Zachránil je blesk

Květnové číslo NSS přináší pozoruhodnou, ale téměř důvěrně známou příhodu, která mohla skončit velice tragicky. Ve státě Oklahoma v horách Arbuckle pracuje skupina texaských jeskyňářů. Mezi místními lidmi se hovořilo o dávných návštěvách ve stinné jeskyni a o projíždkách na podzemním jezeře. Vchod byl však umisťován do částečně zaříceného závrtu. Jeskyňářské skupině se podařilo odstranit zával a po letech se opět ocitli v jeskyni. Sledovali podzemní tok, až narazili na menší jezírko a skalní římsu s nápisy až 100 let starými, které ospravedlňovaly místní tradici. Za jezírkem se však voda ztrácela do neznámého sifonu. Nikdo z nich nebyl potápěč a tak se obrátili na R.D.Milhollina. Domluvili akci a připravili se na potápěčskou expedici o jednom muži.

První ponor byl velice krátký. Sifon byl jen pět metrů dlouhý a pak se člověk ocitl ve velkém, krásně zdobeném dómu. Zde potápěč nalezl zbytky dávného člunu a daleko jdoucí chodbu. Po návratu jej jeskyňáři prosili, aby je vzal do nových prostor. Milhollin váhal, protože sifon byl krátký a snadný, ale pak jim řekl, že si nejdřív musí udělat alespoň nejnižší certifikát v jeskynním potápění. Škola jeskynního potápění leží na Floridě a já si představuji, že se tam potápějí ve velkých dutinách s viditelností pár desítek metrů. Jeskyňáři se odtud vrátili nadšení a s osvědčením.

Ponor byl opět snadný. Ve třech lidech se ocitli v neznámé části jeskyně, kreslili a fotili nové partie. To trvalo asi tři hodiny. Pak všichni najednou vykřikli, protože dostali slabou elektrickou ránu. Nejprve si mysleli, že jim probíjí nějaká baterie, ale pak přišli na vysvětlení, že se jedná o blesk, který udeřil někde u vchodu. Hned jim došlo, že blesk pravděpodobně cestuje po vodním proudu a to že nejspíš znamená, že do šikmého ústí jeskyně se valí voda horem. Tak se podívali kolem sebe a zjistili, že na chodbě, kde stojí, je vidět bahno vysoko nad jejich hlavami. Teď už věděli, že celá chodba může být zaplavena. Rychle proplavali sifonem a ocitli se na břehu jezera, které se změnilo ve řvoucí bestii. Převlékli se do šatů a pustili se výstupovou plazivkou.

Bylo to velmi obtížné. Větší část chodby byla vyplněná valící se vodou a bahnem. Nebylo slyšet vlastního slova. Chyty se staly kluzké. Nejhorší bylo čekání, až ten nad vámi nahmátne ten správný výstupek, když pod vámi voda prudce stoupala. Byli si vědomi toho, že by neměli dýchat vzduch s rozptýlenou vodou, protože by se mohli udusit. Nadechovali se v podpaždí. Nakonec se všichni dostali ven do skvělé bouře. Přespali u farmáře ve stodole. Členové podpůrného týmu jim mezitím líčili, s jakou hrůzou pozorovali kupící se bouřkové mraky a pár nebezpečně blízkých blesků. Potápěčský tým však nebylo možné nijak kontaktovat.

Druhý den se vrátili do jeskyně. Kruh, ke kterému přivázali láhve byl odtržen, ale nakonec své potápěčské prostředky našli celkem v pořádku na dně jezera. Diskutovali o tom, jak to příště udělat - zda natáhnout telefon anebo dokonce v případě nouze pouštět do vody elektrický proud, tak jak to udělal onen záchranný blesk. Nakonec usoudili, že při pokusu s pouštěním proudu do vody by někdo mohl zahynout a že to pravděpodobně je proti rybářským zákonům.

NSS News, May 2000, zkráceno - wc-


Na titulní stranu
Na hlavní stránku ČSS