Záchrana osoby visící na laně

Mojmír Záviška

Záchranu na laně i jiné dovednosti se můžete naučit, nebo zdokonalit, na cvičení SZS stanice Čechy, každoročně pořádané pro členy ČSS v lokalitě lomu na Chlumu u Srbska třetí červnovou sobotu od 10 hodin a nebo na cvičeních stanice Morava, popř. na lezeckém dnu v Moravském krasu, sleduj sekci Plánované akce...

Dříve než se začínající jeskyňář – speleoalpinista vydá na sestup do propasti, měl by si uvědomit, že v případě nehody bude muset čekat na příjezd SZS (Speleologická záchranná služba) po dobu, než jeho kolegové vylezou z jeskyně, zavolají SZS prostřednictvím Integrovaného záchranného systému – tel. 112 a záchranná služba se dostane na místo nehody. Jelikož SZS není profesionální složkou se stálou službou, její příjezd nemusí být vždy okamžitý.

Z těchto důvodů je třeba každou akci řádně plánovat a před jejím začátkem se připravit na řešení nouzových situací. Nejrychlejší pomoc je totiž ta, kterou si kolektiv jeskyňářů dokáže poskytnout sám.

Mezi základní dovednosti speleoalpinisty musí patřit znalost sundání zraněného, či jinak postiženého kolegy, z lana a poskytnutí první pomoci.

Pro názornost uvádím jeden ze způsobů pomoci:

Záchrana na laně osoby zraněné při výstupu

Zachránce vystupuje ke zraněnému zdola.

Pomůcky: základní výstupové prostředky, slaňovátko, kladka, lanová smyčka 3-5m s karabinou

Zachránce vystupuje zdola k zraněnému, postupně, pokud to okolnosti a bezpečnost dovolí, ruší přepínky. Po dosažení raněného propojí osobní pomocnou smyčkou své a jeho centrální kotvení (smyčka musí umožňovat dostatečný pohyb zachránci – její délku je třeba odvodit nácvikem). Potom postupně odzdola odepíná z lana výstupové pomůcky raněného, ve kterých přímo nevisí (Gibbs, třmen od Speletu aj.)

Zachránce vystoupí až nad prsní blokant (Croll aj.) raněného. V této fázi upevní nad raněného blokant s kladkou a smyčkou. Jeden její konec upevní do centrálního kotvení raněného a druhý jako třmen na svoji nohu. Na lano těsně pod prsní blokant raněného založí slaňovací brzdu a zapne ji do centrálního kotvení raněného. Brzdu je nutno zajistit proti samovolnému slaňování.Potom přenese svoji váhu do třmenu umístěného v kladce a protiváhou nadlehčí raněného. Sejme z lana prsní blokant a všechny ostatní dosud zatížené výstupové prvky raněného. Po uvolnění protiváhy zůstane raněný zajištění v slaňovací brzdě. Je dobré propnout prsní úvazek raněného karabinou nad slaňovací brzdu, aby se neodkláněl od lana. Zachránce uvolní kladku, sestoupí k raněnému, připne se do jeho slaňovátka a společně slaňují dolů.

Výhoda: Při tomto způsobu pouze jednou nadlehčujeme postiženého svojí vlastní protiváhou.

Závěrem mi dovolte odcitovat pár vět ze „Zdravotnického minima“ od Dr. Bedřicha Kaly ml.:

Nehoda s visem na laně

Vis s navázáním jen kolem hrudníku způsobuje již po krátké době vážné poruchy krevního oběhu. Již po několika vteřinách je vis nesnesitelný pro velkou bolest pod pažemi. Jako kritická doba visu jen v hrudním úvazu pro další šance postiženého jsou asi dvě hodiny. Asi po 20 minutách dochází k ochrnutí rukou, zpočátku vratné. Stlačení hrudníku déle než půl hodiny ohrožuje selhání oběhu.

Vis v kombinovaném či jen sedacím úvazku vede také poměrně rychle k rozvoji šoku. Pokud Vás časové intervaly a jejich krátkost překvapily, zamyslete se nad technikou vyproštění z visu na laně.

Pamatuj: Po vyproštění z visu je raněného nutno převádět postupně do vodorovné polohy (dřep, sed), „zabezpečím tak pozvolný návrat krve k srdci“. Samozřejmě, jsou-li další zranění, která tento postup znemožňují, hledám kompromis – šikmá poloha s hrudníkem a hlavou výš atd. Nehoda s visem na laně trvající řádově desítky minut do vyproštění, i když nepřinesla žádná jiná zranění, je i přesto nebezpečná sekundárními komplikacemi. Nutnost transportu se zabezpečením, nepodceňovat následné odborné vyšetření.

(vloženo 1.6.2010 - stanice Čechy, Záruba)

Dodatky/Bělehrádek; 20.2.2024 také viz linky:
Trauma z visu
Absolvent_smol PDF