchy jsou v kalcitech a zrnech do 10 mm přítomny jako nepravidelné polohy a shluky centimetrových velikostí. Tento křemen je v jádru šedý, k okraji mléčně bílý, stavba těchto shluků křemene je převážně destičkovitá nebo sloupečkovitá a jejich delší rozměry jsou souběžné s průběhem poruchy, resp. žíly. Mezi destičkami a sloupečky jsou prostory (? po odneseném materiálu) vyplněné téměř čirými krystalky křemene jehličkovitého habitu o výšce do 0,05 mm. Nejmladší křemen tvoří hnízda – drúzy skelně průsvitných krystalů o výšce do 2 mm. Destičky, sloupečky a dutiny dosahují rozměrů do 5 mm.

Na jz. konci poruchy, v trvale zaplynovaných prostorách, je v ložních odmrscích o maximální pozorované mocnosti 7 cm destičkovitý a sloupečkovitý křemen, jehož delší rozměry jsou orientovány kolmo na průběh odmrsku – kolmo na vrstevnatost podložních a nadložních tence deskovitě odlučných vápenců degradovaných hydrotermálními roztoky. Některé sloupečky a destičky jsou mírně prohnuté. Křemen je mléčně a skelně bílý o zrnech do 2 mm, místy s náznaky nedokonalých krystalů, mocnost destiček je pod 10 mm, nejčastěji 2 mm. Na povrchu je křemen ? jako další generace voštinovitý, chaoticky rostlý do někdejší minerální výplně. Nejmladší generace křemene má krystaly o velikosti do 2 mm a tvoří povlaky na starším křemenu. Je zabarven převážně světle okrově. V nejstarších křemenech jsou dutiny po vyloužených minerálech lištovitých tvarů o délce do 11 mm, šířce do 1 mm, přímého průběhu, jejich vnitřní plochy svírají 90° a jsou rozmístěny nepravidelně. Dále byly v těchto křemenech pozorovány otvory krátce obdélníkové, šestiboké, roh krychle, otvory nepravidelných tvarů, vše do 2,5 mm.

Popisovaná porucha místy obsahuje mineralizaci dokládající souvislost s podložím vápenců (granity, krystalinikum), vede výstupy juvenilního CO2 (starší analýzy i nové podle ústního sdělení Bc. M.Geršla). Hloubku jejího založení lze předpokládat ve 3-5 km z následujících důvodů:

vrt Potštát 1 ve hl. 4.100 m skončil ve vápencích, stejně tak vrt Bystřice pod Host. v hl. 2.600 m, ve vrtu Holešov v hl. 1.050 m pod devonem zachycen křemenný diorit, vrt Branky v hl. 2.546 m pod devonem pararuly, vrt Jablunka v hl. 6.506 m pod devonem pararuly, vrt Rusava v hl. 2.227 m pod devonem křemenný diorit, vrt Slušovice v hl. kolem 4.000 m zastižen devonský vápenec, ruly, ždánická jednotka a granodiority, vrt Valašské Meziřičí ve hl. 3.036 m zastihnul pod devonem krystalinikum.

Minerogeneticky náleží výplň žil vystupujících v Hranickém krasu k Jesenické rudní oblasti se zdrojem v granitech pod sedimenty karbonu a devonu, mineralizace proběhla koncem prvohor – nejdříve v závěru hercynského orogenu – v permu (Losert 1955). Při výstupu rudodárných hydrotermálních roztoků došlo ke vzniku (zatím blíže nedefinovaných) zřejmě menších dutin ve vápencích v blízkém okolí výstupu (Suchý – Zeman, 1999). Další krasovění proběhlo pod vlivem výstupů minerálních vod – vystupující juvenilní CO2 je projevem chladnutí rudodárných granitoidů zařazených K-Ar metodou do intervalu 240 – 260 miliónů let (Dopita et.al., 1997, str. 158), kdy již byla mineralizace ukončena (Losert, 1955). Tento typ krasovění probíhá i v současnosti po úroveň hladiny Bečvy, krasovění vodami meteorickými pak lze datovat od doby, kdy byly vápence souší.

Podrobnější popis, mapa, fotodokumentace aj. jsou součástí autorovy Exkurzní zprávy z března roku 2000 pro ZO ČSS 6-23 Aragonit, která je uložena v archivu Zbrašovských aragonitových jeskyní.

Literatura:

Dopita J. et.al. (1997): Geologie české části Hornoslezské pánve. – Čes. geol. úst. Praha.

Losert J. (1955): Význam hydrotermálních minerálů pro stanovení karpatského stáří některých střižných dislokací v hranickém devonu. - Acta Universitas Carolinae, Geologica, 1, 2: 229-264. Praha.

Suchý V., Zeman A. (1999): Hydrotermální původ jeskyní v českém krasu. - Acta Mus. Moraviae, Sci Geol. Brno.

Summary: Hydrothermal vein in Zbrašov Cave, Czech Republic

The important discussion concerning the hydrothermal origin of many nowadays „cold" caves takes place in the CR. Low temperature (about 30-100 °C) calcite veins have been recognised in different karst areas. The problematic point in the discussion is if a deep seated convection cell in a flooded karst system can be called a „hydrothermal" system or just a deeply circulating reservoir reaching the depths of about 500 m. This report describes the weathered limonitic vein of hydrothermal origin that contain besides Fe-oxides, hydrothermal quartz of several generations and calcite. The vein is older than the Zbrašov Caves that are located on still active thermal zone.


Na titulní stranu
Na hlavní stránku ČSS