Namak 2014

Členové týmu „NAMAK“  tvoří zkušený tým cestovatelů, jeskyňářů a geologů, kteří se již od roku 1998 věnují výzkumu unikátního solného krasu v Íránu (10 expedic).

Expedice Namak 2014 (v pořadí již jedenáctá) proběhla v rámci projektu NAMAK (detaily o projektu viz http://home.gli.cas.cz/namak/), na kterém se podílejí pracovníci Univerzity Karlovy, Geologického ústavu AV ČR a další zkušení geologové a jeskyňáři ze soukromé sféry.

Cílem expedice NAMAK 2014 bylo pokračovat v komplexním převážně geologickém výzkumu a dokumentaci solného krasu v Íránu – fenoménu, který byl donedávna skoro neznámý. Dnes již je díky projektu NAMAK zpopularizován (jak v laické, tak především vědecké a cestovatelské komunitě). Vědecky zaměřený projekt ve spojení se speleologií přináší s každou novou expedicí i zajímavé speleologické výsledky.

Dalším cílem v roce 2014 bylo pořízení stereoskopického záznamu v nejdelší solné jeskyni světa, kterou jsme objevili v roce 1999. V současnosti má tato jeskyně zaměřená týmem NAMAK v r. 2006 délku 6 580 m a je tak o 1 km delší než druhá v pořadí, jeskyně Malham v Izraeli.

Pokračovaní měření pohybu „solného ledovce“ na solné hoře Namak

Pohyb solného splazu o délce přes 2 km se odhaduje v řádech centimetrů za rok! Získaná data umožní poznávání vzniku a vývoje solného krasu,  objevování a dokumentaci nových solných jeskyní a slouží k poznání vývoje celých solných pohoří.

Mapová a fotografická dokumentace solných jeskyní

Dlouhodobým cílem expedic je neustálé doplňování fotografické a mapové dokumentace unikátních solných jeskyní i povrchových projevů solného krasu. Tato kontinuální dokumentace by v budoucnu měla vyvrcholit jednak vydáním rozpracovaného atlasu solných jeskyní Íránu a také vydáním populárně naučné knihy představující íránský solný kras odborné i laické veřejnosti.

Nejvýznamnější podzemní měřičské práce Expedice Namak 2014 proběhly v nových částech jeskyně Polje na Namakdanu. Částečně byla zaměřena kaňonovitá jeskyně v severní části hory Namak.

Opakovaný pokus o propojení Jeskyně 3N s jeskyní Horní vchod nepřinesl kýžený výsledek.

Na pni Šah Alambdar bylo lokalizováno několik zajímavých jeskyní, jejich výzkumu se bude věnovat některá z následujících expedic.

Podrobné výsledky budou publikovány ve sborníku Speleofora 2015 pod názvem

Expedice NAMAK 2014: Nové technologie při dokumentaci nejdelší solné jeskyně světa a dalších fenoménů solného krasu v Íránu

Natáčení 3D dokumentárního filmu

Filmaři Audy a Bouda (http://audy.speleo.cz/foto/Domino_3D_film.html) se v rámci expedice zaměřili především na pořízení stereoskopického záznamu pro tvorbu dokumentárního 3D filmu ze solných pňů jižního Íránu. Jako první natáčecí destinace byl zvolen známý diapir Namakdan na ostrově Kešm v Perském zálivu. Namakdan se po objevu nejdelší solné Jeskyně 3N stal součástí Kešmského geoparku, který byl v roce 2006 registrován do sítě geoparků UNESCO. Filmování zde bylo zaměřeno především na dokumentaci Jeskyně 3N. Pořízeny byly i záběry zachycující širší ekologickou problematiku pouštního ostrova Kešm. Např. jak zde obyvatelé po tisíciletí řeší extrémně vysoké letní teploty nebo nedostatek sladké vody.

Z Kešmu se členové expedice přesunuli na unikátní solný peň Namak jižně od Busheru. Zde filmaři dokumentovali práci českých vědců zkoumajících pohyby fenoménu ve vědecké komunitě nazývaného „solný ledovec“.

Doplňující záběry pro pestrost zamýšleného filmu (solné kaňony, unikátní flora i fauna aj.) byly pořízeny i na dalších solných pních, které expedice NAMAK 2014 navštívila – tj., pně Šah Alambdar, Čirú a Džahání.

Během prací a natáčení čelili členové expedice značně vysokým teplotám (až 50 °C na povrchu a 30 °C v jeskyni), které v oblasti obvykle panují až o měsíc později. Po jarních deštích (jejichž intenzita letos přesáhla 5letý průměr) byl navíc v jeskyních silný skap solanky, která po styku s kovem vytváří velmi korozivní prostředí, ničící rychle všechnu kovovou techniku. Vlhkost v masivu navíc způsobila dočasně zvýšenou nestabilitu horninového prostředí a tedy riziko závalů v již tak velmi nestabilních solných jeskyních.

Díky speciální přípravě na solné prostředí a promyšlené logistice manipulace s filmařským vybavením (např. výroba sliderů nebo ochranné eloxování hliníkových částí) a díky dlouholetým terénním zkušenostem v tomto extrémním prostředí udrželi filmaři kamery, fotoaparáty i osvětlovací techniku ve funkčním stavu až do konce expedice.

Získán byl cenný materiál z podzemí i povrchu solných hor, který slibuje pro zhotovení filmu mimořádné dokumentační a snad i estetické hodnoty. Koneckonců díky dlouholetým terénním zkušenostem členů týmu NAMAK a jejich fundovanosti byla k natáčení vybrána unikátní místa a je zaručeno, že prezentované informace budou zajímavé a hlavně přesné.