Ján Majko

* 1900-09-17 † 1985-12-29

Ján Majko byl významný slovenský jeskyňář. Je považován za nestora praktického jeskyňářství na Slovensku.

Objevitelská činnost V době, kdy působil jako příslušník finanční stráže v Hosúsově (dnes Dlhá Ves, okres Rožňava), tedy od roku 1923, zkoumal okolí Dlhoveského okrajového polje a přilehlé části Silické planiny. Známý je především jako objevitel jeskyně Domica, kterou se svými spolupracovníky objevil v roce 1926.

Na území Slovenského krasu, kde působil nejintenzivněji, objevil mimo jiné: pokračování Silické lednice a Malé lednice, Majkovu jeskyni a Ponorovou propast, Jeskyni na Kečovských lúkach a Velký osmý ponor, jeskyně Milada a Matilda, Městskou propast, Jeskyni Kečovských pramenů, Kečovskou vyvěračku III a Badjizer.

V roce 1953 se zúčastnil významné expedice do jeskynní propasti Barazdaláš (dnes propast Brázda), ze které vylezl 19. července po téměř 36 hodinách pracovního pobytu.

Aktivní roky jeho jeskyňářského života, naplněné sondovacími, objevitelskými, průzkumnými a dokumentačními pracemi, probíhaly v letech 1923–1961. I po tomto roce se intenzivně věnoval psaní zpráv ze starších průzkumů, sepisování vzpomínek a aktivní korespondenci s mnoha souputníky, odborníky i mladými lidmi. Vedl příkladnou dokumentaci a jeho objemnou písemnou pozůstalost musel po jeho smrti do Muzea slovenského krasu přepravit vůz Škoda 1203.

Spolupráce a ocenění Ján Majko během svého života spolupracoval s mnoha významnými osobnostmi vědy v rámci tehdejšího Československa, například s prof. Radimem Kettnerem, Dr. Karlem Absolonem, Dr. Jánem Senešem či Dr. Antonem Droppou.

Ján Majko je pravděpodobně jediným, respektive jedním z velmi mála jeskyňářů v Evropě, po nichž je pojmenováno školské zařízení (Základní škola Jána Majka v Dolné Stredě).