Dvě nepálské podzemní pověsti
Při kontrole stohu často již letitých materiálů pro Speleo jsem narazil na rukopis dvou hinduistických pověstí, které se týkají jeskyní zkoumaných v roce 1985 členy české himalájské expedice. První je vyprávěná majitelem čajovny v Ćovaru jižně od Káthmandú, panem Nati Babu Khadka, druhá se týká menší jeskyně na hoře Rakešori a od místních lidí ji vyzvěděl místní znalec Sham Bahadur. Všimněte si, že pokud v českých jeskynních pověstech narazíte stěží na ukoptěného trpaslíka, tak hinduistická duše pojme i v menší jeskyni do vyprávění celý vesmír.
O Čovaru
Kaňon Čovar leží pár kilometrů jižně od Káthmandú. Nalézá se v něm několik mladších, spíš plazivkovitých jeskyní o celkové délce přes 1 km chodeb. V jedné z jeskyní objevené českými jeskyňáři byly nalezeny podzemní poustevny mnichů. Vypráví se o ní tato pověst:
Na samém začátku času ještě neexistoval kaňon řeky Bagmati, která se v té době vlévala do jezera v místě dnešního Káthmandú. Ale jeskyně tu už byly. V jedné z nich meditoval světec oddaný Šivovi. Říkali mu Harijanakašipu. Míjel den za dnem, rok za rokem, uplynula celá desetiletí, ale světec byl stále pohroužen do hlubokých meditací. Svět se zatím měnil, lidé přicházeli, králové odcházeli, ale on si ničeho nevšímal. Uplynulo dlouhých deset tisíc let a Harijanakašipu by klidně meditoval dál, kdyby si Šiva s překvapením neuvědomil, že v jeskyni u Čovaru sedí skryt před světem světec, jakému není rovno a vzývá posvátné mantram jména Šivova.
Vždyť i sám Šiva meditoval v podobné jeskyni sotva tisíc let. Takováto oddanost Šivu zavazovala. Šiva je Velký Ničitel-Mocná Síla. Nic nedává zadarmo, ale může se stát, že oddaný člověk se dlouhou askezí a meditací může stát mocnější než bůh a pak bůh musí dávat. A tak se v jeskyních Čovaru zjevil sám Šiva se svým trojzubcem. Zeptal se Harijanakašipu, co od něj chce. Chytrý světec mu řekl: „Nic vlastně od tebe nepotřebuji, ale zavaž se, že mi splníš tři přání". A pak mu je řekl: „Chci život věčný, chci mít schopnost porazit každého a chci mít schopnost navštívit říši bohů, kdykoliv se mi zachce. A ty se Śivo zavaž, že mi tyto schopnosti nebudou odebrány".
Rozmrzelý Šiva řekl: „Okey, ať je po tvém". Od té doby začal Harijanakašipu dělat problémy a nic mu nebylo svaté. Změnil se v démona zla. Šiva musel zasáhnout. Zjevil se v Čovaru, ale Harijanakašipu mu řekl: „Tvou moc použiji proti tobě" a Šiva musel utéct. Nezbylo pro něj místo a svět se stal úzkým, nenalézal pokoje. Démon Harijanakašipu jej všude pronásledoval. Šiva byl nucen změnit inkarnaci a v podobě Narayana mrštil svým trojzubcem, jehož každý hrot zabíjí nevědomost, hněv a agresivitu zároveň, po démonovi. Zabít jej však nemohl. Šiva-Narayana se vrátil do himalájské jeskyně. Spojil se se svou ženou Parvati, až byli jedno tělo a pokračoval v meditaci. Harijanakašipu se usadil v jeskyni Twang reng, ale Šiva-Narayana-Parvati se usídlili v jeskyni nazvané později Čakra Tirtha. Šiva přednesl stížnost na démona na nebesích, kde tehdy vládl Višnu.
Višnu mu řekl: „Neboj se, uchyl se do jeskyně a vyčkávej". Šiva povolal své čtyři hady ochránce - Karkata, Basukiho, Dhekčeje a Govana a poslal je na všechny čtyři světové strany. Tak démon nemohl Šivovi nic udělat, ale ani Šiva nemohl Harijanakašipu porazit. V tom se v Čovaru objevil Višnu, zatočil ostrým kruhem - čakrou - a vyslal oblak energie. Čakra démona rozpůlila a on se změnil na kámen. Jeho kosti si lidé ještě dlouho ukazovali. Čakra vypuštěná Višnuem prolétla jeskyní, udeřila do skály a vytvořila velký portál jeskyně Twang reng. Šiva pak rozpůlil kopec v Čovaru. Trhlinou utekla zadržená voda a na jezerním dně mohlo vzniknout Káthmandú. To už je však jiná pověst o Hadím králi a o tom, jak se Swayambunath stal svatým místem. Pro úplnost ještě uveďme, že podle budhistů vytvořil kaňon Čovaru bodhisatva Mandžušri svým mečem ničícím idiotskou moudrost a idiotský soucit a osvobozujícím Bláznivou Moudrost.