Troglofilní psi v Moldavské jeskyni
Václav Cílek

Při odběru vzorků na mineralogický výzkum mne Zdeno Hochmuth seznámil s podivuhodným psím chováním v Moldavské jeskyni. Tato neuvěřitelně spletitá, víceméně plazivkovitá jeskyně o známé délce 2,7 km je možná největším slovenským jeskynním labyrintem. Jeskyně leží téměř v obci a tak bývala dřív často navštěvována lidmi a v posledních letech skupinou jeskyňařících psů. Jedná se o malé, místní psy typu „voříšek". Ti si z jeskyně udělali něco jako dobrodružné hřiště. Pronikají hluboko do jejího labyrintu, hlasitě štěkají, na jejich stopy je možné narazit i v nově objevovaných částech. Jeskyňáři nakonec jeskyni uzavřeli, ale psi se do ní dostávali vysoko položeným vletovým otvorem pro netopýry! Otvor je vysoko, je úzký a nikdy byste neuvěřili, že pes se tam po kovové konstrukci může vyšplhat. Byli však pozorováni při činu.

Při odběru vzorků jsem nalézal stopy psích tlapiček v šikmých, skoro kolmých komínech skoro 2 m vysoko, jindy v blízkosti propástky a na dalších spíš neuvěřitelných místech. Pokud bych chtěl chování psů nějak interpretovat, vypadalo by to jako jeskyňářská latina. Psi se lezením do jeskyně prostě baví! Občas sežerou nějakého netopýra, ale z hladu to nedělají - je to sport. Jindy zatáhnou hluboko do jeskyně starou, ohlodanou hovězí kost. Na rozdíl od lidí neztrácí orientaci a i v úplné tmě bez problémů trefí ven. Připadá mi, že jsou něco jako pouliční psí moldavský gang, který se vyžívá v hrdinských jeskyňářských kouscích. Dřív se jeskyňářům stávalo, že se někde pracně plazili blátem a okolo nich probíhala zjevně rozjařená, hafající smečka malých psů! Nikdy jsem se s podobným (navíc skupinovým) chováním nesetkal. Zajímalo by mne vysvětlení z hlediska psí psychologie (psíchologie), ale neméně důležité je to, že pokud najdeme někde hluboko v jeskyni kost, tak ji tam vůbec nemusel zanést pravěký člověk, ale dobrodružný, extravagantní vlk nebo liška.


Na titulní stranu
Na hlavní stránku ČSS