Milan Šlechta

Milan Šlechta (* 26. října 1944 – † 29. srpna 1970) byl významný český speleolog, který se nesmazatelně zapsal do historie výzkumu Moravského krasu. Jeho jméno je spojeno s největším poválečným objevem české speleologie, ale bohužel také s největší tragédií v dějinách českého jeskyňářství.

Milan Šlechta byl vedoucím Plánivské skupiny a organizoval výkopové práce v Cigánském závrtu, kde se Plánivské skupině podařilo dne 30.11.1968 objevit první významnou prostoru Kruhový dóm a šikmým průkopem pod stropem pak dne 18.1.1969 objevili vstup do Dómu objevitelů, kde sestoupili na hladinu aktivního toku Bílé vody. Objev nazvali Amatérskou jeskyní (dnes Stará Amatérská jeskyně), kde objevili cca 2 km chodeb s největší vzdáleností proti toku Bílé vody. Směr po toku dolů vedl rozměrnou Povodňovou chodbou, která předznamenávala významné pokračování, cestu dál však uzavíral odtokový sifon. Ten se Milanovi podařilo proplavat spolu s M. Beníškem a J. Vítem 16. 8. 1969 a díky tomu objevili tzv. Novou Amatérskou jeskyni v Moravském krasu, což bylo považováno za nejvýznamnější objev v poválečné historii naší speleologie. 

Od objevu nedala Amatérské jeskyně Milanovi spát. Do jeskyně chodil bádat prakticky každý víkend a někdy i v týdnu. Doba však byla napjatá díky závisti a politickému smýšlení lidí. Průzkumy byly znepříjemňovány různými překážkami. Skupina například požádala o sestřelení 10 m dlouhého koncového sifonu, což jí nebylo povoleno, ačkoliv v sousední jeskyni 13C profesionální jeskyňáři sestřelovali desítky metrů stropů sifonů. K atmosféře doby patřila různá udání a v neposlední řadě i branná povinnost, kdy měl Milan Šlechta na dva roky nastoupit na vojnu. 

Na konec léta byl v Amatérské jeskyni naplánován dvoudenní výzkumný pobyt za sifonem s podzemním táborem v Katedrále Jiřího Šlechty. Akce byla zahájena, navzdory tomu, že byly průtoky na Bílé vodě po nedávných deštích poměrně vysoké, dne 29. 8. 1970. Z původních čtyř účastníků se dva nemohli účastnit, takže v den zahájení sestoupili v ranních hodinách do podzemí Milan Šlechta jako vedoucí a Marko Zahradníček, oba zkušení speleologové s potápěčskou kvalifikací. Zde v 10 hodin obnovili činnost limnigrafu na dně Dómu Objevitelů. Službu u telefonu na povrchu měl Jan Kovář. Z telefonních hlášení v jednotlivých relacích, jak byly uskutečňovány, postupně vyplynulo, že speleologové úspěšně pokračují Povodňovou chodbou, a že překonali také sifon na jejím konci. V ten den však v oblasti Moravského krasu došlo k náhlé průtrži mračen, která náhle zvedla průtok na Bílé vodě. Oba speleologové byli telefonicky v 17.30 hodin informováni o silném vzedmutí vody v celé oblasti, Milan a Marko se rozhodli pro rychlý únik z jeskyně. Další relace byla domluvena na 20. hodinu, ale z Amatérské jeskyně se již nikdo nepřihlásil. Předpokládalo se, že se nakonec výzkumníci uchýlili do vyšších částí jeskyně nad hladinou vzdutých vod, a tím, že mají s sebou dostatek jídla, spací pytle i další výzbroj, jsou v relativně příznivých podmínkách. V neděli 30. 8. 1970, když stále nebylo obnoveno spojení s oběma speleology, byli Speleologickým klubem povoláni potápěči Trygon klubu Brno a o vzniklé situaci byli informováni další speleologové. Poté byly zahájeny záchranné práce ve spolupráci s příslušnými složkami záchranářů, které však k záchraně výzkumníků nevedly, protože, jak se později ukázalo, oba zahynuli již první den v blízkosti sifonu, kde se vzedmula hladina vody až o 5 metrů, což bylo v nízkých prostorách bohužel fatální.

Sepsáno:

ZO 6-19 Plánivy