Uzel bez napětí

Mojmír Záviška

Při používání běžných uzlů (osmičkový, devítkový apod.) i při dokonalém srovnání pramenů lana a správném uvázání, dochází k podstatnému snížení pevnosti lana cca o 30 – 50 procent. Pokud tuto ztrátu nosnosti lana potřebujeme odstranit nezbývá jiné řešení než použít beznapěťový uzel. Většinou v jeskyňářské praxi používáme beznapěťové kotvení okolo kmenů stromů nebo speciálních pomůcek např. ,,železný strom“ apod. V tomto případě se vlastně nejedná o uzel, protože je tvořen soustavou několika závitů (záleží na průměru kmene a povrchovém tření většinou max. 4x) a využívá principu tření vzniklého při obtočení předmětu lanem.

Co ale dělat pokud potřebujeme tento beznapěťový způsob ukotvení lana použít v případech, kde žádný strom ani jiný vhodný předmět není?

Nabízí se nám velice snadné a jednoduché řešení – použijeme klasickou slaňovací osmičku, u které zvýšíme počet závitů opásání lana, tak že díky tření lana o tělo osmičky dojde k zastavení prokluzu.

Postup navázání (omotání) uzlu: Nejdříve založíme klasickým způsobem slaňovací osmičku do lana obr. 1 a dobereme potřebnou délku či průvěs. Potom lano před osmou překřížíme obr. 2 a znovu ze zadu protáhneme okem osmy obr. 3. Protažené lano převlékneme přes kotvící část obr. 4 a dotáhneme obr. 5. V tomto momentě máme již okolo osmy tolik ovinů lana, že je další prokluz zastaven a stačí jen zhotovit pojistný uzel obr. 6 a jsme hotovi.

Výhoda tohoto způsobu spočívá v tom, že i při velké tažné síle tento uzel velice snadno rozvážeme a to i v případě, že na vyzvednutí předmětů použijeme staré ztvrdlé pracovní lano. I tomto případě si musíme uvědomit, že pevnost (nosnost) celé soustavy je závislá na nejslabším prvku v systému použitém.

(vloženo 6.2.2011 - stanice Čechy, Záruba)